Novinka v knihovně GS - Good Girls/Bad Girls
Bell, Laurie. Good girls, bad girls : Feminists and sex trade workers face to face. Seattle : The Seal Press, 1987. 231 s. ISBN 0-931188-57-1.
Když mluvíme o sexualitě, často se řídíme míty a vágními pocity, které jsou důsledkem někdy až konzervativního postoje. Prostituce a pornografie – téma o kterém mluví všichni ostatní, nicméně ty, kterých se nejvíce týká, tedy ženy poskytující sexuální služby, doposud mlčely. Tato kniha je nechává promluvit.
Dotek historie
Středověká Francie měla například v každém malém městě své lázně, kde se scházeli kromě párů také prostitutky a jejich zákazníci.
Na počátku minulého století byly v USA prostitutkám udělovány licence, které jim
umožňovali provozování řemesla ve vykřičených domech a společnost tak doufala, že dostane prostitutky pryč z ulic. Ty se však chytit nenechaly. Zastávaly názor, že licenci můžou dostat jen amatérky.
Prostituce
Vnímáme ji jako specifickou ženskou devianci. I to je jeden z důsledků, že je tak žena vykazována do vedlejší pozice v oblasti sociální, ekonomické i politiké. Muži jsou v tomto případě považováni „pouze“ za konzumenty sexuálních služeb.
Tyto ženy však mají ke své práci vlastní postoj. Prostituce je obchod – sex za peníze je služba a nemá nic společného s láskou. Prostitutky nechápou, proč do toho lidé lásku pořád pletou. Jsou to dvě naprosto rozdílné věci a měli bychom pokusit se je od sebe oddělit. Některé z nich se považují za emancipované. Vyrovnají se totiž mužům co do počtu partnerů, se kterými souložily.
Pornografie
Mnoho feministek ale i těch nefeministicky orientovaných vidí ženy v pornografii jako ovládané, svazované, mučené. To už není sex, je to násilí. Muž v dominantní a žena v submisivní pozici. Je to stereotypně zažitá nerovnost a pornografie ji dává punc přitažlivosti.
Mnohé si však uvědomily, že je třeba znát celé pozadí, které pornografii doprovází a také podmínky, které při jeho vzniku herci mají. Pornografie je vytvářena hlavně pro sexuální potěšení. Celé je to výtvor na přání zákazníka. Rozhodně tak nelze vnímat finální produkt jako ukazatel ženské nerovnosti. A tyto ženy určitě nejsou do natáčení nejrůznějších scén nijak nuceny. Násilí je implicitní.
Jiná věc je, když muži, kteří tyto obrázky vidí, chtějí po svých partnerkách, aby je replikovali. Z mnohých rozhovorů vyplývá, že ony to skutečně udělají i přesto, že se to příčí jejich vlastnímu sexuálnímu potěšení.
Rasizmus
Barevné ženy a imigrantky jsou coby pouliční prostitutky v převaze. Je to důsledek toho, že mají stížené pracovní uplatnění nebo často o práci přicházejí. Inzeráty eskortních služeb upozorňují, pokud mají v nabídce barevné ženy. Muž přece musí vědět, koho mu přivezou. Rasizmus se objevuje i v pornografii. Černé ženy tu například dost často hrají roli spoutaných otrokyň. Stejně tak Asiatky vyvolávají nejrůznější submisivní představy. Černí muži zase naopak figurují coby násilníci.
Jeden zajímavý pohled
Bob Gucciany ve spolupráci s Penthausem vydal v r. 1972 časopis Viva. V něm představuje mužské akty, aby i ženy si mohly svá užívat sexuální dobrodružství. Nejprve byla otázka kam ho umístit. Jestli mezi časopisy typu Playboy a nebo Good Housekeeping. Nicméně ženy byly potěšeny. Už tu nebyl jen Cosmopolitan, který pomáhal najít pana Dokonalého. Bohužel očekávaný dopad se nedostavil, protože jim ti muži připadali víc jako gayové (a to přes všechnu snahu zasadit ty nahé muže do drzných pozic) a Bob pochopil, jak rozdílně jsou mužské akty a ženské akty vnímány.
Závěrem
Ženy poskytující sexulání služby v jakékoli formě mají pocit, že jsou feministkami v exilu, odtrženy od jakéhokoli boje za ženská práva. Když už ne společnost, tak alespoň všechna
tato hnutí by měla přijímat ty „špatné“ ženy.
Lenka Neubauerová, studentka sociální práce a sociální politiky na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity JEP v Ústí nad Labem.