Jak to bylo s Ženským hlasem doopravdy

Reakce na článek Mirka Vodrážky: Je hloupost zlo?

Ženský hlas byl od samého začátku koncipován jako zábavný pořad o vztazích mužů a žen, tedy jako artefakt popkultury. Vůbec nebylo deklarováno, že půjde o pořad feministický, ovšem doba už je taková, že to nemohlo skončit jinak a feminismus se na přetřes prostě musel dostat. Samozřejmě na populární úrovni, to znamená jako jedna z přísad bramboračky obsahující nejrůznější klišé, mýty, zažrané představy o genderových rolích a další prvky, které by pro skutečného filozofa a strukturalistu byly samy o sobě nesmírně zajímavé. Ne tak pro Mirka Vodrážku, který postupuje přesně opačně než všichni ostatní strukturalisté - místo aby populární kulturu skutečně analyzoval, zajímal se její obsahy a významy a nalézal nové, zajímavé souvislosti, raději se chová jako kříženec Koniáše a komunistického cenzora a v svatém ideologickém zaujetí zavrhuje všechny feminismy, které nezapadají do jeho velice úzkých představ. Svou snahou vyloučit "z kola ven" všechny ostatní varianty a vrstvy feminismu tak připomíná leninsko-stalinistické metody, kdy jsou odsuzováni všichni úchylkáři, trockisté, oportunisté a odpadlíci ve jménu jediné správné prosazované linie.

Posuzovat Ženský hlas jako pořad, který měl snad popularizovat myšlenky feminismu, je od základu chybné a hloupé. Pravda je taková, že Ženský hlas vcelku reprezentatině ukázal stav naší současné společnosti, a pokud Vodrážka nechápe, kde žije a co si normální, průměrní, obyčejní lidé kolem něj myslí, jaké stereotypy jsou jim vlastní, co jsou nuceni v běžném, každodenním životě vnímat a v jakém světě se pohybují, pak by si měl uvědomit, že je naprosto mimo, a nechat populární kulturu a populární feminismus na pokoji.

V řečené bramboračce Ženského hlasu se vyskytlo několik vskutku osvícených vystoupení - jmenujme Sašu Berkovou, Míšu Tominovou, Olgu Sommerovou, Dagmar Peckovou, Pavlu Jonssonovou, ale i sexuoložku Hanku Fifkovou - a tyto příspěvky do diskuse podle mého přesvědčení posunuly feministické povědomí českého národa k čemusi pozitivnímu podstatně větší měrou než všechno, co Vodrážka vykonal a řekl za celý svůj život. A pokud mu to nestojí ani za záblesk uznání, pak to pokládám za ignorantskou aroganci vůči těmto zajímavým ženám a vůči tomu, co už dokázaly a o co se snaží.

Mimochodem, vím přinejmenším o několika lidech, kteří po shlédnutí, přečtení či poslechu nějakého vystoupení Mirka Vodrážky usoudili, že celý feminismus je nějaký esoterický blábol pro naprosté psychopaty, takže mohu odpovědně prohlásit, že Vodrážka od feminismu dokáže spíš odradit, než pro něj zaujmout. Je už na čase, aby se Vodrážka přestal vyjadřovat k věcem, které se naprosto vymykají jeho chápání, a aby přestal tak agresívně a militantně vztahovat celý svět s celou jeho pestrostí ke svým několika velice úzkým, extrémně radikalistickým tezím.