Paprsek, který záhy zhasl. Dívčí rocková kapela z Kašmíru skončila po uvalení fatwy
Kapelu tvoří tři muslimské dívky ve věku patnáct a šestnáct let, Aneeqa Khalid (baskytara), Noma Bhatt (zpěv, kytara) a Farah Deeba (bicí) z kašmírského Šrínagaru. Jejich snem je hrát směsici rocku, punku a metalu. V prosinci 2012 se zúčastnily hudební soutěže „Souboj kapel“ a získaly třetí místo. Za necelý rok hraní si rychle získaly uznání a po vítězství v soutěži začaly dostávat další a další nabídky k vystupování. Na svém facebookovém profilu psaly: „Pořád teprve zkoušíme, ale všechno, co potřebujeme, je láska, podpora a modlitby, pak budeme náš Kašmír reprezentovat všude. (…) Jakožto jediná holčičí kapela v Kašmíru jsme hodně kritizované, ale všem ukážeme, co pro vás máme!“
Paprsek světla pro rockerky
Netrvalo ale dlouho, a kapela, jejíž jméno v překladu znamená „první paprsek světla“, se stala nedobrovolným nástrojem politických a náboženských bojů ve stále neklidném Kašmíru. Dívky hrající rock se staly trnem v oku místních náboženských elit. Rocková hudba podle některých islámských náboženských vůdců totiž společnosti škodí. Ostatně i další (mužské) rockové kapely mají kvůli své tvorbě problémy. Když ale na elektrickou kytaru začaly hrát patnáctileté dívky, reakce dostaly mnohem ostřejší ráz.
Hned po umístění v soutěži se na facebooku kapely začaly objevovat nenávistné komentáře – kvůli rockové hudbě, kvůli vystupování na veřejnosti bez šátku, kvůli hraní před neznámými muži. Kapela byla označená za obscénní a amorální, zpívání za neislámské. Jejich facebook se plnil nadávkami a tvrzeními, že chování jako to jejich vyvolává sexuální útoky. „Doufám, že jednou z nich budou slavné porno herečky (…). Jejich rodiče by se za ně měli stydět, jsou odporné“ nebo „samy jsou příčinou znásilnění“ psali odpůrci kapely na facebook.
Po vlně výhružek se proto dívky rozhodly, že se stáhnou do ústraní a začnou znovu hrát až hysterie opadne. Hraní se vzdát nechtěly, protože rocková hudba je pro ně terapií. „Vždycky, když mám vztek nebo je mi smutno, hudba mi pomůže se z toho dostat,“ říká kytaristka Noma.
Loutky v politickém divadle
Jenže poprask kolem kapely neopadl. Naopak, kvůli facebookovým výhružkám se kapela dostala do celostátních zpráv a její příběh se stal ventilem dlouhodobého napětí mezi indickou hindskou většinou a muslimskou menšinou i mezi jednotlivými názorovými proudy muslimské komunity. Zástupci různých politických stran a směrů případ využívali pro své politické účely. Na jedné straně kapelu podpořil místní ministr vnitra (a pak svou podporu stáhl), na druhé straně se nechali slyšet separatisté, že kapela je dokladem ústupu od muslimských hodnot. Samotná existence kapely dokonce začala být vnímána jako zbraň proti Talibanu, který v blízkém Afghánistánu mimo jiné potlačuje hudbu a veřejná vystoupení. Dívky z kapely k tomu ale řekly, že prostě jen chtějí hrát hudbu,nestojí o to být mediálně vytvořenými figurami a nechtějí hrát stereotypní roli mladých muslimek bouřících proti rigidním pravidlům.
Vření kolem kapely dosáhlo vrcholu 3. února fatwou (právním prohlášením muslimské autority), uvalenou na členky kapely za to, že zpívaly na veřejnosti. Muftí Bashiruddin Ahmad, který tuto „klatbu“ vyhlásil, dívkám doporučil, aby příště zpívaly vždy jen doma a jen před ženskými členkami rodiny. Dva dny po vyhlášení fatwy se Aneeqa, Noma a Farah rozhodly kapelu definitivně rozpustit. Stalo se to i po diskuzi s jejich rodiči, kteří začali mít o své dcery strach.
Islám kontra rock v rodinném kruhu
Celospolečenská diskuze o Praagash má i své soukromé, rodinné měřítko. Rodiče členek kapely nejspíš nijak zvlášť hraní v rockové kapele neschvalovali. Matka Farah si dokonce myslela, že vystupování na veřejnosti je proti islámu. Jenže nechtěla rozbít své dceři její sen. Farah se tedy musela na oplátku pětkrát denně modlit. Matka Aneeqy zase nechápala, proč vystupování v kapele je neislámské, když se ženy na televizní obrazovce objevují každý den. Jenže prý nezbývá než se podřídit pravidlům, pokud chtějí s rodinou žít tam, kde žijí.
A tak se stalo, že jeden dívčí sen musel kapitulovat před mnohem silnější a hmotnější mocí, schovanou za náboženství. Snad se ale přece jen Praagaash stanou prvním paprskem světla signalizujícím větší svobodu mladých kašmírských muslimek, byť samy zazářily jen krátce.
Šestý díl ze série článků z "Novin bez předsudků" na téma gender a multikulturalismus, s podtématem muslimky v ČR a ve světě. Celé noviny zdarma k odběru v Gender Studies, Gorazdova 20, Praha 2 nebo v PDF zde.