Dlouhé devatenácté století moderní evropské ženy

Britská historička Lynn Abrams se dlouhodobě zabývá sociální historií. Její kniha z roku 2002 The making of modern women (Zrození moderní ženy. Evropa 1789 – 1918) představuje výsledek dlouholetého srovnávacího výzkumu dějin evropských žen a ženských hnutí během dlouhého devatenáctého století, tj. v období od francouzské revoluce do první světové války. Odvážně zvolený rozsah zkoumání a zdroje, ze kterých čerpá, jí umožnily přehledně ukázat nadnárodní podobnosti i socio-kulturní specifika evropských dějin z pohledu života žen. Přestože se místy neubránila rozporuplným a obtížně zobecnitelným tvrzením, kniha je čtivá a poskytuje zdařile ucelený obraz evropských dějin žen.

Historici zabývající se dějinami žen často genderově interpretují mužský prvek jako hnací sílu historických změn a ženám přisuzují dějinnou kontinuitu a linii individuálního času v kontrastu k historickému. Abrams tyto způsoby zachycení dějin nestaví do protikladu, ale nahlíží na historické změny ze stanoviska žen. "Her-story" vykládá na základě tradičních mezníků dějin jako osvícenství, industrializace či imperialismus či první světová válka s cílem „umístit ženy přímo do tradičních velkých narativních obrazů 19. století“ a ukázat, že ženy se aktivně podílely na dějinných změnách a dramatech. Kniha je rozdělena do tří částí: část Představy o ženě shrnuje diskursivní utváření obrazu moderní ženy dle ideologií osvícenství. Kapitola Soukromý a veřejný život ukazuje ženy ve sféře, která jim byla přisouzena, aby je omezovala, ale jež se stala arénou pro jejich seberealizaci. Moc a možnosti účasti na ní sleduje historii sdružování žen a počátky organizovaného feministického politického aktivismu.

Devatenácté století prohloubilo ideologii oddělených sfér vydělující domov pro ženy a veřejný svět pro muže a ukotvilo víru v odlišnost žen a mužů, což v důsledku vedlo k úpadku postavení žen ve společnosti. Ideologie ženské přirozenosti - v opozici k mužské kulturnosti a produktivitě - ztotožnila ženy s jejich (slabým) tělem a ustavila identitu ženy odvozené od jejích reprodukčních možností. Ženské tělo a duši začali disciplinovat lékaři, vědci a filozofové v čele s nejznámějším propagátorem ideologie oddělených sfér J. J. Rousseauem. Skutečná žena měla být křehká, ctnostná, sebeobětující se a morální. Model ženy jako ochránkyně domácího krbu a strážkyně mravních hodnot byla společná všem evropským zemím. Náboženství se během 19. století stalo ženskou doménou; rozvoj spirituality představoval určitý prostor pro seberealizaci žen. Ženy samotné ideologii oddělených sfér nezpochybnily, ale začaly požadovat rovnost v odlišnosti. Abrams dále sleduje ústup patriarchálního manželství a rostoucí volání žen po rovnocenném partnerství. Součástí kontroly ženských těl bylo i převzetí vlády nad těhotenstvím a mateřstvím žen lékaři. Ženy začaly být od roku 1900 vzdělávány jak být zodpovědnou matkou a jak vnímat své mateřství jako poslání. S odkazem na Elizabeth Badinter a její dílo Mateřská láska popisuje autorka nezájem matek o děti v 18. století. Pochybuje sice také o instinktivním zdroji mateřství a péči o dítě, zároveň ale dokládá, že matky v 18. století nebyly k osudu svých dětí tak lhostejné, jak tvrdí Badinter. Mateřství bylo předkládáno jako ideální náplň života žen, tuto vizi ale mohlo proměnit ve skutečnost jen malé procento zaopatřených žen. Zlepšení pracovních podmínek dělnic či přístup ke vzdělání se staly tématy, jež umožnily ženám skrze charitativní aktivity či organizovaná sdružení vstup do veřejného prostoru. Ženy začaly také požadovat navrácení své sexuality a odmítaly dvojí morálku, která z nich dělala asexuální, pasivní objekty. Jakýkoliv prohřešek proti této normě byl přísně trestán. Prostitutky byly stigmatizovány, zatímco promiskuitní chování mužů bylo tolerováno. Problém prostituce a neutěšené situace žen, které k prostituci dohnala tíživá ekonomická situace, radikalizoval feministky, jež zakládaly různé iniciativy bojující za sociální čistotu obyvatel (zastáncem tohoto přístupu byl i T.G.M.). Být čistá, asexuální a morálně nadřazená žena znamenalo zároveň i neinformovaná a neuvědomělá; mnohé při vstupu do manželství například netušily nic o intimním životě. Boj za sexuální osvobození žen se tak stal úspěšnějším nástrojem v boji za zrovnoprávnění žen.

Průmyslová revoluce vyhrotila genderovou hierarchii zaměstnanosti: marginalizovala ženskou práci mimo domov a označila ji za zdroj neřesti: „dělnice, to je bezbožný život“ (s. 180). Levná ženská pracovní síla představovala pro muže ohrožení, proto si postupně přivlastnili kvalifikovanou práci a snažili se vytlačit ženy do oblasti nekvalifikované špatně placené práce. K genderové hierarchii dělby práce vedla kombinace faktorů. „Je zavádějící, když dělbu práce podle pohlaví posuzujeme z perspektivy buď-anebo: buď za to může kapitalismus nebo patriarchát“ (s. 190). Pracující ženy se sdružovaly, aby bojovaly za vyšší mzdy, zlepšení pracovních podmínek a proti utlačujícím praktikám mužských mistrů a dělníků. Tyto protesty ale zpočátku nebyly příliš organizované, měly spíše nahodile živelný „karnevalový“ charakter a nelze je vnímat jako základ ženského hnutí. Je nicméně zřejmé, že ženy v průběhu historických událostí nepřihlížely opodál. Pomáhaly prosadit celospolečenské změny, přestože byly „občankami bez občanských (a politických) práv“. Jakmile ale jejich angažovanost a bojovnost přesáhla hranici ohrožující stabilitu společenského řádu, která přisuzovala ženám roli komparsu, byly rousseauovskou rétorikou diskvalifikovány pro nepřirozené chování a vykázány zpět k domácímu krbu. Feministické hnutí se ve většině evropských zemí etablovalo koncem 18. století, přičemž pozoruhodné je, že ve všech zemích vykazovalo podobné rysy. V počátcích hnutí jsou patrné dvě strategie prosazení politických práv žen; kromě maternalistického přístupu vycházejícího z ideologie oddělených sfér, se jako průchodnější ukázal individualistický přístup, jež požadoval rovnoprávné postavení žen na základě universality lidství, nikoliv na základě „mravní nadřazenosti“ žen. Boj za volební právo žen plynule přešel z iniciativ usilujících o mravní a sociální reformu společnosti; aktivistky pochopily, že jen díky možnosti přímo ovlivňovat politiku budou moci své cíle prosadit.

Přestože se jedná o dějiny evropských žen, odkazuje autorka převážně na situace žen ze západních zemí převážně anglosaské provenience; o českých ženách se zmiňuje jen jednou. Kniha je doplněna o doporučenou literaturu, což je jistě užitečné pro čtenáře a čtenářky, kteří knihu čtou s úmyslem prohloubit si znalosti v určité oblasti. Zrození moderní ženy tak představuje dílo složené z nepřeberného množství dílčích zkušeností žen a tvořící pestrý a plastický pohled na dějiny moderní ženy. Syntézou obsáhlého materiálu vzniklo pozoruhodné komparativní dílo.

Lynn Abramsová: Zrození moderní ženy. Evropa 1789 – 1918. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. 2005. Knihu si můžete vypůjčit v knihovně Gender Studies. 

Toto je zkrácená verze textu, který vyšel v časopise Gender, rovné příležitosti, výzkum.