Odešla Françoise Giroud, velká dáma evropské kultury

V pátek 17. ldena, jako každý týden, jsem nalistoval ve francouzském týdeníku Le nouvel Observateur nejprve stránku s analytickými komentáři Françoise Giroud k programům francouzských televizí. A jako vždy to byly postřehy svěží, bystré, pertinentní, vtipné i vážné zároveň, z kterých v té sevřené formě jiskřila hluboká znalost politického dění a života společnosti vůbec. Potěšení z četby.

A v neděli 19. ledna večer nečekaná a neuvěřitelná zpráva. Giroud se ve čtvrtek večer při pádu uhodila, v pátek ztratila vědomí a z komatu se již neprobrala. Bylo jí 86 let. Velká dáma francouzské politiky a žurnalistiky, výrazná osobnost evropské kultury, ta dívka narozená v Ženevě rodičům ruského a tureckého původu, vlastním jménem France Gourdji, žila pozoruhodný život a výsledky jejího působení jsou nepřehlédnutelné. Giroud významnou měrou přispěla k rovnoprávnému postavení žen, aniž by kdy propadla vykřičenému feminismu. Byla vzorem a uměla vést.

V šestnácti letech musela, po smrti svého otce, zanechat školy a vstoupit do praktického života. Začínala jako písařka a pracovala poté jako skriptérka po boku filmových režisérů Marca Allegreta a Jeana Renoira. Za druhé světové války působila jako spojka v hnutí odboje proti nacistům, v roce 1943 byla zatčena Gestapem a vězněna do konce války. Po osvobození začíná její kariéra novinářky, když ji v roce 1946 Hélène Lazareffová svěřila vedení redakce časopisu Elle.

Největší dobrodružství a význačný obrat přichází v roce 1953, kdy společně s Jean-Jacques Servanem-Schreiberem zakládá první francouzský «news magazin» L´Express, jehož šéfredaktorkou a ředitelkou byla po dvacet let. Za tu dobu vychovala celou generaci mladých novinářek. Byla opravdovou pionýrkou v oboru, který až do té doby byl výhradní doménou mužů, a neskrývala hrdost, že ve své práci nikdy nemusela poslouchat příkazy mužů. Z té doby je také její slavné úsloví: «Žena bude opravdu rovna mužům až v den, kdy bude na významnou funkci jmenována neschopná žena.»

Od roku 1974 vstupuje Françoise Giroud do politiky přímo. V čase, kdy byl francouzským prezidentem Valéry Giscard d'Estaing, působila jako ministryně-státní sekretářka ve vládě Jacquese Chiraka odpovědná za postavení žen a v letech 1976-1977 byla ministryní kultury ve vládě Raymonda Barra. Nezávislost ducha prokázala při prezidentských volbách v roce 1981, kdy podpořila kandidaturu François Mitterranda.

Françoise Giroud byla plodnou autorkou. Napsala víc jak dvacet děl, mezi nimi i životopis Almy Mahlerové a Cosimy Wagnerové (Cosima la sublime).Ze své životní zkušenosti v politice vytěžila látku pro své dva sžíravě ironické romány La comédie du pouvoir (Komedie moci) a Le bon plaisir (Libovůle), z nichž druhý byl i zfilmován.