Otcovská dovolená a zákon o péči o děti do tří let v Polsku
Rodinnou politiku v průběhu posledních dvaceti let v Polsku lze charakterizovat jako zanedbanou a plnou nesrozumitelných rozhodnutí. Výdaje na sociální politiku, které byly nazývány „náklady“, (1) byly v důsledku hospodářské transformace postupně kráceny. Tímto způsobem se snižoval počet školek a především jeslí, postupně byla opuštěna koncepce placené rodičovské dovolené a právo na rodičovský příspěvek měly nakonec pouze rodiny, jejichž příjmy přepočtené na člena rodiny byly výjimečně nízké. (2) Na výsledky této politiky nebylo potřeba dlouho čekat. Demografický přírůstek v Polsku výrazně klesl. Ukazatel porodnosti se dostal z hodnoty 2,0 v roce 1989 na 1,4 v roce 2009. (3)
Zároveň se v důsledku společenských změn v devadesátých letech a v novém tisíciletí ve společnosti začaly objevovat nové vzorce vztahů mezi pohlavími. Účast žen na trhu práce začala být čím dál častěji uznávána nejen za projev potřeby rodinného rozpočtu, ale také za potřebu osobního rozvoje a materiální nezávislosti. Kromě této změny vytvářela určitý tlak na politické činitele také situace v Evropě, především v souvislosti s polským členstvím v Evropské unii. Příkladem změn je otcovská dovolená schválená v roce 2010 a zákon o péči o děti do tří let platný od roku 2011. Obě, mladými rodiči velmi očekávané, možnosti však mají i svoje nedostatky.
Otcovská dovolená
Od roku 2010 je v Polsku uzákoněna otcovská dovolená: v letech 2010–2011 to byl jeden týden (7 kalendářních, nikoli pracovních dnů), od roku 2012 jsou to dva týdny. Nejprve byla otcovská dovolená považována za skandinávskou kuriozitu a ve veřejných debatách se řešilo, jestli otcové nevyužijí této dovolené, aby „jeli na ryby“. Po čase však začaly převažovat věcnější argumenty na téma prohloubení vztahu mezi otcem a dítětem a podpory ženy, která se vrací na pracovní trh po mateřské dovolené.
Na základě toho zavedla vláda PO-PSL (Platforma Obywatelska – Polskie Stronnictwo Ludowe) otcovské dovolené, které jsou stejně jako mateřské stoprocentně placené a zaměstnavatel nemůže odmítnout jejich poskytnutí. Dovolenou není možné rozdělit např. na dvě části a využít ve dvou různých obdobích. Otec může využít otcovskou dovolenou během prvního roku života dítěte bez ohledu na to, jestli matka pracuje, je na rodičovské dovolené nebo je nezaměstnaná.
V roce 2010 si otcovskou dovolenou vzalo jen 16,6 tisíce mužů, zatímco na mateřskou nastoupilo 92,3 tisíce žen. Důvodem je hlavně nedostatek informací. Otcové nevědí, že otcovská dovolená je právo, ne privilegium. Mnohá firemní oddělení lidských zdrojů o této možnosti ani neví. Otcové také uvádí, že zaměstnavatelé jim odmítají dovolenou poskytnout, přestože odmítnutí je nezákonné.
Zákon o péči o děti do tří let
Zákon o péči o děti do tří let schválený v únoru 2011 je odpovědí na fenomén masivní aktivizace žen na pracovním trhu. Má za cíl vytvořit různé nástroje, díky nimž se mladé matky budou moci ve větší míře zapojit do pracovního procesu. Podle nové definice uvedené v zákoně nejsou už jesle v gesci Ministerstva zdravotnictví a nemusí splňovat nejpřísnější sanitární normy. Zákon zavádí také nové možnosti, jejichž cílem je redukce šedé ekonomiky v oblasti péče o děti. Do této doby totiž bylo mnoho dětí v péči chův, které rodiče zaměstnávali bez smlouvy.
Zákon o péči o děti do tří let předpokládá, že tato péče může být buď organizována formou jeslí či dětského centra, nebo poskytována denním pečovatelem/ pečovatelkou nebo chůvou. V současnosti mohou být jesle a dětská centra zakládány a spravovány obcemi, fyzickými a právnickými osobami a také organizačními jednotkami, které nemají právnickou osobu. To mj. znamená, že jesle a centra mohou vznikat při firmách, které mohou na tyto účely poskytnout prostředky z Fondu sociálních služeb.
Podstatnou otázkou je způsob financování nových jeslí, jejichž vznik by měl zákon usnadnit. Ministerstvo práce a sociální politiky zavedlo rezortní program rozvoje institucionální péče o děti do tří let nazvaný Batole, který je založen na otevřeném konkursu, a obce mohou podat žádost o spolufinancování projektu na výstavbu jeslí. V roce 2010 bylo na tento účel ve státním rozpočtu vyčleněno 40 milionů zlotých, pro rok 2012 pak 60 milionů a v roce 2013 to bude 90 milionů, což má podle plánů finančně podpořit vznik 277 jeslí a dětských center, adaptaci 1670 jeslí, dětských center a prostor pro denní pečovatele/ pečovatelky a také vybavení 2540 jeslí, denních center a prostor pro denní pečovatele / pečovatelky. K těmto číslům je potřeba doplnit zásadní informaci: maximální spolufinancování ze strany státu je 50 % hodnoty záměru uvedeného v rozpočtu. Znamená to, že obce místo aby jako doposud hledaly neexistující zdroje na stavbu nových jeslí, musí nyní nalézt polovinu potřebné částky. Za pobyt v jeslích a dětském centru platí také rodiče. Výši poplatků určuje subjekt, který jesle nebo dětské centrum spravuje. Do jeslí jsou přijímány děti od dvacátého týdne života a mohou tam být až 10 hodin denně. Do dětského centra jsou přijímány děti od jednoho roku na maximálně 5 hodin denně.
Zákon přichází s inovativním přístupem ve snaze o legalizaci práce chův a zavedení povolání denního pečovatele/ denní pečovatelky. Denní pečovatel/ denní pečovatelka představuje nabídku hlavně pro mladé matky, které se chtějí věnovat svému dítěti a zároveň několika dalším u sebe doma. Denního pečovatele, resp. denní pečovatelku, zaměstnává obec na základě smlouvy o poskytování služeb nebo dohody o pracovní činnosti (upravené občanským, nikoli pracovním zákoníkem). Chůva se stará o děti na základě dohody o pracovní činnosti, kterou uzavírá s rodiči. Ve smlouvě, kterou rodiče podepisují s chůvou je popsána její pracovní doba a rozsah povinností. Zákon nestanovuje kvalifikační požadavky na chůvu. V případě denního pečovatele/ pečovatelky to musí být člověk, který poskytuje záruku řádné péče o děti, v současné době není, ani v minulosti nebyl zbaven rodičovských práv, nevyhýbá se povinnosti placení výživného a má čistý trestní rejstřík. Musí také nabídnout prostorové podmínky, které zajistí bezpečnou péči pro maximálně pět dětí. Obec vyšle denního pečovatele / pečovatelku na odpovídající školení.
Už bylo nahlášeno víc než 4,5 tisíce nových míst péče o děti do tří let. To je nárůst o více než 14 % ve srovnání s rokem 2010. Jako klíčový problém se ukázal způsob financování. Obce získají z programu Batole 50% spolufinancování a zbytek musí najít ve vlastních zdrojích. Jak se přesvědčili rodiče malých dětí, obce našly řešení v rodičovských peněženkách. Ve většině měst došlo k drastickému zvýšení poplatků. Na rozdíl od systému, který funguje ve školkách, navíc rodiče v jeslích platí bez ohledu na to, jestli tam dítě chodí, nebo je nemocné. K práci denních pečovatelů se v Polsku přihlásilo 25 lidí. Vyplývá to pravděpodobně z nedostatku propagace této možnosti zaměstnání ze strany obcí. Zdá se však, že zájemce a zájemkyně odrazuje forma smlouvy, poněvadž dohodu je možné snadno ukončit, nedává možnost placené dovolené, nemocenské, mateřské dovolené ani ochrany odborů. Zatím se jako nejefektivnější ukázalo řešení, jehož cílem je „vytažení“ chův z oblasti šedé ekonomiky. Do této doby nahlásily uzavření smlouvy 2 tisíce chův.
Pokud shrneme uvedené změny, je potřeba zdůraznit jejich nepochybné přednosti, jako je zapojení otců do pečování o děti nebo rozšíření institucionální péče. Otcovské dovolené však stále zůstávají příliš krátké. Zákon o péči o děti do tří let a především program Batole je těžké jednoznačně pozitivně hodnotit. Obce nenavazují partnerství veřejného a soukromého sektoru za účelem vzniku nových jeslí, avšak rády navazují partnerství veřejného sektoru s rodiči. Pro tuto situaci je těžké najít jiné označení než patologická. Znamená to, že mezi politickými činiteli stále přežívá přesvědčení, že rodinná politika neznamená nezbytnou investici, ale pouze náklady, které je možné přesunout na bedra obyvatel.
(1) Stiglitz, Joseph E.: Globalizacja, PWN, Varšava 2005.
(2) Heinen, Jacqueline – Wator, Monika: Child Care in Poland before, during and after the Transition: Still a Women’s Business. In: Social Politics: International Studies in Gender, State and Society XIII, 2006, č. 2, s. 189–216.
(3) Mały rocznik statystyczny. Główny Urząd Statystyczny (GUS), Varšava 2010.