Novinka v knihovně GS - Women and workplace discrimination

Gregory, Raymond F. Women and workplace discrimination : overcoming barriers to gender equality.  1st ed. New Brunswick : Rutgers University Press, 2003. 232 s. ISBN 0-8135-3137-3.  

Práce na této knize vyvolávala spíš negativní reakce. Lidé mají pocit, že publikací na toto téma už bylo dost. Ženy přece již dosáhly rovnosti a problém se v průběhu několika let přetřásá ve všech sférách.

Je pravda, že mnoho podpůrných zákonů vyšlo v platnost, ženy mohou dosáhnout stejných akademických i korporátních pozic, nicméně „Glass Ceiling“ tu stále existuje a znesnadňuje pracovní vzestup široké ženské populace.

Pochybnosti často nedokáže vyvrátit ani evidentní a dlouhodobě trvající nerovnost ve finančním ohodnocení žen a mužů. V knize však lze najít popsané i jiné oblasti diskriminace jako například omezování starších žen, etnických nebo barevných minorit či různé formy sexuálního obtěžování.

I když inzeráty dnes nehlásají volná pracovní místa formou „výborná příležitost pro mladé a atraktivní ženy“ nebo „hledáme muže na pozici úředníka“, při následných (neveřejných) pohovorech jsou ženy dotazovány na věci, které by mohly případně „komplikovat“ jejich pracovní nasazení. Diskriminace není jen v samotných otázkách, ale také v tom, že takové dotazy jsou pokládány výhradně ženám, mužů se nikdo na podobné věci neptá.

Maureen, jedna z respodnetek uvádí, že byla kromě „běžných“dotazů kolem možného těhotenství také dotazována na přístup manžela k jejímu zaměstnání. Zaměstnavatel měl zřejmě obavu, aby muž její pozici „unesl“.

Když je žena přijata, je to většinou na nižší pozici, označovanou jako ženskou. Vychází se  tak ze stereotypů, které říkají, že taková místa jsou pro ženu vhodná. A skutečně je mnoho žen, kterým vyhovuje. Zajímavé je, že i na takové pozice, do kterých jsou zasazovány výlučně ženy padají dotazy na náhradní zajištění rodinných poviností nebo případné mateřství.

Sexuální obtěžovnání nemusí být vnímáno jen jako jednoznačné rozdělení rolí na obtěžujícího a obtěžovaného. Jedním z důsledků sexuálních vztahů může být také zvýšení platu nebo povýšení. Za diskriminační však lze považovat, že takového ohodnocení se nedostane těm ženám, které na případný sexuální návrh nekývnou. V takové situaci se do nevýhodného postavení dostávají i mužští kolegové. 

Ony vyvolené jsou často za takových výhodných podmínek ochotny vztah minimálně akcepovat. Sex výměnou za finanční a profesní polepšení má nádech vydírání a takto se již dá jako forma sexuálního obtěžování hodnotit.

Takový příběh může vyprávět i Margaret Toscano, administrátor ve Vojenské nemocnici Delaware. Byla svým nadřízeným atakována sexuálními návrhy, které ji měly přinést zaměsnanecké výhody. A rozhodně nebyla jediná. Supervizor se nijak netajil tím, že si přízeň svých podřízených doslova vychutnává a považoval to za benefit plynoucí z jeho pozice. Neměl například ani problém s tím, telefonovat své návrhy těmto ženám domů.

Oproti USA, případy, kdy se ženy rozhodnou diskriminační chování soudně napadnout, následný soudní proces a případné odškodnění jsou u nás spíš vyjímkou. Věšině lidí totiž chybí jednoznačné důkazy, jenž by diskriminační počínání dokázaly. Mnohdy tak může jejich žaloba vyvolávat dojem, že chtějí z firmy finančně profitovat. Diskriminace v organizaci se často netýká pouze jedné osoby. Ti ostatní však z obavy o svoji kariéru často zveřejněnou zkušenost podpořit nejdou.  

Dnešní doba, společenské postavení a medializace má za následek, že obecně stále více lidí se snaží ovládat a vyhnout se veřejným projevům svých předsudků vůči ženám či minoritám.

Lenka Neubauerová, studentka sociální práce a sociální politiky na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity JEP v Ústí nad Labem.