Helen Epstein - Nalezená minulost (Where She Came From)

6. červen 2005 | Redakce F.cz

Helen Epstein (* 1946), pražská rodačka, která žije od roku 1948 v USA, bývá označována za zakladatelku žánru ženského memoáru. V roce 1998 vyšly její originální paměti Where She Came From (česky 2000 jako Nalezená minulost) vyprávějící autobiografický příběh její židovské rodiny v Československu.

Helen Epstein a ženské memoáry

Prací, jíž Helen Epstein položila základ žánru ženského memoáru, jsou originální paměti Where She Came From (česky vyšlo v roce 2000 pod názvem Nalezená minulost) z roku 1998. Tato kniha byla mj. zvolena časopisem New York Times Book Review za "významnou knihu". Helen Epstein v ní vypráví autobiografický příběh své židovské rodiny v Československu - od první lásky její prababičky až po osvobození její matky z koncentračního tábora v Bergen-Belsenu v roce 1945. Jde o specifický příběh o hledání minulosti vlastní rodiny a hlavně matky.

Její matka Frances Epsteinová byla jako 22letá poslána s celou svou rodinou z Prahy do koncentračního tábora Terezín. Její rodiče a manžel byli deportováni do Polska, kde zemřeli, Francis jako jediná z nich přežila v jiném koncentračním táboře.
Přežila Osvětim-Auschwitz, tyfus, tři porody, interrupci, tuberkulózu i operaci slepého střeva. Přežila chudobu v poválečném Československu i nástup komunismu.
V roce 1948 emigrovala se svým mužem a malou Helen do Spojených států. Po všech prožitých útrapách nastoupila kariéru úspěšné módní návrhářky, ale i manželky a matky ve svobodné zemi.

Když Francis v roce 1989 zemřela, našla Helen monografii, kterou její matka napsala 10 let před svou smrtí a jež obsahovala životopisy a paměti její rodiny. Monografie pomohla Helen v bádání a rekonstrukci života Frances, její babičky Pepi a její prababičky Theresy. Helen procestovala Československo, Rakousko a Izrael, vyhledávala přátele, příbuzné a osoby, které mohly znát její rodinu. Zkoumala materiály v knihovnách a archivech na třech kontinentech.

Příběh několika generací začal ve chvíli, kdy se Theresa, prababička Helen a dcera hostinského, zamilovala do muže křesťanského vyznání. Byla proto provdána do Vídně za židovského podomního obchodníka, muže, který byl více zaujat svými knihami než starostí o rodinu. V roce 1890 skočila Theresa z okna ve čtvrtém patře. Po zklamání z nešťastné lásky a ze smrti jediného milovaného syna našla východisko v sebevraždě. V té době bylo její dceři Pepi osm let. Své mládí po úmrtí matky pak strávila u tety Rosy v židovské části Kolína.

Na přelomu století se Pepi přestěhovala do Prahy a zahájila svou kariéru jako švadlena. Postupem času už provozovala vlastní módní dům a oblékala nejvyšší vrstvy Pražanů. Pepina dcera Frances opustila již v 15 letech školu a připojila se ke své matce, nejdříve jako učnice a později jako obchodní ředitelka.

Za 1. republiky se Židé těšili nebývalé svobodě a to až do invaze německých vojsk v roce 1939. Po invazi se jejich životy dramaticky změnily. Nejprve byla změna důvtipná a nepostřehnutelná, ale postupem času Židé svá práva a výsady českého občanství ztráceli čím dál tím znatelněji. Nakonec museli ještě nosit žlutou hvězdu jako odznak svojí potupy.
I přesto ještě Frances nějakou dobu pokračovala ve práci ve svém obchodě jako obchodní partnerka své matky a pak jako manažerka módního Salónu Weigert. Zároveň byla i živitelkou rodiny.
Zanedlouho byli ale Pepi, její manžel a Frances deportováni z Prahy a strávili 3 roky v Terezíně, Osvětimi, Hamburku a Bergen-Belsenu.

Po válce v roce 1948, po komunistickém převratu, opustila Frances se svým manželem Kurtem Československo. V New Yorku sehnala prostředky na první šicí stroj a opět začala podnikat v módním světě.
Frances vyprávěla Helen z prožitých událostí jen úryvky jako i jiné oběti koncentračních táborů ve snaze ušetřit ji děsu, hrůzy a ponížení, kterým prošla. I přesto se Helen podařilo posbírat úplný obraz Francesiných zážitků z válečného Československa a shrnout je do románu.

Nalezená minulost není jen monografií žen tří generací žijících v židovském prostředí, ale i pohledem do minulosti tehdejší společnosti dokumentující běžné životy, zaměstnání a předpojatost žen, které byly vrstevnicemi její matky a babičky.
Helen Epstein ve své knize zachytila subjektivní i sociálně historický příběh židovské i ženské emancipace ve střední Evropě.

Dalším významným románem Helen Epstein z období 2. světové války je kniha Cildren of the Holocaust (česky vyšlo v roce 1994 pod názvem Děti holocaustu) o problémech generace lidí, jejichž rodiče prošli koncentračními tábory.

Helen Epstein (* 1946) bývá označována za zakladatelku žánru ženského memoáru.
Studovala žurnalistiku na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, pracovala jako kulturní zpravodajka pro Sunday New York Times, a jako první žena byla jmenována profesorkou žurnalistiky na Newyorské univerzitě. Dnes pracuje v Centru pro evropská studia na Harvardu a učí v pražském programu mezinárodních studií pro Western Michigan University.