Další pozvánka od Aerofilms – tentokrát na Kim Ki-Dukovu Samaritánku

Yeo-jin je mladá dívka, která žije klidný život se svým ovdovělým otcem. Její nejlepší kamarádka Jae-young se prodává starším mužům. Yeo-jin jí pomáhá se sháněním zákazníků a společně spoří peníze, za které chtějí jet na výlet do Evropy. Jae-young jednou Yeo-jin vypráví starý indický příběh, ve kterém prostitutka jménem Vasumitra obrátí své zákazníky na buddhistickou víru poté, co s nimi má pohlavní styk. Jae-young poprosí Yeo-jin, aby ji od té chvíle nazývala Vasumitrou…

Premiéra filmu bude 17. srpna 2006.

O režisérovi

Svou kariéru začal po studiích v Paříži jako scénárista, když se zúčastnil soutěže vyhlášenou Korejskou filmovou asociací. Jako režisér debutoval v roce 1996 nízkorozpočtovým filmem Krokodýl.
Od samého počátku jeho filmy vyvolávaly bouřlivé reakce. Kritici i diváci si nejvíce cení složité, plastické výstavby postav, šokujících záběrů a netradičních sdělení. Postavy v Kim Ki-dukových filmech obvykle pocházejí z nejnižších vrstev společnosti. Vypjaté prostředí umožňuje Kim Ki-dukovi vystavit často groteskní a záludný příběh, jehož prostřednictvím poukazuje na niternou nevinnost a čistotu svých postav.
S nálepkou režiséra, jehož filmy vyvolávají bouřlivé reakce, se Kim Ki-duk v roce 2000 rozhodl natočit experimentální film Skutečná fikce. Film má 100 minut a vznikl za jediný den během pouhých tří hodin. Před začátkem natáčení mnoho lidí o jeho úspěchu pochybovalo, ale Kim Ki-duk se všem vysmál. Samotné natáčení sledovaly zástupy novinářů. Zajímavostí je, že film byl kritiky označen za "kvalitně vyrobený film", lepší než díla předcházející.
Dalším Kim Ki-dukovým filmem je Drsňák, jeho dosud nejúspěšnější dílo, jehož provokativní a vyzývavý podtitulek hlásá: "Jak jsem ze své přítelkyně udělal kurvu." Film vypráví příběh muže, kterého odmítla mladá vysokoškolačka, a proto z ní udělal prostitutku.
Jaro, léto, podzim, zima… a jaro natočil Kim Ki-duk v roce 2003. Projevuje se v něm jako zkušený a vyzrálý filmař. Získal si nejen domácí, ale i mezinárodní obdiv kritiků a diváků, a byl zařazen do sekce "neanglicky mluvených filmů" Americké filmové akademie jako zástupce korejské kinematografie.

K filmu Samaritánka režisér řekl:

Jakou má ve filmu důležitost název Samaritánka?

Ukazuje na lidi, kteří jsou opuštění. Je to odkaz na Pannu Marii a zároveň protipól jakékoliv světice. Ale to je paradox. Název nejspíš znamená čistotu.

Film je rozdělen na tři části. Co znamená název každé z nich?

"Vasumitra" je indické ženské jméno známé z buddhistického příběhu. Vasumitra v něm chápe sblížení mezi lidmi tak, že se prostituuje. "Samaria" v sobě odráží společnost, která proklíná dekadenci těla. Navzdory tomu "Sonáta" znamená, že vše je jen součástí našeho obyčejného, každodenního života a nikdy se nic nezmění.

Stejně jako ve vašem předchozím filmu Jaro, léto, podzim, zima… a jaro se i v Samaritánce objevují náboženské motivy. Je v tom záměr?

Samaritánka je tichý film. Je v něm pochopení i odpuštění stejně jako v Jaro, léto, podzim, zima… a jaro, kde ukazuji, že člověk je příroda. Samaritánka nabádá k tomu, abychom pochopili své strastiplné životy tak, že překonáme náboženství a zjistíme, že štěstí a zoufalství je totéž.

Do obou hlavních rolí prostitutek jste údajně obsadil opravdové středoškolačky, neherečky. Nastaly nějaké komplikace právě proto, že jste pracoval s mladými, nezletilými dívkami?

Bylo to obtížné, protože "wonjogyojae" (prostituce nezletilých dívek starším mužům) nikdy nezažily. Když během natáčení prožívaly životy takových prostitutek, hluboce to jimi otřáslo. Tato zkušenost jim pomůže lépe pochopit dospělost a žít rozumné životy. Herci, kteří v mých filmech hráli hlavní postavy, byli vždy otřeseni. Je mi to líto, protože s touto zkušeností budou žít nadosmrti. Ale to je život.

Ačkoliv otec Yeo-jin ví, že je jeho dcera prostitutka, z ničeho ji přímo neobviní a místo toho se mstí na jejích zákaznících. Co jste tím chtěl vyjádřit?

Vypadá to, jakoby se otec mstil, ale ve skutečnosti je to proces, při kterém se snaží svou dceru pochopit. Nejraději by svou dceru zabil, protože ji zkazila společnost a starší generace, do které patří i on sám. Proto je ve filmu snová scéna, kde se Yeo-jin zdá, že ji otec zabil a pohřbil. Ve scénáři ji otec opravdu zabije, ale dlouho jsem nad tím uvažoval, a pak to změnil na sen. Pokud se zkazí něco, co jsme měli opravdu rádi, snažíme se to skrýt.

Samaritánku vyrobila společnost KIM KI-DUK FILM, kterou jste sám založil. Proč jste se rozhodl stát i producentem? Jako producent mohu věci organizovat efektivněji a vyjít i s malým rozpočtem. Pracoval jsem jen s malým štábem a měl jsem možnost svobodně měnit exteriéry. Proto mělo celé natáčení jakoby rodinnou atmosféru.

Ačkoliv je film postavený na zjevných a neotřesitelných faktech, nejsou v Samaritánce žádné drsné scény, které by pro diváky byly těžko stravitelné. Co vás k tomu vedlo?

Vyhnul jsem se scénám, které by otevřeně ukazovaly pohlavní akt, a rozhodl jsem se ho vyjádřit jen v náznacích. Chtěl jsem se vyhnout jakékoli honbě za senzací. To je velmi důležité. Lidé se snaží zaujmout tím, že ukazují, jak dospělí muži týrají mladé dívky, místo toho, aby se to snažili procítit. Ve filmu, který se zabývá zcela novým a neotřelým tématem, se explicitní scény stávají zbytečné, protože diváka pouze rozptylují.

Režíroval jste již 10 filmů, včetně Samaritánky. Co se vám za tu dobu nejčastěji honilo hlavou a jaké máte plány do budoucna? Minulost jsou pro mě vzpomínky. Nic si nevyčítám a nesnažím se udržovat žádné skomírající vztahy. Když pomyslím na své filmy, řeknu si: "Tak tohle jsem udělal," a zasměju se. Nemám ani žádná velká očekávání, co se budoucnosti týče. V hlavě mám pár zamotaných příběhů a ten, který se mi bude zdát nejjasnější, rozmotám a natočím. Ještě přesně nevím, co to bude, ale myslím, že bych s tím měl začít už brzy.

originální název Samaria

mezinárodní název Samaritan Girl

režie: Kim Ki-duk
scénář: Kim Ki-duk
kamera: Sun Sang-jae
hudba: Song Je-Yin
střih: Kim Ki-duk
výtvarník: Kim Ki-duk
produkce: Kim Dong-joo, Bae Jeong-min, Kim Yoon-ho

Ocenění Stříbrný medvěd (nejlepší režie) | Berlinale (2004)
Nominace Zlatý medvěd | Berlinale (2004)