Nechtěná těhotenství

Celosvětově, každý rok podstoupí 35 žen z 1000 interrupci. Ani to, zda je statut interrupcí v jednotlivých zemích legální či nelegální, ani ohrožení zdraví, se kterým bývají interrupce spojovány, neodradí ženy od ukončování nechtěného těhotenství.

Nechtěné těhotenství: je těhotenství, o kterém se těhotná žena či dívka ze své vlastní svobodné vůle rozhodne, že je nežádoucí.

Více než jedna 1/3 ze všech těhotenství - 80 mil. každý rok - jsou těhotenství nechtěná. Každý rok přibližně 50 milion nechtěných těhotenství končí interrupcí. 20 milionů jsou interrupce nebezpečné, ohrožující zdraví a život ženy.

Nechtěné děti mají více zdravotních i psychických potíží, tvrdí lékaři

Radka Wallerová, Lidové noviny 7.9.1999

Těžký život čeká mnohé nechtěné děti. Nedostávají lásku a neumějí ji ani dávat, mnohdy končí na šikmé ploše. Tyto poznatky z více než tři desítky let trvající studie zabývající se fenoménem nechtěných dětí jsou v kontrastu s tvrzením odpůrců potratů.

Jak se asi vyvíjí dítě, které si matka nepřála? Takovou otázku si poprvé odborníci položili v padesátých a šedesátých letech. Výsledkem jsou dvě studie. O jejich výsledcích píší spoluautoři, psycholog Zdeněk Matějček a dětský psychiatr Zdeněk Dytrych, mimo jiné v knize Děti, rodina a stres (Galén, 1994). Jejich práce byla navýsost aktuální především v době socialismu, kdy žena usilující o interrupci musela podstoupit vysilující a ponižující martyrium před komisí.

Jak připomínají autoři, výroky členů interrupčních komisí, jimiž přesvědčovali ženy, aby vzaly své rozhodnutí zpět byly až zarážející. Snad nejčastěji mělo zaznít: "Teď děťátko nechcete, ale až se narodí a až se na vás poprvé usměje, objeví se ve vás mateřský instinkt a budete šťastná, že dítě máte." To je ale podle odborníků velký omyl. "Nepochybujeme o upřímnosti těchto rad, které se opíraly o vžitý názor, že každá matka má dostatečnou míru mateřského instinktu, který začne fungovat okamžitě po narození dítěte. To samozřejmě neodpovídá realitě," upozorňují lékaři.

Děti neplánované a po narození nevítané a nechtěné se staly předmětem studie, v jejímž rámci sledovali autoři několik desítek let 220 matek, jimž se narodilo nechtěné dítě. Nechtěnost byla definována tak, že matka s žádostí o interrupci neuspěla nejen u obvodní, ale také u odvolací městské interrupční komise.
Nechtěné děti byly kojeny kratší dobu než vrstevníci, byly častěji nemocné. To se vysvětluje jako do určité míry nevědomá reakce ze strany dítěte, způsobená tím, že právě během nemoci se jim dostávalo od matky větší pozornosti než obvykle. Často trpěly nadváhou - potrava se jim stala náhradní slastí. Byť měly inteligenci stejnou jako jejich vrstevníci, v devíti letech se hůře učili, jejich chování hodnotilo okolí i matky negativně. Typické je pro ně šaškování, vytahování se, upozorňování na sebe, přátel však mají nedostatek. Zajímavě je, že problémy se projevovaly především u chlapců. V době mezi 14. a 16. rokem měly děti potíže se školou, málokdy v něčem vynikaly, častěji nepřešly na střední školu, někdy se ani nevyučili, vztahy s rodiči byly napjaté. Měla také sexuální zkušenosti dříve než ostatní děti. Když překročili zkoumaní jedinci dvacítku, častěji než vrstevníci se objevovali v evidenci protialkoholních a protidrogových poraden, plnil se jim rejstřík trestů. Mezi další rysy patří společenské problémy, chybějící uspokojení ze zaměstnání, časté konflikty se spolupracovníky a nadřízenými, častá zklamání v lásce, promiskuita, nešťastná manželství. Zkoumané dívky často porodily opět nechtěné dítě.
Zejména muži z této kontrolní skupiny se ženili dříve, než je průměr ve společnosti. Naopak dívky se vdávaly méně a bylo mezi nimi ještě před dosažením třiceti let mnoho rozvedených. Obě pohlaví přitom volí partnery s podobnými obtížemi. "Chlapci jsou více znevýhodňováni ve své adaptaci na profesionální život a dívky jsou více dotčeny ve svém emočním životě. Rodiny založené původně nechtěnými dětmi jsou méně stabilní," uzavírají autoři. Pokud jde o duševní zdraví zkoumaných jedinců, ukázalo se, že tito lidé si nevěří, považují svůj život za prohru. Především muži docházeli na psychiatrii, časté je u nich i užívání léků.