Pandořin hlas

1. zaří 2015 | Jitka Hausenblasová, Gender Studies, o.p.s.

Společné výstavy umělkyň nejsou na české výtvarné scéně v posledních několika letech nijak ojedinělým úkazem. Nejde přitom většinou o žádná nahodilá setkání, nýbrž o promyšlený koncept. Tento trend potvrzuje i právě probíhající výstava Pandora‘s Vox v Colloredo-Mansfeldském paláci.

Sešly se zde tři výtvarnice, které sice mají jiné životní dráhy a pocházejí z odlišných prostředí, mají ale také mnoho společného. To je dobře patrné i díky řešení expozice, kdy díla všech tří nejsou umístěna separátně, ale naopak pospolu a mohou tak na sebe vzájemně odkazovat. Hledání společného jmenovatele v umění tvořeném ženami často sklouzává k univerzalistickým soudům tzv. ženského umění, jakoby například zkušenost s mateřstvím byla jednotící linkou vinoucí se napříč ženským osudem. Nicméně na volbě motivů se v dílech všech tří umělkyň ukazuje, že určitá témata skutečně zpracovávají podobným způsobem.

Česká malířka Veronika Holcová tu prezentuje své imaginativní malby, vrstvením akrylu a oleje na plátno docílila efektu, kdy každý divák či divačka v obraze může vidět něco jiného. Možnosti takové individuální interpretace si sama autorka velmi cení. Spojujícím tématem s oběma dalšími umělkyněmi je třeba postava Lilith, první ženy Adamovy, která se mu vzepřela a z ráje odešla. Byla proto prokleta a žila s démony. K mužům se ale posléze vrací a dává jim zabrat. „Nebudu se šířit o tom, proč jsem ten obraz namalovala, to by bylo příliš intimní, ale dostal mě z velkých nesnází“ komentuje Veronika Holcová svoje dílo s názvem Lilith.

Sandra Vásquez de la Horra pochází z Chile a svá díla původně přibíjela hřebíkem přímo na zeď. Její kresby mají často velmi temný a děsivý podtón, zároveň jsou ale ironické a je v nich přítomna nadsázka. Chlapec požírající si vlastní prst nebo cosi vylézajícího z ženiny vagíny, to jsou namátkou motivy jejích precizních figurativních kreseb. Spolu s další vystavující, Klarou Kristalovou, patří k světově proslulým umělkyním, jejichž díla jsou zastoupena v nejvýznamnějších sbírkách i muzeích po celém světě. Klara Kristalova je původem Češka, nyní žije ve Švédsku, kde se věnuje zejména tvorbě plastik z keramiky. Navzdory určité neforemnosti pálené hlíny její plastiky působí velmi snově, připomínají dětství nebo pohádky. Je v nich ale zároveň něco zneklidňujícího, co zbavuje keramické sošky prvoplánovosti.

Expozice se svým širokým záběrem a zastoupením i v zahraniční uznávaných umělkyň stojí určitě za zhlédnutí. Stejně jako samotný Colloredo-Mansfeldský palác. Tip na závěr: mřížování mramorových stěn paláce a malby Veroniky Holcové mají překvapivě mnoho společného.

Výstava trvá do 1. 11. 2015. Galerie Hlavního města Prahy, Colloredo-Mansfeldský palác, Karlova 2, Praha 1.