Oskaři a Oskarky? Přehnaná korektnost filmovým cenám nehrozí
Sezóna výročních filmových a televizních cen je v plném proudu a koncem ledna žije svět filmového průmyslu tradičně nominacemi na prestižní ocenění americké Akademie filmového umění, Oskary. Rok od roku hlasitě zaznívají hlasy, které volají po větší diverzitě mezi nominovanými a vítězícími. Přesto Oskaři už celých 90 let své existence zaostávají za stavem americké populace co se zastoupení etnických skupin a pohlaví týče.
Tradičně velmi diskutovaná je kategorie režisérská. Není se čemu divit, patří mezi nejsledovanější a zároveň není specificky rozdělená dle pohlaví (jako například Nejlepší herec a Nejlepší herečka). Máme tak možnost nerovnosti v nominacích a oceněních snadno sledovat. Snadno si tedy všimneme, že se letos do pětice nominovaných v kategorii Nejlepší režie podařilo vstoupit dvěma zástupcům etnických menšin, Spike Lee a Alfonso Cuarón.
Je to sice z hlediska diverzity nepopiratelný úspěch, který ovšem trošku kazí fakt, že žena není nominována žádná. Své filmy přitom uvedly v kinosálech filmových festivalů i do (nejen) americké distribuce mimo jiné režisérky jako Marielle Heller,Lynne Ramsay nebo Debra Granik. Kathryn Bigelow tak i letos zůstává jedinou režisérkou, která v historii Cen Akademie ve své kategorii zvítězila. (Celkem bylo v dějinách udílení Oskarů nominováno jen pět režisérek - z toho tři po roce 2000, na stejnou cenu, Nejlepší režie, bylo nominováno již 449 mužů.)
V 21. století zaznamenal filmový průmysl (Akademii a Oskary nevyjímaje) v zastoupení a reprezentaci žen a menšin značné pokroky. I v roce 2019nalezneme 1 zástupce a 1zástupkyni minorit mezi nominovanými herci a herečkami za výkony v hlavních rolích. Zdaleka to ale neznamená, že by v tomto ohledu bylo dosaženo rovnosti (v porovnání se statistikami americké populace se čísla od skutečného zastoupení menšin v tamní společnosti výrazně vychylují). Dokonce ani nemůžeme tvrdit, že by se jednalo o vytrvale rostoucí trend.
Mnozí si jistě vzpomenou na protest ztělesněný hashtagem #OscarsSoWhite. Jednalo se tehdy právě o reakci na podreprezentovanost etnických menšin ve filmové Akademii a na Oskarech. Protest vyvolala situace, kdy se mezi nominovanými v letech 2014-2016 v kategoriích Nejlepší herec, Nejlepší herečka a Nejlepší režisér neobjevili žádní černoši a černošky. (To se před tím stalo naposledy v roce 1980.) The New York Times ve své analýze letošních oskarových nominací připomínají, že díky protestu #OscarsSoWhite se v letech 2015 a 2016 Akademie snažila zdvojnásobit členství žen a zástupců a zástupkyň menšin. Z části tím, že pozvala do svých řad více zahraničních filmových profesionálů a profesionálek. Bohužel i po třech letech iniciativy tvoří Akademii z 69 % muži a z 84 % běloši a bělošky.
Jak je zmíněno výše, zaznamenávají Oskaři v posledních dvou dekádách i pokroky stran diverzity. Pozitivní je například počet nominovaných žen v kategoriích, které nejsou specificky rozdělené podle pohlaví. V těchto kategoriích letos ženy dosáhly na 25% zastoupení. Což sice stále neodráží skutečný stav společnosti, ale i tak je to velký úspěch. Napříč kategoriemi pak vyčnívá Nejlepší kostým, kde při 91. udílení Cen Akademie žena vyhraje určitě, jelikož zde nejsou žádní nominovaní muži. Počet nominovaných žen pak převažuje také v kategoriích Nejlepší masky, Nejlepší dokument a Nejlepší krátký animovaný film. Parity se pak dočkáme mezi nominovanými za Nejlepší krátký hraný film a Nejlepší výpravu.