Dobrá zpráva (nejen) pro Latinskou Ameriku

24. leden 2006 | Helena Tabakovová

Konečně jedna dobrá zpráva z politické sféry, ale bohužel ne z té české. Michelle Bachelet (54), členka dosavadní vládní koalice sociálnědemokratických stran, se stala první prezidentkou v historii Chile. Bude tak stát v čele zemi, která byla postižená diktaturou Pinocheta a kde žije 19% obyvatel pod hranicí chudoby. Hlavní úspěch Bacheletové nespočívá jen v jejím odborném a kvalitním vzdělání, bohatých pracovních zkušenostech či politickém talentu. Stále usměvavá a positivně působící Bacheletová v rozhovorech o sobě říká, že zosobňuje všechny hlavní hříchy v její rodné zemi: je žena, socialistka, nevěřící, má tři děti a nežije s manželem (rozvod je v Chile legální teprve od listopadu 2004).

Dobrá zpráva (nejen) pro Latinskou Ameriku.

Hlavní úspěch Bacheletové nespočívá jen v jejím odborném a kvalitním vzdělání, bohatých pracovních zkušenostech či politickém talentu. Stále usměvavá a positivně působící Bacheletová v rozhovorech o sobě říká, že zosobňuje všechny hlavní hříchy v její rodné zemi: je žena, socialistka, nevěřící, má tři děti a nežije s manželem (rozvod je v Chile legální teprve od listopadu 2004). Možná si to sama neuvědomuje, ale její úspěch právě spočívá v tom, že přes všechny tyto překážky jí přisouzené coby ženě, se dokázala prosadit v mužském světě politiky. A nejen prosadit, ale nad ním i vyhrát.

Po svém návratu z emigrace v sedmdesátých letech, se Bacheletová dokázala dokonale zorientovat v post-převratové Chile. Nejdříve pracovala jako lékařka, pak se věnovala opuštěným dětem. Její silné sociální cítění a aktivita ji brzy přivedlo do politiky. Po pádu Pinochetovy diktatury pracovala pro Národní výbor pro AIDS a spolupracovala s mezinárodními organizacemi jako je Panamerická organizace pro zdraví či Světová zdravotnická organizace. Během toho se stačila vdát a porodit tři děti. Dále působila také jako poradkyně na ministerstvu zdravotnictví, kde zahájila reformu, díky níž mohou matky pobývat se svými dětmi v nemocnici a otcové mohou běžně asistovat při porodu. Velkou popularitu si Bacheletová získala v roce 2002, kdy jako první žena v Latinské Americe vedla ministerstvo obrany. Během této funkce se jí podařilo získat důvěru Chilanů k armádě; do roku 1990 totiž v Chile vládla vojenská diktatura.

V úřadu hlavy státu Bacheletová hodlá zvýšit reprezentaci žen v politice a nadále prosazovat práva menšin. Ráda by pokračovala v kurzu nynější Chilské tržní ekonomiky a reformovala penzijní systém, kterým by zmenšila propast mezi bohatými a chudými. Chile je sice jednou z nejvyspělejších zemí Latinské Ameriky, ale pod hranicí chudoby tam avšak stále žije 19% obyvatel. Což činí její politický boj o to těžší.

Bacheletová toho má zjevně na programu víc než dost. Prý chce všechno stihnout. Já jí fandím. Ale zrovna tak fandím všem českým ženám odhodlaným angažovat se v politice. Protože jsem přesvědčená (na rozdíl od vážené paní Paroubkové), že ženy mají vlastnosti, které se v politice uplatnit dají. Možná, že to chce z jejich strany více silné vůle a hlavně citu pro rovnoprávnost.Tak se mi to jeví u zdejších žen a většiny českých političek. Že by takové vlastnosti postrádaly? Věřím, že ne, ale asi si je prostě neuvědomují. Což je škoda, protože díky nim by se dokázaly nejen v politice, ale i celkově v naší patriarchální společnosti výrazněji prosadit.

Helena Tabakovová, 18.1.2006