Novinka v knihovně GS - Human resources, care-giving, career progression and gender : a gender neutralglass ceiling

Coyne, Beulah S. Human resources, care-giving, career progression and gender : a gender neutralglass ceiling. 1st ed. London ; New York : Routledge, 2004. 176 s. ISBN 0-415-31856-4.

Pětiletá studie  prováděná ve Spojených Státech a Velké Británii se snaží odkrýt, jak dalece příznivá je situace, podporující snahu skloubit kariéru s péčí o rodinu.

Ze všech stran nás statistické údaje upozorňují na platovou nerovnost. Pokud se zvýší počet žen ve řídících pozicích a jiných významných postech, samozřejmě se tím sníží i rozdíly ve finančním přijmu obou pohlaví.

Je známo, že pro mnoho mužů, stejně tak i pro většinu žen, „funkce manželka“ znamená primární odpovědnost za to, že rodina funguje. Na druhé straně stojí za zmínku, že v letech 1983 – 1988 se téměř zdvojnásobil počet žen, které pracovaly na dva poloviční úvazky. Což samo o sobě naznačuje, že ženy potřebují a/nebo chtějí pracovat více hodin.

Všichni známe pojem skleněný strop bránící ženám v postupu po kariérním žebříčku. Obětmi jsou ale z určitého úhlu pohledu i někteří muži. Ti, jejichž příjem je prakticky totožný s příjmem partnerky. Zjišťěná data poukazují, že typičtí muži živitelé berou až o11% vyšší mzdu.

Dnešní ekonomika potřebuje schopnou a maximálně produktivní pracovní sílu. Ta samá síla však musí k tomu všemu zajistit další, ještě o něco výkonnější generaci. A někdo za takovou budoucnost nese odpovědnost. Hakim poznamenává, že mnoho žen rádo rozdělí čas mezi práci a rodinu rovným dílem a rozhodně k tomu nejsou ze strany mužů nijak tlačeny. Na druhé straně jsou tu dvoukariérová manželství nebo rodiny s jedním rodičem. Hlavně ti hledají zaměstnání nebo zaměstnavatele, jenž bude schopen uspokojit obě roviny. Zvláštní účinek má v tomto případě flexibilní pracovní doba. Lidé bez „dozoru“ nejsou tolik stresovaní, podávají vyšší výkon, mají méně absencí.

Při rozhovorech nezřídka zazněl názor, že pro firmu znamená loajalita nezakončit pracovní dobu v 17.30, což v překladu rovná se flexibilní zaměstnanec, který následuje svého šéfa s vizí možného povýšení. Přitom samotná produktivita jde více ruku v ruce se zdravotním stavem, rodinným zázemím či touze dosáhnout skutečných výsledků. Potřeba budovat kariéru se jaksi očekává a mnohdy se projevuje spíš jako nátlak než postupný proces.

Jak uvádějí mnozí „Human Resource“ specialisté, jakýkoli krok kupředu, kromě motivace, vyžaduje absolvovat nejrůznější tréninky pro rozšíření dosavadních znalostí a dovedností. To však v obou sledovaných zemí bylo daleko více umožněno lidem, na jejichž bedrech v první řadě neležela starost o rodinu.

Ve Velké Británii si také častěji lidé dokáží stanovit cíle hned na začátku. Bohužel, opět se to týká více těch, kteří nemají odpovědnost za chod v rodině.

Jak se ale probojovali do vysokých pozic ti, kteří zároveň zastávají důležitou rodinnou podporu, přesto že obecně nejsou schopni v práci trávit více času a nedostává se jim tolik profesionálního výcviku? Odopovědí může být větší organizovanot nebo přesunutí jistých odpovědností (jak v zaměstnání tak doma) na třetí osoby.

Dnešní doba plná technologií a možností se vedle základních potřeb také značně opírá o plnění osobních snů. Což pro některé stále znamená primárně věnovat svůj čas výchově budoucích a úspěšných mladých lidí. Pro druhé jsou to ale sny o hřejivém a významném místě na slunci, které vyžadují svůj čas a tak přibývá případů, kde není žádný životní partner a není koho vychovávat. Nicméně upřednostnění kariéry před dětmi na základě racionálního rozhodnutí je spíše raritou. Velkou roli pořád hrají emoce a biologické potřeby. Volba života bez rodiny často bývá důsledkem souhry několika okolností.

Dosud jsme se věnovali kariérním ambicím lidí na zaměstnaneckých pozicích. Avšak je třeba vzít v úvahu také pohled druhé strany - jakými dopady se vyznačují potřeby skloubit rodinný život s profesním pro samotné organizace. Mnohé považují za příčinu ztráty produktivity právě povinnosti spojené s rodinou. To některé společnosti vedlo k vytvoření tzv. pravidel slaďování. Zní to slibně – zase jeden krok kupředu. Otázkou budoucnosti však je, jak dalece se tyto náklady zúročí, protože ne všechny programy jsou šťastně voleny a aplikovány.

Lenka Neubauerová, studentka sociální práce a sociální politiky na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity JEP v Ústí nad Labem.