O holistické, interdisciplinární a veskrze konkrétní feministické ekonomii…s Ewou Rumińskou-Zimny
Jak a proč vznikla feministická ekonomie, jaké jsou její kořeny?
Feministická ekonomie má kořeny ve feministickém myšlení, názorech a hnutí. Vznikla v sedmdesátých letech 20. století a na jejím začátku byly především práce o pozici žen na pracovním trhu a analýzy distribuce práce a moci v rámci domácnosti. Její rozvoj byl souběžný s kritikou mainstreamové/ neoliberální ekonomie v osmdesátých letech minulého století a přinesl zejména studie ukazující, že dopady strukturálních změn založených na privatizaci, liberalizaci a škrtech ve veřejných výdajích a propagovaných Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou byly v mnoha tranzičních zemích horší na ženy než na muže. Tehdy prvně vzniklo spojení mezi genderem a ekonomií. V průběhu devadesátých let 20. století ekonomky z různých univerzit celosvětově, jako například Lourdes Beneria (Univerzita v Barceloně a Kolumbijská univerzita v New Yorku), Nilufer Cagatay (Univerzita v Utahu), Diane Elson (Univerzita v Manchestru), Isabela Baker (York University v Kanadě), ukázaly, že ekonomie není genderově neutrální věda a že mainstreamová/ neoliberální ekonomie v sobě má systémovou „zaujatost“ diskriminující ženy.
Feministická ekonomie zahrnuje různé proudy ekonomického myšlení včetně klasických ekonomů, jako je Adam Smith (koncept sociální spravedlnosti), John Keynes (otázka role státu), Karl Marx (téma distribuce příjmů podle třídní příslušnosti a nespravedlivosti) a Amartya Sen (koncept potenciální schopnosti funkčního projevu každého jedince a lidského rozvoje). Feministická ekonomie ale, samozřejmě, má svoje vlastní charakteristické rysy, prvky a přístupy.
Jaké jsou některé z hlavních premis feministické ekonomie?
Feministická ekonomie je o hodnotách a distribuci (a ne jenom o růstu). Ptá se, kdo (zda ženy nebo muži) benefituje z růstu a jak je rozloženo bohatství. Do úvahy bere mocenské vztahy – ženy mají v rodině a společnosti slabší pozici než muži. Genderová perspektiva, spolu s rasovou, národnostní a třídní, má v analýzách feministické ekonomie naprosto ústřední postavení, a tím se odlišuje od konceptu genderově neutrálního člověka nazývaného „homo economicus“, který hraje hlavní roli v mainstreamové/ neoliberální ekonomii. Klíčovým rysem feministické ekonomie je, že zkoumá i proces reprodukce a neplacené ženské práce a ne jenom produkce a práce placené. Ve výsledku je feministická ekonomie holistická, interdisciplinární a její analýzy se týkají vždy konkrétního kontextu (konkrétní země, domácnosti atd.) a netváří se, že mají univerzální platnost.
Je jenom jedna feministická ekonomie anebo je jich mnoho, tak jako v případě feminismu (či feminismů)?
Ve feministické ekonomii existuje hodně různých přístupů, názorů a navrhovaných řešení, ale všechny sdílejí výše vyjmenované rysy. Tímto je feministická ekonomie skutečně dost podobná feminismu(ům).
Jaké jsou hlavní genderové implikace nedávné ekonomické krize v Evropě? Jaká je, dle feministické ekonomie, cesta ven z krize?
V současné krizi ženy utrpěly ztráty hlavně díky škrtům ve veřejných výdajích na péči o děti a jiné benefity související s mateřstvím a obecně rodinou, díky škrtům (nebo zmražení) v zaměstnávání ve veřejném sektoru, kde mnoho žen pracuje, a také díky důchodovým reformám, které odkládají věk odchodu do důchodu. Co se týká typu pozic obsazovaných ženami, zdá se, že ty ve většině zemí EU byly ochráněny více než ty„mužské“, zejména kvůli silně negativnímu dopadu krize na maskulinizované obory, jakými jsou automobilový průmysl nebo stavebnictví. Zatímco feminizované obory (alespoň zatím) nebyly krizí dotčeny tak silně. Z genderového hlediska je hlavním problémem fakt, že škrty udělané během krize jenom tak nezmizí, protože klíčovým konceptem protikrizových politik je v mainstreamové ekonomii snížení výdajů formou škrtů. Očekává se totiž, že tlak na veřejné finance bude pokračovat i v době, kdy se jednotlivé země navrátí k ekonomickému růstu (předpověď na rok 2014 však je, že ve většině zemí EU bude růst mnohem nižší než 1 %). Proto se feministické ekonomky snaží o změnu konceptu protikrizových politik ze škrtů ve veřejných výdajích směrem k investicím do sociální infrastruktury (včetně zařízení péče o děti) jako způsobu vytvoření nových míst a stimulace poptávky.
Patří oblast péče do sféry ekonomie?
Ano, neplacená pečovatelská práce, kterou ženy vykonávají v rámci rodiny, by měla být součástí ekonomie a HDP. Toto zahrnutí je možné uskutečnit použitím nástroje nazvaného rozpočet využití času (angl. time-use budgets), který shrnuje informace o tom, kolik času ženy a muži tráví placenou a neplacenou prací. Všechny členské země připravují takovéto rozpočty na základě metodologie Eurostatu. Tato znalost je zásadní k plánování efektivních politik, které by ženám umožnily kombinovat práci s rodinnými povinnostmi.
Jaké jsou hlavní nedostatky HDP jako jednoho z nejdůležitějších ekonomických ukazatelů? Existuje k HDP nějaká uspokojivější alternativa?
Nedostatky HDP jako indikátoru míry úspěchu či rozvoje lze rozdělit do třech skupin argumentů. První je ten, že HDP neodhaluje velké množství nákladů, jako je například znečištění životního prostředí, dopravní zácpy, které vyžadují větší spotřebu paliva, atd. (ty jsou započítané jako prvky růstu HDP). Zadruhé, HDP zachycuje jenom tržní produkci (která má cenu), chybí v něm neplacená práce, ale také „šedá“ ekonomika a některé služby a výrobky poskytované zdarma státem nebo různými komunitami. Třetím důvodem je, že HDP neměří kvalitu (je možné předstírat inovaci, abychom ospravedlnili zvýšení ceny).
Zatím je široce přijímanou alternativou k HDP HDI – Human Development Index (tedy Index lidského rozvoje), což je složený index připravovaný Spojenými národy. Obsahuje nejen HDP/na osobu, ale také zdraví (měřeno nadějí na dožití) a vzdělání (měřeno výší dosaženého vzdělání). Další přístup reprezentuje Better Life Index, tedy Index lepšího života, který připravuje OECD a který obsahuje jedenáct různých indikátorů (a jedním z nich je i něco jako HDI). Mezi těmito indikátory je i genderová rovnost a také indikátory zdraví, vzdělání, trávení volného času, jakož i HDP a výdělek.