Koncert Barokní ženy

O programu koncertu Barokní ženy

Svým novým koncertním programem se pokouší soubor Musica Poetica nahlédnout do světa žen v barokní době a zmapovat jejich tvorbu hudební a básnickou.

Sv. Terezii z Ávily (1515 – 1582) známe jako reformátorku karmelitánského řádu a velkou mystičku. Její verše tvoří jen nepatrnou část jejího díla, pro svou eleganci stylu a ryzost a půvab výrazu však řadí autorku k vrcholným představitelům španělské milostné duchovní lyriky. Mexická řeholnice Juana Inéz de la Cruz (1651 – 1695) je rovněž pozoruhodná svou náboženskou a milostnou básnickou lyrikou.

Chiara Margarita Cozzolani (1602 - ca. 1678) se narodila ve významné milánské rodině. V dětství získala slušné hudební vzdělání (patrně u proslulé rodiny Rognoni), později však vstoupila do benediktýnského řádu a zbytek života strávila v klášteře Santa Radegonda. Zde se později stala převorkou a abatyší. Vedle svých řeholních povinností se věnovala i kompozici. Všechny její skladby (celkem čtyři knihy) vyšly mezi léty 1640 a 1650. Jedná se o duchovní moteta a kantáty. Hudební aktivity Chiary Margarity Cozzolani a jejích řeholních sester byly proslulé po celé Itálii. V 60. letech však klášter čelil ostré kritice mocného arcibiskupa Alfonsa Litty, kterému se nelíbily zejména příliš časté styky řeholnic s vnějším světem. Po roce 1676 mizí veškeré záznamy o životě Chiary Margarity Cozzolani.

Také skladatelka a zpěvačka Claudia Sessa (nar. 1613) strávila většinu svého krátkého života v milánském klášteře (Santa Maria Annunciata). O jejím životě a díle se dochovala jen jedna zmínka, konkrétně z roku 1619, ve spise Soplemento to Paulo Morigia's La nobilità di Milano od Giroloma Borsieriho. Z díla Claudie Sessy jsou dnes známy jen dvě skladby pro sólový hlas, jež vycházejí z tradice italského sólového madrigalu.

Osudy Barbary Strozzi (1619-1677) jsou typickým příkladem života vzdělané a umělecky založené dámy v první polovině 17. století. Barbara Strozzi se narodila v Benátkách a byla adoptivní dcerou básníka Giulia Strozziho (pravděpodobně však i jeho dcerou biologickou). Její otec ji uvedl do intelektuálního prostředí Accademie degli Incogniti, již v Benátkách založil básník Giovanni Francesco Loredano. Accademia sdružovala přední básníky, hudebníky a filozofy a podobně jako jiné učené společnosti tehdejší doby (např. slavná florentská Camerata) stála u zrodu nového uměleckého slohu – baroka a nové vokálně instrumentální formy – opery. Barbara Strozzi tak měla vynikající podmínky pro rozvoj svého múzického talentu. V hudbě byla žačkou proslulého Francesca Cavalliho, vynikajícího operního skladatele. Sama Barbara se však opeře nevěnovala, jejím žánrem byla píseň, respektive kantáta. Tiskem jí vyšlo osm opusů vokálních skladeb, což se v té době nepoštěstilo mnohým renomovaným skladatelům; např. Cantate, ariette a una, due, e tre voci, op. 3 (dedikováno Ignotae Deae – Neznámé bohyni), již obsahují i slavné Lamento. Osobní život Barbary Strozzi byl dosti komplikovaný. Nikdy se nevdala, avšak měla celkem 4 děti, 3 z nich prokazatelně s básníkem Giovannim Paolem Vidmanem, s nímž ji patrně pojil velice silný citový vztah. Zemřela za neznámých okolností v Padově, pravděpodobně v chudobě.

Také Francesca Caccini(1587 - 1645?) pocházela z uměleckého prostředí. Její otec Giulio Caccini byl jedním z představitelů florentské Cameraty, matka Lucia Gagnolanti slavnou zpěvačkou. Celá rodina působila na medicejském dvoře ve Florencii. Francesca Caccini se od raného dětství věnovala hudbě, zejména zpěvu, později i kompozici. Hrála na několik nástrojů. Jako první žena vůbec napsala operu (La liberazione di Ruggiero dall'isola d'Alcina). Tiskem vydala sbírku monodií Il primo libro delle musiche, která stylově navazuje na dílo jejího otce (Le nuove musiche).

Elisabeth-Claude Jacquet de la Guerre (1665-1729), francouzská skladatelka a hráčka na cembalo pocházela z hudební rodiny. Její otec Claude působil jako výrobce hudebních nástrojů a varhaník v Saint-Louis-en-l'Île. Matka Anne de Le Touche byla spřízněna s významnou rodinou Daquinů. Elisabeth byla považována za zázračné dítě, udivovala schopností improvizace i svými kompozicemi. Díky svému talentu si získala přízeň Ludvíka XIV., který ji finančně podporoval. Po smrti manžela (1704) pořádala Madame de la Guerre koncerty ve svém domě, v roce 1717 se rozhodla svou koncertní činnost ukončit. Komponovala všechny tehdejší žánry: je autorkou dvou oper, dvou knih skladeb pro sólové cembalo (Les Pièces de Clavecin) a tří knih kantát. Patřila k nejváženějším představitelům francouzského baroka.

Dcera pruského krále Fridricha Viléma I. (vládl v letech 1713-1740), Anna Amelia (Amalie) von Hohenzollern se narodila roku 1723. Jejím starším bratrem nebyl nikdo jiný než uměnímilovný Fridrich II., zvaný Veliký. V roce 1743 se Anna Amelia tajně provdala za hraběte Fridricha von Trencka (původem z Královce), jejich sňatek byl však zásahem Fridricha II. anulován. Anna Amelia se krátce nato stalo abatyší v klášteře v Quedlinburgu. Komponovala spíše příležitostně, podobně jako její bratr. Stylově vycházela z konzervativního vkusu, jenž panoval na pruském královském dvoře (uznávaným vzorem byla tvorba Johanna Joachima Quantze, dvorního skladatele a flétnisty, učitele Fridricha II.). Ačkoli její tvorba není příliš osobitá, zaslouží si nepochybně naši pozornost.

O souboru Musica Poetica (Brno)

Komorní barokní soubor Musica Poetica (www.musicapoetica.wz.cz) vznikl v roce 1998 jako profesionální seskupení mladých lidí, zaujatých dobovou interpretací staré hudby. Základní vzdělání v této oblasti získala většina členů souboru na Akademii staré hudby v Brně a své znalosti nadále prohlubují studiem a účastí na domácích i zahraničních mistrovských kurzech st. hudby. Soubor, jehož členové hrají na kopie dobových nástrojů, koncertuje v obsazení: cembalo, viola da gamba, barokní příčná flétna, barokní hoboj nebo barokní housle, zpěv a recitace. Aktivity souboru se soustřeďují především na koncertní činnost (účast na domácích i zahraničních hudebních festivalech: Milénium 2000 v Plzni a Theatrum 2002 a 2003 v Kuksu, BAROK FORUM 2005 Varšava aj.). Nevyhýbá se ale ani netradičním projektům – např. představení Vespillův barokní kabaret v brněnském experimentálním divadle Husa na provázku. Své koncerty již od začátku soubor koncipoval jako spojení barokní hudby a poezie a snažil se znovuobjevit vztah hudby a slova v barokní hudební literatuře. Naším cílem je zprostředkovat posluchačům atmosféru a myšlení barokního člověka, který pro nás může být inspirací.