Fenomén Slash Fanfiction: Internet jako svobodný projev ženské sexuality

Ve světě interaktivních médií už nekonzumujeme slepě to, co nám spisovatelé či režiséři předkládají, aktivně se zapojujeme do televizního vysílání. Kolem kulturních výtvorů se utváří fanouškovská komunita, fandom, která má velkou moc. Za jednu z prvních fanouškovských subkultur jsou považováni fanoušci Sherlocka Holmese. Když Arthur Conan Doyle svého hrdinu po letech psaní zabil, zvedla se ve viktoriánské Anglii vlna nevole a hromadící se rozhořčené dopisy donutily spisovatele Sherlocka Holmese znovu oživit. Ovšem významnější skupinou jsou až fanoušci Star Treku, kteří v 60. letech začali vydávat fanziny. V nich fanoušci zveřejňovali své povídky, fanfiction, a kresby, fanarty, z prostředí Star Treku. Už v té době byly autorkami a čtenářkami fanzinů hlavně ženy. A už v té době se začala objevovat erotická či pornografická fanfiction. Autorka Padesáti odstínů šedi byla původně fanynkou upírské ságy Twillight, o které napsala pornografickou fanfiction a uveřejnila ji na internetu. V podstatě to znamená, že si vypůjčila postavy z původního díla a zasadila je do nového prostředí a do nových, v zásadě sexuálních, situací. Pojem slash fanfiction vychází z anglického výrazu pro lomítko, kterým se při jejich popisu oddělují jména dvou (a více) hlavních postav, mezi kterými dojde v povídce k sexuálnímu styku. Složité vydávání papírových fanzinů nahradil internet a tak tento fenomén nabyl na skutečné síle.

Když Harry potkal Rona

Nabourávání stereotypů o konzumaci pornografie ženami není jediný hlavní aspekt slash fanfiction. Odhaduje se, že až 90% slash fanfiction pojednává o sexuálním a romantickém vztahu dvou mužů. A to už od dob fanynek Star Treku, které udělaly z kapitána Kirka a komandéra Spocka první slashový pár. O tomto faktu věděl i Gene Roddenberry, autor a duchovní otec Star Treku. Ve skrze tento jev komentoval pozitivně. Podle Henryho Jenkinse, předního sociologa kultury „se muži možná cítí dobře při konverzaci o budoucích technologiích, či životě v armádě, ale ne při zamyšlení se nad sexualitou Vulkánců, McCoyovým dětstvím, či milostným životem kapitána Kirka.“ Tato citace poměrně dobře vystihuje témata fanfiction. Jenkins genderovou nerovnováhu přičítá faktu, že původní produkt vytvářejí muži, a ženy pak prostřednictvím fanfiction hledají to, co jim v mužském pohledu chybělo. Pro někoho může být tedy zarážející, že se tak velká část fanfiction  obecně věnuje sexualitě. Sex navíc není popisován jako červená knihovna, autorky se nebojí psát (a kreslit) ani velmi tvrdou pornografii. Ženy v podstatě produkují gay porno pro další ženy. Slash fanfiction je tak pravděpodobně důsledek nedostatku pornografie, která by ženám vyhovovala. Porno průmysl je v rukách mužů produkujících porno pro muže. Nemusíme zastírat, co je hlavním cílem pornografie, a pornografické filmy jsou točeny tak, aby tohoto cíle nejlépe dosáhli muži. Záběry jsou vedené předně na dokonalé tělo pornoherečky, která je povolná k čemukoliv, přičemž celé video končí mužským vyvrcholením. Orgasmus ženy není brán v potaz. V poslední době se objevilo několik režisérek, které začaly točit něco, čemu se říká feministické porno nebo také porno pro ženy. To se snaží zobrazení sexu co nejvíce přizpůsobit ženským potřebám. Ovšem v záplavě ostatní pornografie se k němu ženy těžko dostávají a často na to nemají odvahu nebo o něčem takovém ani nevědí. Zveřejnění fanfiction tak cílilo přesně na „neukojené“ masy žen. Doba nicméně nepokročila natolik, aby vydavatel sebral odvahu a gay slash fanfiction vydal. Nikomu samozřejmě nepřipadá zvláštní, že muži konzumují lesbickou pornografii. Ovšem v opačném gardu na to společnost není připravená. Do genderové problematiky (a problematiky menšin) často zasahuje fenomén, kdy většina ovlivňuje menšinu natolik, že ta nakonec přijme pohled většiny na vlastní skupinu. Z hlediska genderu se samozřejmě nejedná o většinu a menšinu, ale o to, že patriarchální společnost vytváří pohled na ženy a s tím se samy ženy ztotožňují a v podstatě tak omezují vlastní skupinu. Vidíme to na ženách, které bránily sufražetkám jít k volbám, vidíme to na ženách, které zarytě prohlašují věty o tom, že „žena by neměla...(doplňte)“, a vidíme to konečně i v otázce konzumace (gay) pornografie.

LGBT komunita sama o sobě bojuje o své místo na slunci. A pohled na ni znovu ovlivňuje hlavně „většinové“, respektive mužské myšlení. Z výzkumů vyplývá, že všeobecně jsou lesbické páry ve společnosti přijímané mnohem lépe než gayové. Sexualita žen je obecně chápána jako láskyplná, něžná a křehká. Ženám je dovoleno obejmout kamarádku a vzít ji za ruku i bez sexuálního podtextu. Mužům se připisuje dominance, hrubost a silnější sexuální pud, láska jde stranou. V případě dvou gayů je jejich vztah viděn jako perverzní a explicitně sexuální. Navíc veřejnost pobuřuje anální sex, který je navíc považován za důkaz abnormality takového styku. Lesbický sex je viděn jako vyrovnané mazlení dvou žen, zatímco u sexu dvou mužů se jeden muž „ponižuje“ do pasivní pozice ženy. Ono ponížení hraje velkou roli ve strachu heterosexuálních mužů z homosexuálů. Ženy nemají k homofobii vůči lesbičkám nejmenší důvod, nevystavují se žádnému ponížení. A muži také ne, protože je představa dvou ženských těl vzrušuje. Ovšem obě skupiny vykazují homofobii vůči mužům. Muži ze strachu a ženy v menším měřítku, z důvodů přejímání mužského pohledu.

O mužské kráse

Otázka vnímání lidského těla je dalším faktorem ve vztahu žen ke gay pornografii. Žijeme v době, které vládne ženské tělo, ženská krása a ženská nahota – výsledek toho, co se líbí „většině“. Pokud budeme pátrat po něčem obdobném slash fanfiction, musíme zamířit do Japonska. Japonský komiks manga má staletou tradici. Na mangách je zajímavé, že mají své cílové skupiny. Vedle sebe existují dva druhy komerčně vydávaných gay pornografických komiksů. Yaoi, psaná ženami pro ženy, a bara, psaná muži pro muže. Homosexualita a vůbec sexualita obecně je v kulturním prostředí Japonska chápána volněji. Nikdo se nad dívčí zálibou v příbězích o lásce dvou mužů nepozastavuje. Na rozdílu bara mangy a yaoi jsou také vidět odlišné potřeby žen. Postavy a jejich těla jsou znázorněny jiným způsobem. Autoři bara mangy kreslí svalnaté testosteronové maskulinní obry, zatímco postavy v yaoi jsou spíše chlapecké. To vcelku dobře odpovídá na otázku, proč pokusy o vytvoření ženské pornografie, ve které bylo prvoplánově odhalováno přehnaně muskulaturní mužské tělo, selhávají. Jedná se totiž o mužskou představu ideálního mužského těla. Zkombinujeme-li tento problém s faktem, že západnímu světu dominuje žena jako estetický prvek, nemůžeme se divit touze západních žen po vyjádření své sexuality, byť společností potlačované. Tato touha je tak silná, že vede ženy k vlastní tvorbě. Nebude to tedy pravděpodobně trvat dlouho a slash fanfiction dá základ komerčně publikované erotické literatuře obdobně jako v Japonsku. Padesát odstínů šedi je prvním malým krokem.

Zdroje:
Bacon-Smith, C. 1992. Enterprising Women: Television Fandom and the Creation of Popular Myth. Philadelphia: University of Pennsylvania Press.
Falzone, P. J. 2005. „The Final Frontier Is Queer: Aberrancy, Archetype and Audience Generated Folklore in K/S Slashfiction“ in Western Folklore, Vol. 64, No. 3/4, Film and Folklore (Summer - Fall, 2005), pp. 243-261.
Hellekson, K., Busse, K. 2006. Fan fiction and fan communities in the age of the Internet: new essays. Jefferson, North Carolina: McFarland & Co.
Janošová, P. 2000. Homosexualita v názorech současné společnosti. Praha: Karolinum.
Jenkins, H. 1988. „Star Trek Rerun, Reread, Rewritten: Fan Writing as Textual Poaching“ reprinted in
Dines, G., Humez, J. M. (ed.) 2011. Gender, Race and Class in Media. London: Sage Publications.
Kustritz, A. 2003. „Slashing the Romance Narrative“ in Journal Of American Culture, 26(3), 371-384.
Lišková, K. 2009. Hodné holky se dívají jinam: feminismus a pornografie. Praha: SLON.
McNair, B. 1996. Mediated sex: pornography & postmodern culture. London , New York: Arnold.
Zanghellini, A. (2009). 'Boys love' in anime and manga: Japanese subcultural production and its end users. Continuum: Journal Of Media & Cultural Studies, 23(3), 279-294.