„Pečovatelská role v rámci rodiny negativně ovlivňuje více ženy než muže“: Rozhovor o sendvičové generaci
Skandinávské země bývají často dávány na odiv, co se týká jejich fungování jako sociálních států, jejich podpory rovných příležitostí (nejen) žen a mužů a podobně. Nepřekvapí proto, že již teď se na jejich území více a analytičtěji mluví o nových společenských fenoménech souvisejících mj. se stárnutím populace, jakým je třeba tzv. sendvičová generace. Rozhovor k tématu včetně poukázání na jeho genderové aspekty, mi poskytla profesorka Kaisa Kauppinen působící ve Finském institutu pracovního zdraví, která se touto problematikou dlouhodobě zabývá.
Co znamená pojem sendvičová generace a proč se o ní začalo v Evropě v nedávné době dost mluvit?
Sendvičová generace odkazuje na lidi, kteří pečují jak o své nedospělé děti, tak o své stárnoucí rodiče. Jsou v takovém sendviči, kdy na jedné straně jsou potřeby jejich dětí, na druhé potřeby jejich rodičů a do toho ještě tito lidé musí chodit do práce. Pracující lidé, kteří patří do sendvičové generace, představují 9-13 % všech středně-třídních amerických domácností . Odhaduje se, že v Británii 22 % žen a 17 % mužů ve věku 45-64 let pečuje o rodiče. Dle jedné kanadské studie, třetina lidí ve věku 45-64 let kromě dětí pečuje navíc o staršího člena rodiny, nejčastěji o vlastního nebo partnerova či partnerčina rodiče. Ve Finsku z celkového počtu pracujících osob ve věku 45-63 let, kteří poskytují péči staršímu nebo nemocnému členu rodiny, má 27 % také děti žijící ještě pořád ve stejné domácnosti. Úplně nejčastěji je však péče nasměrována na stárnoucí rodiče.
Jaké jsou genderové rozměry a potřeby sendvičové generace?
Pečující jsou převážně ženy, ale muži se postupně více a více zapojují také. Ženy se typicky péči věnují intenzivněji: ve Finsku 6.7 hodin týdně (oproti 4.1 hodiny u mužů). Také je rozdíl v typu péče poskytované muži a ženami. Ženy se více věnují domácím pracím než muži. Ženy také vykonávají spíše osobní úkony (koupání, oblékání, osobní hygiena), zatímco „mužské“ pečovatelské aktivity mají tendenci být spíše „instrumentálního“ rázu (údržba domu, opravy v domácnosti a podobně). Jak se zvyšuje potřeba péče o starší lidi s jejich rostoucím věkem, a to z důvodu demence a jiných onemocnění souvisejících se stářím, pečovatelské povinnosti výrazně omezují schopnost pečovatelky/pečovatele pracovat a zapojovat se do společenského života. Z dlouhodobého hlediska mohou psychické tlaky a konflikty u pečujících narůst do významných rozměrů. Podle zprávy OECD z roku 2011, pečovatelská role v rámci rodiny negativně ovlivňuje více ženy než muže, co se týká schopnosti pracovat a možností kariérně se rozvíjet a růst.
Co by mohl nebo měl udělat stát, aby lidem patřícím do sendvičové generace pomohl?
Severským zemím se podařilo zavést vysoce kvalitní systém zařízení péče o (malé) děti. Také mají velmi propracovaný systém mateřské, otcovské a rodičovské dovolené. V porovnání s tím legislativa vážící se na pokusy zajistit harmonizaci péče a práce pro starší lidi je dost pozadu. V roce 2010 byla ve Finsku schválená novela zákona, která umožňuje zaměstnanci či zaměstnankyni vzít si volno pro potřeby péče o člena/členku rodiny nebo jinou blízkou osobu. Volno může být poskytnuto, pokud se zaměstnaní na něm dohodnou se svými nadřízenými. Jde o neplacené volno, ale daný zaměstnanec či zaměstnankyně se mohou vrátit na své původní pracovní místo až potřeba pečovat v tak intenzivním rozsahu pomine. Novela vstoupila do platnosti v dubnu 2011 a ještě proto není zcela jasné, jak moc tohoto svého práva budou finští zaměstnaní využívat v praxi. Výzkumný tým na čele se mnou bude hodnotit dopad tohoto nového zákona, a to i z pohledu jeho genderových implikací.
Co mohou v dané problematice udělat jednotliví zaměstnavatelé? A jaká je situace s firmami ve Finsku – dokážete identifikovat nějaké dobré firemní praxe v této oblasti?
Ještě stále je i u nás potřeba více firemních praktik šitých na míru, která by pečujícím zaměstnaným dodala odvahu a podpořila jejich motivaci a obecně jejich fyzické a psychické blaho. Ve Finsku jsme přišli na to, že dobré praxe zacílené na zaměstnance a zaměstnankyně ve věku 55 plus mohou být velmi dobře využity i v případě pracujících a zároveň pečujících osob. Jedním takovým příkladem dobré firemní praxe je firma Saarioinen působící v potravinářském průmyslu, kde pro starší zaměstnance a zaměstnankyně zavedli dobře řízený „senior program“.