Anketa: Jak si představujete ideální způsob slaďování pracovního a osobního života?

Lenka Zachařová

HR manažerka, Elmoz Czech, s.r.o.

Pro mě je důležité dodržovat danou pracovní dobu. Občas se stane, že je třeba něco dořešit, ale není pro mě možné být k dispozici celý den na telefonu. S mým nadřízeným máme takto vytyčené hranice a oběma nám to funguje. Samozřejmostí je pro mě nějaký čas pro sebe, kdy vypnu hlavu a nemyslím na práci, jsem s rodinou nebo si jdu sama zaběhat, což je pro mě důležité i po zdravotní stránce. Myslím, že na prvním místě bychom měly/i mít samy/i sebe a mít k sobě hezký vztah, což se pak odráží i na tom, jak si dokážeme v práci určit hranice a postavit se za sebe.

Klára Čmolíková Cozlová

Akademie výtvarných umění

Za mě je ideální slaďování hlavně o sdílení s partnerem či partnerkou, o rozšíření všech možností, co a jak dělat flexibilně a jakým způsobem reagovat na nepředvídatelné události. Do slaďování jsou zapojeni/y všichni - zaměstnavatel, kolegyně a kolegové, já jako zaměstnankyně, ale i partner či partnerka nebo (pra)rodiče. Koordinace, flexibilita a vstřícnost všech, kdo do procesu slaďování vstupují, je pro mě velmi důležitá, stejně tak jako neupřednostňování individuálních potřeb jednoho člověka nad potřeby ostatních. Ideálně bych si to představovala tak, že tenhle teoretický koncept by měl fungovat i v praxi a nemuseli/y bychom pak narážet na individuální neschopnost to realizovat.

Blanka Paštiková

HR manager, ALPLA Group

Myslím si, že work-life balance je důležitý především pro ženy, které se potřebují starat o děti, jsou manažerkami nejen v práci, ale i v soukromém životě. Pro mě je ideální forma home office nebo možnost flexibilní pracovní doby, kdy mám nějaký pevný čas, kdy musím být v práci, ale můžu ráno přijít dřív, nebo naopak odpoledne odejít dřív. Určitě by také bylo dobré, kdyby se u nás v ČR zavedlo to, co funguje například v Polsku, a to jsou tzv. children days, kdy si můžete vybrat volno po hodinách, například ve dny, kdy potřebujete odjet na dětskou besídku nebo na nějakou podobnou akci s dětmi, to mi tu chybí. U nás v kanceláři je to jednodušší, ale pro ženy ve výrobě je to těžké, jelikož mají třeba směny dlouhé 12 hodin a nemohou na dětskou besídku jen tak, ale musí si vzít půl dne dovolené, což je škoda. Mohly by si třeba odskočit na dvě hodiny a pak se zase vrátit do práce. V práci jsme na toto téma dělali i průzkumy, podle kterých by to zaměstnanci uvítali, stejně jako nějakou další možnost podpory od zaměstnavatele - ať už by šlo o hlídání dětí nebo nějaký letní tábor pro děti zaměstnaných.

David Škrobánek

Zakladatel společnosti Dobrý táta

Pro mě je ideální model slaďování založen na flexibilitě, do které jsou zahrnuti rodiče i zaměstnavatelé, každý z nich má své zájmy a všichni chtějí být spokojení. To, co si myslím, že ve flexibilitě chybí, je hlavně komunikace. Každý má nějaké potřeby a je třeba se o nich pobavit. Podle mě neexistuje nějaká univerzální forma, podle které by slaďování fungovalo u všech. Každý může mít nějakou preferovanou variantu a je důležité si uvědomit, že každého volba je ta správná, každá rodina to má jinak a někde může jeden z rodičů pracovat, jinde je i více let na rodičovské, a všechno je v pořádku. Podstatný je pro mě i respekt vůči druhým.

Eliška Handlířová

Vedoucí kanceláře CEITEC, koordinátorka HR Excellence in Research Award a koordinátorka rovných příležitostí

Moje idealistická představa je možná zároveň trochu návratem ke komunitnímu životu, kdy péče o dítě není pouze na bedrech jedné osoby, typicky ženy - matky. Naopak je tam opravdu aktivní zapojení široké rodiny, kdy otec nepomáhá matce s dítětem, ale je rovnocenným partnerem, který se o dítě stará stejně jako matka. Také vztahy v rámci komunity podporují vzájemnou péči tak, aby se ti/y, kteří/ré chtějí, mohly/i věnovat více kariéře, a to bez výčitek, že zanedbávají péči. Ti/y, co se rádi/y starají a pečují, by pak měli/y prostor se také realizovat. Věřím totiž, že je plno těch, kdo kolem sebe nemají své ratolesti a mohou se věnovat dalším členům své komunity, aby děti nebyly vázané na jednoho pečujícího člověka, ale aby měly stabilní vztahy s širší rodinou/komunitou.