Mé tělo mi nepatří

Představujeme vám básně od Pavly Jonssonové, které představila na workshopu Mé tělo mi nepatří 16.-18.11. na pražské FAMU. Pavla Jonssonová je genderová kulturní teoretička a performerka. Narodila se a žije v Praze (to je tam, kde se jednou zjeví Duch sám). Texty píše od roku 1980, nejdřív pro skupiny Plyn, Dybbuk a Zuby nehty, od roku 2000 pro vlastní projekty, momentálně Pavla Jonssonová Show. Starší texty vyšly ve sbírce Plyn, Dybbuk, Zuby nehty, Praha: Punc, 1992 a Zuby nehty: Poletíme, Praha: Maťa, 1998.

Pilotka nám stárne
Narodila se malá pilotka.
Rostla a rostla.
Lítala jak blázen,
ze všech sil, poctivě, nijak to neflákala.
Nevzali ji sice na pilotskou,
že prej se to nehodí,
ale co!
Narodila se jako pilotka,
a ty halt musej lítat.
Úkol je úkol.

Lítala městem, lítala nocí,
lítala hudbou: nic pomalejšího než šestnáctinky,
metronom na 164
Prolítla stovkou alnightek
přeplavala Vltavu tam a zpátky
založila rugby družstvo
bigbeatovou kapelu
řídila auto tisíc mil bez odpočinku.
To je závrať co trvá spoustu let,
to je let let let!

Spoustu let, ale ne věčně… nakonec přistála tvrdě v nemocniční posteli.
Doktoři vrtěli hlavou na rorschachem: že by fakt pilotka!?
Okamžitě přeoperovat!. Tohle tělo má zametat a zašívat, ne někde lítat!

Jak uzemnit pilotku
jak uzemnit pilotku
lítání jí nesvědčí
musíme ji zachránit

Cipralex? Nefunguje? Nevadí!
Citolopram? Ne? Nevadí!
Prozac? Fontex? Seromex? Seronil? Sarafem?
Zolofot! No to je vono! Zoloft!
a v krizi lexaurin, nebo alespoň neurol!

Naše psychonautka se potácí z nemocnice,
ještě je celá omlácená, žíly na pažích rozpíchané,
dali jí pěkně zabrat.
Ale její srdce pilotky už snuje další plány,
už vypouští na orbitu raketu nového typu

Experimentuje nám, pilotka,
no jo, tělo bez orgánů,
zaktivujem virtuální potenciály!
Ach na onom cyber světě, boží soud i svoboda!

Jo, to je vono!
Ne jako když pilotka Němcová umřela vyčerpáním ve čtyřiceti.
Extáze je pořád stejná extáze,
i když restartování těla může trvat týdny, měsíce
nebo se už nemusí podařit

Pilotka nám sice fakt nějak stárne,
ale to nevadí, protože nepatří ke kytkám,
co zítra zvadnou.
Let - svoboda
nemá hranice, konec nekončí

Zvěstování v Santa Fé
Červenec 1998,
Santa Fé,
přespáváme s Hankou Hillerovou u Francise Tarbeta, který je na boží misi.
Nemá čas se zdržovat malichernostma,
jako třeba ptát se na cokoliv, jak se jmenujeme, co děláme a tak.
Musí jen předávat svý poselství.
Je to jako sólo koncert pro lidský hlas,
perfektní meditační chvíle.
Tu a tam ke mě dolehne útržek:
F "rozdíly mezi náboženstvími jsou pro idioty
je to stejný jako když se setká
ruskej a americkej a francouzskej fyzik"
Poslouchám bedlivě. Jsem samozřejmě taky na misi
ale neřeknu to nikomu. Zatím.

G V galerii obraz zvěstování panny Marie
totálně vyděšené tak jako jsem teď já
šla jsem do kostela
četli z Lukášova evangelia. Anděl mluvil s Marií .Vyděšenou.
HARFA Zavřu oči: rudý moře rudá obloha
vynořuje se vlajka, znamení,
pozdrav smějícího se delfína.
D Zatím na jiný rovině dál znělo
Francisovo kázání, jeho sólo performance:
F "Musíš vychodit všechny školy, musíš platit daně,"
řekli mi rodiče, ale to mi připadalo málo.
Já totiž chci v sobě soustředit všechen soucit světa
a ještě se přitom smát.
D Koncert pokračoval už druhou hodinu,
sólista se do toho tak ponořil,
že mu úplně vychladla koprovka, co jsme mu uvařili.
F "Brzy to přijde, pořád čekáme na zvěstování"
HARFA Tak jsem zas zavřela oči
a tu kolem mě tančí víly, objímají mě,
blahopřejí mi a říkají,
že jsem požehnaná mezi ženami.
Cítila jsem se poctěna
a pomyslela jsem si, že
třeba mají pravdu,
že to nebude třeba tak strašný, když mám takovouhle podporu.
D Přemýšlela jsem, jaký zjevení
jaký důkazy má v ruce můj hostitel Francis, František ze Santa Fé,
co chce zachránit Indiány Hopi
a proč počet Indiánů, kteří o jeho záchranu stojí, je
nula - a řekla jsem si
prostě prostě každej toužíme to zažít,
zažít to pravý, pravý zvěstování v Santa Fé