Novinka v knihovně GS - Between paid and Unpaid work

Reingardiene, J., Between paid and unpaid work : family friendly policies and gender equality in Europe. Vilnius : Social research center, Vytautas Magnus University Center for eqality advancement, 2006.

“Je moderní být otcem!” Tak hlásá úvodní věta této publikace. Tak zní i slogan moderních zemí v celé Evropě. Proto, aby došlo k nějaké genderové rovnosti, musí i muži vzít zodpovědnost na svá bedra. A jak začít? Nejlépe zamést si před svým vlatním prahem.

Nebylo a stále to není jednoduché. Stereotypy jsou neúprosné. Nicméně společnost pomalu mění postoje. To, co se zdálo být dříve nemyslitelné, dostává pomalu zelenou. Nicméně jen akceptace ze strany veřejnosti by nestačila. Důležité je, že se i zákonodárci a firmy pomalu začínají přizpůsobovat nové době. Například v Litvě mají nyní muži plnou finanční podporu v podobě 100% otcovské dovolené. Soukromé společnosti si stále jasněji uvědomují, že se jim vyplatí mít spokojené zaměstnance, kteří nejsou stresováni neřešitelnou domácí situaci.

V této knize se soustřeďujeme na čtyři evropské země: Dánsko, Grónsko, Itálii a Litvu. V rámci výzkumů byly uskutečněny rozhovory s muži i jejich partnerkami. Dotazy se soustředily na to, jak se v jednotlivých zemích  muži vyrovnávají se svými pracovními a domácími povinnostmi, jak se staví k přijímání rovných příležitostí. V čem spatřují největší výhodu a přes co se naopak nemohou přenést. Mimo to byly uskutečněny i rozhovory se zaměstnavateli. Nejčastěji se týkaly jejich vlastních zkušeností s podporou přátelké rodinné politiky a také toho, co by podle jejich mínění bylo třeba ještě vylepšit.

Také se dozvíme něco o mínění široké veřejnosti ve všech čtyřech zemích. Je v té které zemi podle názoru veřejnosti možnost snížit pracovní úvazek nebo je lépe změnit práci? Mají lidé s malými dětmi vůbec šanci na nějaký profesionální růst? Jsou pod finančním a pracovním tlakem?

V první kapitole se věnujeme porovnávání sociální politiky a podpory ze strany státu napříč těmito čtyřmi zeměmi. Mimo jiné se podíváme na míru nezaměstnatnosti a vztah mezi bezdětností a požadavky pracovního trhu.

Další část věnují autoři Reingardiene a Tereškinas pozornost na život v Litvě. Tématicky se neodchylují. Zajímá je podpora státu a pracovní trh versus rovné příležitosti a rodinná péče.

Altieri, Como, Di Nunzio a Basile zkoumají podobnou situaci v Itálii. Spíše než na státní politiku se soustřeďují na komunikaci mezi partnery a na to, jak dalece dosáhly ženy v Itálii vyrovnaných pozic v zaměstnání. Reagují tak na modernizaci genderových rolí i na legislativní úpravy.

Dánka Kirkegaard zase nahlíží pod pokličku nevládních organizací, odborů a malých soukromých společností. Podobně jako její kolegové, i ona přikládá několi interviews s dánskými páry, kteří poskytují pohled na situaci v této zemi.  Dánsko se mimo jiné vyznačuje relativně širokou veřejnou pomocí v péči o děti již 20 let. Nutno dodat, že ani tato široká podpora nedokázala dosáhnout žádné zvlášťní rovosti mezi ženami a muži.

V poslední kapitole Davidavičius poukazuje na nové možnosti, které dává Litvě Evropská Unie. Samozřejmě si uvědomuje, že nezáleží jen na stanovených evropských pravidlech, ale hlavně na postoji široké litevské veřejnosti a politické scény.

Lenka Neubauerová, studentka sociální práce a sociální politiky na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity JEP v Ústí nad Labem