Po čem ženy baží?

Zpočátku může být droga při troše shovívavosti jistým typem relaxu, uvolněním od každodenních těžkostí, problémem se však stává, pokud jí člověk podlehne. Její užívání se stává nezbytným, vyhledávání a myšlení nad ní všudypřítomným a její absence neúnosnou. Rozvíjí se to, čemu se říká tolerance, tj. aby člověk dosáhl vůbec nějakého kýženého efektu, musí být drogy stále více a více, postupně se z ní vytrácí subjektivní uspokojení a nastává hon – aby se člověk vůbec jakž takž cítil, drogu začíná potřebovat. Současně s tím se rozvíjí abstinenční příznaky, psychické i fyzické, spojené se stavem, kdy se člověku drogy nedostává. Vytváří se začarovaný kruh, do kterého spadá jedinec se vším všudy, závislostí začíná trpět nejen on, ale také jeho rodina, práce, okolí. Čím déle tento koloběh trvá, tím obtížnější je z něj vystoupit.

Jak ale vypadají závislosti v případě žen a mužů? Studie Raglan a kol. (2015) ukazuje, že v případě závislostí na látkách, jako je alkohol, nikotin či marihuana apod. převládají poměrově muži: u závislosti na alkoholu bylo zjištěno 17,4 % mužů vůči 8 % žen, u nikotinu 20 % mužů oproti 15,6 % žen, rozdíl je přítomen rovněž u závislosti na marihuaně (1,7 % mužů, 0,9 % žen) a dalších návykových látkách (2,2 % mužů, 1,4 % žen).

Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil v jednom ze svých textů upozorňuje na některé zajímavé souvislosti genderu a toxikomanie. Poukazuje na to, že zatímco na drogové scéně se poměr mužů a žen pohybuje cca 2:1, v případě uživatelů a uživatelek služeb pro drogově závislé je tento poměr menší, a to 3:1. Poukazuje v této souvislosti na zjištění z Velké Británie a dalších zemí, kde se počet žen mezi uživatelkami tohoto typu sociálně-zdravotních služeb vyrovnal s muži ve chvíli, kdy byly tyto služby nabízeny explicitně i ženám jako specifické skupině.

Vobořil vyzdvihuje i další zajímavé souvislosti, které vyplývají z některých výzkumů a dat. Jednou z nich je vyšší věk dívek při prvním experimentování s nelegálními drogami, než je tomu u chlapců, což bývá vysvětlováno vlivem obvykle starších partnerů na dívky. Zajímavá, i když zatím ne zcela probádaná, je souvislost závislosti na drogách u dívek a žen a poruch příjmu potravy. Některá zjištění totiž ukazují, že dívky a ženy s poruchami příjmu potravy mají až 3x častěji problémy s drogami, než je tomu v běžné populaci – což mužů souviset i s tím, že některé drogy tlumí pocit hladu a jsou proto někdy osobami s anorexií i z tohoto důvodu užívány. Autor nakonec poukazuje také na závažnou a poměrně známou smutnou skutečnost, že závislé ženy si často obstarávají peníze na drogy prostřednictvím sexuálního průmyslu.

Závislost na drogách je tak v případě žen mnohdy interpretována jako jakési dvojí selhání: nejenže tedy daná žena bere drogy, ale současně se chová nevhodně vzhledem k tomu, že je žena, protože žena přece drogy nebere. Tolerance společnosti k užívání drog u žen je tedy obecně nižší, než je tomu v případě mužů.

Tato skutečnost je velmi dobře zdokumentovaná v případě abúzu alkoholu. Zatímco u mužů se pití v zásadě toleruje, u ženy je často vnímáno jako nepřístojné, zejména pokud jde např. o pití tvrdého alkoholu nebo piva. Udávaná nižší prevalence alkoholismu u žen tak může být spojena rovněž se skutečností, že zatímco muži píjí často ve společnosti, ženy své pití tají a skrývají se s ním do soukromí. U žen je rovněž v daleko větší míře presumováno negativní působení na děti, je-li žena současně matkou, což je dalším důsledkem skutečnosti, že jsou to v převažující většině případů ženy, kdo výchovu a péči o děti zajišťuje.

Přesto v posledních desetiletích dochází k uzavírání „drinking gapu“ mezi muži a ženami. V USA jsou již v současnosti prezentována čísla ukazující na stejný rozsah pití alkoholu u mužů i žen. Bývá to spojováno s větší dostupností alkoholických nápojů a oslabováním stigmatu pijící ženy, rovněž díky masovým médiím, která již dnes v reklamách na alkoholické výrobky daleko častěji zobrazují nejen muže ale i ženy (jako potenciálně výnosný a dosud dostatečně finančně nevytěžený segment spotřebitelstva). Média jdou v tomto směru dokonce tak daleko, že ženám říkají, které druhy alkoholických nápojů jsou pro ně vhodné. Ženy v reklamách daleko častěji pijí čiré alkoholické nápoje, zatímco muži tmavě zabarvené. Ženy jsou zobrazovány s vínem a koktejly, muži s pivem a panáky… Genderová standardizace je skutečně všudypřítomná.

V případě žen je také alkoholismus či jiná drogová závislost častějším důvodem rozpadu manželství, než když pije muž. Je-li tedy některý z partnerů závislý (zejména na alkoholu), existuje vyšší pravděpodobnost, že vztah zůstane zachován v případě, kdy je závislou osobou muž, a to tím spíše, jedná-li se o vztah s dítětem. Ženy se také častěji setkávají s tlakem svého okolí, aby závislého partnera/manžela neopouštěly. Navíc je v jejich případě odchod ze vztahu spojen s větší existenční nejistotou a ekonomickými důsledky, jako je vyšší riziko ztráty zaměstnání, nezaměstnanosti, snížení příjmu domácnosti a samoživitelství.

Genderový rozměr závislostí posiluje již sám fakt, že některé „objekty“ závislostí jako alkohol nebo cigarety jsou v případě mužů spojeny s posilováním předpokládané genderové identity a role. Jedná se o určité genderové symboly. Muž, který pije pivo nebo kouří cigaretu, tím současně stvrzuje svoji presumovanou mužskou identitu. Užívání drog u mužů je také spojeno se zážitky, jež jsou v jejich případě hodnoceny jako „přirozeně mužské“, patří sem sexuální eskapády či dobrodružný život. Tyto podnětné souvislosti uvádí síť Amerických center závislosti (American Addiction Centers).

Výše uvedené řádky tak potvrzují předpoklad, že i závislosti, minimálně na drogách v užším smyslu slova a alkoholu, neboť ostatní jsme zde explicitně nezmiňovali, mají jednoznačně svůj genderový rozměr. Muži a ženy častěji užívají jiné drogy, mohou se jinak chovat v období závislosti a především jinak jsou vnímáni svým okolím a jinak jsou vyhodnocovány příčiny i další souvislosti jejich závislosti. Ani v tomto ohledu si tedy nejsme tak docela rovni.