feminismus.cz › Články › Jak na gender korona přišla

Jak na gender korona přišla

5. červen 2020  | Natálie Panská, studentka oboru Sociologie a sociální politika
Jak na gender korona přišla
Státy po celém světě se ocitly ve zcela nové situaci. V důsledku pandemie koronaviru jsou vlády v jednotlivých zemích nuceny zavádět nová provizorní opatření. Tato opatření mají ovšem jiný dopad na muže a jiný na ženy, ať už jde o oblast péče o domácnost, trh práce nebo změny ve zdravotnictví, kdy po nějaký čas např. nebyla umožněna přítomnost mužů u porodu.

Kdo pečuje, i když pracuje

Jako první bych zmínila péči o domácnost a o děti. Dopady vládních opatření, které se týkají uzavření školek a škol, mají vliv zejména na ženy. V České republice to až v 87 % případů byly právě ženy, které se před obdobím pandemie staraly o domácnost a děti. Podobné procento žen vykonávalo poté různé druhy domácích prací, jako praní nebo vaření [Sociologický ústav AV ČR, 2020]. Nyní je tento tlak na ženy ještě vyšší, protože je potřeba zajistit dítěti plnohodnotné vzdělávání a celodenní péči. Dalo by se očekávat, že situaci ovlivní fakt, že mnoho mužů nyní pracuje z domova, tudíž se budou více podílet na chodu domácnosti. Ovšem z dostupných dat, kterými disponuje Sociologický ústav Akademie věd, to tak nevypadá. Až v 68 % případů to jsou stále ženy, které pomáhají dětem s přípravou do školy, 76 % vykonává úklid a podobné procento žen obstarává vaření [Sociologický ústav AV ČR, 2020]. Navíc jim k těmto povinnostem v mnoha případech přibyla i péče o seniora či seniorku, pro které musí obstarávat například nákupy. S podobnými výsledky přichází i zahraniční články [EIGE, 2020, Alon, Doepke, Rumsey, Tertils, 2020], které jsou v některých případech příznivější. Muži nyní vidí, kolik věcí žena musí obstarat nad rámec svého zaměstnání. Dá se tedy očekávat, že do budoucna se do péči o děti a domácnost zapojí ve větší míře. V mnoho případech je také nyní pro muže těžší oddělovat kariéru a rodinný život, protože v rámci častých pracovních videohovorů a telefonátů jsou děti vnímány i dalšími kolegy, nadřízenými. [Alon, Doepke, Rumsey, Tertils, 2020]. Zaměstnavatelé by tak mohli v budoucnu brát větší ohled na potřebu skloubení pracovního a rodinného života svých zaměstnanců.

Doma v pasti

Na druhou stranu je ale potřeba brát v potaz i fakt, že v mnoha případech může příliš společně stráveného času doma a strach ze současného stavu zapříčinit domácí násilí. Už teď je z průzkumů jasné, že celosvětově narůstá počet případů domácího násilí, v průměru je tento nárůst o 30 % [Silva, 2020]. Pozornost je teď upírána jiným směrem a oběti domácího násilí se často nemají na koho obrátit.

Jednou z nejohroženějších skupin lidí jsou matky samoživitelky. V Evropské unii tvoří až 85 % rodičů samoživitelů ženy [Zalan, 2020]. Ty méně často pracují na pozicích, kde by jim byla umožněna práce z domova. Nyní ovšem musí skloubit práci a péči o dítě, a v důsledku toho jsou nuceny opustit svá zaměstnání. Další problém, kterému čelí, je skutečnost, že často pracují na zkrácený úvazek, nebo různé formy prekérní práce, jako např. dohoda o provedení práce, tudíž se na ně mnohdy nevztahují formy finanční pomoci, které zavádějí vlády v jednotlivých zemích. Matky samoživitelky častěji bydlí v nájmu, proto jim nepomohou ani opatření pro splácení hypoték a vzhledem k tomu, že mívají nižší příjmy (polovina matek samoživitelek má průměrný příjem nižší než 21 580 Kč), nemají ani takové finanční rezervy, ze kterých by mohly v současném stavu čerpat [Sociologický ústav AV ČR, 2020].

Nadějné vyhlídky?

Situace na trhu práce se změnila pro všechny. Ale už teď je patrné, že se změnila jinak pro muže a jinak pro ženy. Mnoho článků na toto téma přirovnává pandemii koronaviru k situaci, která nastala během hospodářské krize v roce 2008 [Sociologický ústav, 2020, Alon, Doepke, Rumsey, Tertils, 2020]. Předpokládá se ovšem, že z hlediska genderu by se situace tentokrát mohla vyvíjet jiným směrem. Díky tomu, že se jedná o pandemii, jsou nyní potřeba zejména osoby, které pracují ve zdravotnictví, pečovatelských službách, prodejnách potravin apod. To všechno jsou zaměstnání typicky zastoupená ženami. (Globálně tvoří ženy 69 % zdravotnického personálu [Grown, Sanchéz-Páramo, 2020].) Ty teď nemají na péči o vlastní děti čas a tato péče je tedy často nechána plně na mužích. Je otázkou, jak s touto situací muži naloží. Výzvou pro budoucí roky je i fakt, že tyto pracovní pozice jsou špatně platově ohodnocené, ženy na těchto pozicích pracují často formou prekérní práce, na částečný úvazek. Dle institutu EIGE, který se zabývá genderovou rovností, je potřeba tuto situaci využít a ukázat, že takto důležité pozice by měly být lépe ohodnoceny a osoby, které pracují formou prekérní práce, by měly mít stanovený minimální plat, aby v případě potřeby dosáhly na některou z dávek finanční pomoci [EIGE, 2020]. Na druhou stranu mnoho typicky ženských povolání jsou ta, která nelze za současných vládních opatření vykonávat. Jsou to pozice například v oblasti cestovního ruchu, maloobchodu nebo pozice recepčních. Naopak pro muže jsou typická povolání v oblasti stavebnictví, průmyslu, která se z krize vždy vzpamatují. Zároveň jsou pro muže spíše obvyklá i povolání, která lze v případě potřeby vykonávat z domova. Příkladem může být průzkum z USA, který ukázal, že 52 % mužů, ale pouze 39 % žen může pracovat v případě potřeby z domova [Alon, Doepke, Rumsey, Tertils, 2020]. Jak ale upozorňuje jeden z článků, mnoho žen si nyní může poprvé vyzkoušet home office v rámci svého zaměstnání a je možné, že ho budou moci využívat i po skončení pandemie. Skloubit práci a osobní život by tak mohlo být snazší.

Když to řídí ženy

I v České republice se nyní ukazuje, jakou roli hraje nedostatek žen na rozhodovacích pozicích. Český expertní poradní tým má dvanáct členů a členek, ženy jsou zde jenom dvě [Nejedlová, 2020]. Jak již bylo ukázáno v předchozích odstavcích, jsou to právě ženy, které mají ve většině případů na starost chod domácnosti, péči o děti a seniory nebo častěji pracují na ohrožených pozicích. Proto by také měly být součástí expertních týmů a vlády, která tvoří opatření v dané zemi. Forbes v souvislosti s pandemií vytvořil seznam zemí, ve kterých je na rozhodující pozici žena [Forbes, 2020]. Ukazuje se, že právě v těchto zemích je celá situace zvládnuta lépe. V rámci zemí Evropy se jedná například o Německo, kde Angela Merkel včas přiznala, že se jedná o problém, a přeskočila tím fázi popírání či rozčilování a začala jednat. Důsledkem toho se v Německu rozvolňují opatření dříve než jinde. Dalším příkladem jsou severské země, konkrétně Island, Finsko, Norsko a Dánsko. Na Islandu funguje bezplatné testování, kvalitní systém sledování obyvatel, který vedl k tomu, že se nemusely zavírat školy. V Norsku a Dánsku uspořádaly premiérky tiskovou konferenci určenou pouze pro děti, kde jim vysvětlovaly, že je v pořádku mít strach apod. Celkově situace ukazuje, že ženy na vedoucích pozicích zvládají situaci lépe, jejich vystupování je vstřícnější vůči lidem a jsou více akcentovány jejich potřeby. Naopak muži jsou spíše ti, kteří viní ostatní a chovají se autoritářsky [Forbes, 2020].

Použité zdroje
www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.