Německo potřebuje více žen v řídících pozicích

Jak vidí priority českých podniků v oblasti rovných příležitostí ve srovnání s jinými evropskými zeměmi, jak je na tom v této oblasti Německo a v čem se mohou navzájem inspirovat soukromý sektor a vzdělávací instituce, na to jsme se zeptali Maresy Feldmann, výzkumnice z Technické univerzity v Dortmundu.

Můžete čtenářům a čtenářkám v úvodu představit, co je náplní vaší práce?

Už po mnoho let pracuji jako odborná pracovnice sociálního výzkumu na Výzkumném pracovišti pro sociální otázky, které spadá pod Technickou univerzitu v Dortmundu. Moje hlavní badatelské téma je rovné postavení žen a mužů na pracovišti. Zde jsem se v posledních letech podílela na řadě národních a mezinárodních projektů, jejichž cílem je uplatňování rovnoprávnosti obou pohlaví.

Mimo jiné také koordinujete mezinárodní projekt GeCo, v jehož rámci vznikla databáze dobrých praxí v oblasti rovných příležitostí z firem a institucí vyššího vzdělávání z různých evropských zemí. Můžete popsat, jaké jsou nejzásadnější rozdíly a výzvy v této oblasti mezi regiony a zeměmi? Zjistila jste něco, co Vás překvapilo?

Aplikace e-toolkit (online sadě nástrojů, www.gender-competence.eu) představuje 78 opatření pro zlepšení rovného postavení žen a mužů z 9 evropských zemí. Sada nástrojů obsahuje příklady z vysokých škol i z podniků, od malých organizací až po velké globální hráče. Při této heterogenitě je však skoro nemožné identifikovat rozdíly mezi regiony a jednotlivými zeměmi.

Všimla jsem si však, že téma slaďování soukromého a pracovního života je třeba v České republice stejně tak jako v Litvě velmi aktuální. To prokázalo jak online-dotazování, které bylo provedeno za účelem získání informací o příkladech dobré praxe, s personalisty a personalistkami z oblasti hospodářství i vědy ve všech partnerských zemích, a které se pak z velké části odrazilo ve výběru příkladů dobré praxe v České republice, zabývajících se ve velké míře tématem sladění práce a rodiny. V ostatních zemích bylo v popředí pozornosti povětšinou spíše téma zastoupení žen v odborných a řídících funkcích.

Jak již bylo řečeno, GeCo umožňuje sdílet zkušenosti mezi soukromými podniky a vzdělávacími a výzkumnými institucemi.V jakých oblastech, aktivitách nebo politikách si myslíte, že tyto sektory mohou být navzájem přínosné?

Organizační struktury vysokých škol a ekonomických subjektů jsou jistě hodně rozdílné, ale všude existuje široké spektrum možností podpory rovného postavení žen a mužů, které také umožňuje podobné přístupy a řešení: Příklady uvedené v sadě nástrojů – například popisy dotačních programů pro ženy v řídících funkcích, mentoringové programy, různé možnosti úpravy pracovní doby nebo opatření pro zlepšení firemní kultury – jsou nepochybně přenosné na různé typy organizací.

Je Německo něčím unikátní a inspirující v oblasti rovných příležitostí v soukromém sektoru i ve vzdělávání?

Německá spolková vláda už po několik let soustřeďuje svou pozornost na sladění soukromého a pracovního života. Začala například uplatňovat kvantitativní i kvalitativní zlepšení možností institucionální péče o předškolní děti a podporuje nejrůznějšími způsoby začlenění žen po rodičovské dovolené zpět do jejich profese. Zde se určitě nacházíme na dobré cestě.

Hůře se daří hospodářským subjektům a v politické sféře uplatňovat zvýšení podílu žen na řídících pozicích, který je stále ještě neuvěřitelně nízký. Zde existuje velká potřeba zavedení podpůrných opatření, protože tento nepoměr se zcela jistě sám od sebe nezmění. Některé nápady pro řešení tohoto problému najdete mimochodem také ve zmíněné webové sadě nástrojů.

V České republice je agenda rovných příležitostí žen a mužů na univerzitách ještě v plenkách. Poradila byste, s čím začít a na co se soustředit?

Z mého pohledu je velmi důležité získat přehled o aktuální situaci přímo na vysoké škole, aby bylo možné zjistit, na kterých místech je rovné postavení žen a mužů stále ještě nedostatečné. Je třeba jednak provést statistickou evidenci nejrůznějších genderových indikátorů, například podíl žen na profesorských místech, v řídících funkcích, u promujících a habilitujících, a rovněž u částečných pracovních úvazků nebo pracovních smluv na dobu určitou apod. Kromě toho je kvantitativní dotazování u vysokoškolského personálu a u studujících jistě dobrý způsob, jak se dozvědět, kde z pohledu dotčených osob nerovné postavení existuje anebo je jako takové vnímáno.

Z těchto poznatků lze pak cíleně zdůvodnit a vypracovat opatření na podporu rovných příležitostí. Je třeba neklást si na začátku příliš vysoké cíle, nýbrž začít nejprve s opatřeními menšího rozsahu. I tady najdete celou řadu dobrých východisek ve webové sadě nástrojů GeCo.