Novinka v knihovně GS - Work-lifestyle choice in the 21st century : preference theory

Hakim, Catherine. Work-lifestyle choice in the 21st century : preference theory.  1st ed. Oxford : Oxford University Press, 2000. 340 s. ISBN 0-19-924210-0.

Autorka ve své knize prezentuje rozsáhlý pohled na preference žen vstupujících do 21 století.

Na důvody, které je vedou při rozhodování mezi kariérou a rodinou.  Kromě toho shrnuje výsledky mnohých výzkumů, jenž se zabývají současným vývojem v Evropě, Kanadě nebo Austrálii, ale také v zemích jihovýchodní Asie.

Základní princip preferenční teorie stojí na tom, že ženy samy nejsou homogenní skupinou. Můžeme je rozdělit do třech základních, odlišujících se nejen kvalifikačními rozdíly, ale také střety zájmů.

Asi 80% tvoří ženy orientované na rodinu a zároveň na práci. Tyto ženy jsou přizpůsobivé, ale také rozpolcené, zejména mají-li se rozhodovat mezi prací a dětmi. Typickým povoláním této skupiny jsou například učitelky, které mohou v rámci svého zaměstnání věnovat dostatek času rodině a vlastním dětem. Spadájí sem také ženy, jenž se nazývají „drifters“ V překladu to znamená, že nemají jasnou představu o tom, jakým směrem by se měl jejich život ubírat. Jejich chování se často a ve velké míře přizpůsobuje muži,  kterého si vzaly. Mohou to být i takové, které jsou schopny opustit svá vysokoškolská studia, když se na obzoru objeví možnost atraktivního sňatku. Nejsou příliš aktivní ve vyhledávání lepšího zaměstnání, spokojí se většinou s tím, co je jim nabídnuto.

Ty zbývající dvě skupiny jsou samozřejmě menší a jsou obvykle pevně rozhodnuty pro jeden nebo druhý způsob života.

Ženy zaměřené na rodinu, ženy v domácnosti však nejsou popelky. V angličtině proto raději používají výraz „homemaker“ oproti „housewife“. Často jsou to ženy, které si zajistí personál na veškeré domácí práce a základní péči o své děti. Samy se pak věnují jejich sociálnímu rozvoji a vzdělání. Kromě toho se snaží vytvářet pohodovou rodinnou atmosféru nebo organizují pro svoji rodinu volnočasové aktivity. Do práce se většinou vráti až tehdy, přinutí-li je k tomu životní události jako je rozvod či neschopnost partnera nadále zajišťovat dostatečný příjem. Popřípadě vezmou práci, která zabere pár hodin týdne a víceméně koresponduje se stylem jejich života. Rozhodně se takové ženy nevyznačují nízkým vzděláním nebo omezeným pohledem na svět. Jejich partneři jsou často prosperující a vzdělaní muži a takoví muži hledají protějšky na stejné vzdělanostní a sociální úrovni.

Ženy zaměřené na práci, jsou mnohdy označovány jako kariéristky, které nezajímá ani rodina ani děti. To ale nemusí být přesné. Jde o to, že zaměstnání, politická nebo umělecká aktivita je pro ni to nejdůležitější, vyjadřuje způsob jejího života a naplňuje ji uspokojením. Na druhé straně jsou tu i ženy, které děti mají, ale mateřství nikdy nebylo jádrem jejich identity a priority se ani po narození dětí nezměnily. Vnímají děti jako výraz normality, jako víkendové hobby. Stejně jako kariérně zaměření muži. Péči o děti pak většinou delegují na ostatní.

Mezinárodní srovnání se dá použít v případě, že se země vyznačují přibližně stejnou, ekonomickou, sociální a politickou úrovní, zaměstnatelností žen. Evropské komise se snažila u jednotlivých národů identifikovat chování a zaměstnanost žen zejména v období kolem rození dětí. Zjistila, že země, jenž jsou si demograficky blíž, se podobají i v tomto směru. Právě na onom období se výrazně podepisuje celkové sociální vnímání a chování národa.

V jiných směrech se zase země položené ve stejných zeměpisných šířkách odlišují. Například Portugalsko a Finsko: v obou zemích je vysoké a relativně stabilní procento žen pracujících na plný úvazek, na rozdíl od Dánska či Švédska, kde velké množství žen pracuje na částečný úvazek. Některé země jako například Španělsko nebo Belgie upřednostňují typické rovnostářské rozdělení rolí v rodině, jenž má relativně dlouhou historii. Bývalé země socialistického bloku mohou být stále poznamenány dřívějším systémem, který požadoval zapojení se všech, tedy i žen, do pracovního procesu. Nutno dodat, že v dnešní době je to více otázka ekonomické nutnosti.

Na trhu manželství jsou pro ženy všeobecně atraktivnější muži s vyšším vzděláním či z vyšší sociální třídy. Pak jsou tu samozřejmě vyšší výdělky muže nebo jeho fyzické konstituce, jenž ho staví do role silnějšího. Také věk hraje důležitou roli – muži jsou v průměru o tři roky starší, což se v podstatě odráží na příjmech i tělesné stránce. Indikátorem vyššího postavení je v dnešní době hlavně vzdělání a od toho se odrážející zaměstnání. Pro vztah je také důležité, aby se oba partneři shodli v uspokojování sexuálních potřeb, ve volnočasových a sportovních aktivitách.

Pro zajímavost, některé studie se zabývaly sledováním, jak velká existuje shoda mezi úrovní povolání jejich otce a současného manžela. Jiné zase dokazují, že manželka úspěchy svého muže podporuje hlavně fyzickou atraktivitou a vzděláním.

Od roku 1960 došlo v postavení ženy k velkému zvratu. Sociální změny, informace, technologie ale hlavně pestrost ve výběru vytváří nový scénář pro postavení ženy v 21. století.

Lenka Neubauerová, studentka sociální práce a sociální politiky na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity JEP v Ústí nad Labem.