Pokud se my, ženy v rozhodovacích pozicích, samy nepostaráme o změny, nedojde k nim

První příležitost setkat se s ambasadorkou Jihoafrické republiky N. Q. Dube jsem měla na konferenci pořádané na podzim 2005 CMC Graduate School of Business v sídle České národní banky. Konference se zúčastnila celá řada zajímavých žen, z nichž některé byly historicky prvními ženami na své pozici - jako členka bankovní rady ČNB, Michaela Erbenová. Vrátily se z úspěšného působení v zahraničí, aby v České republice zahájily novou "éru" života jako paní Magdalena Souček z Ernst & Young, nebo Mercedes Erra z Euro RSCG Worldwide, která dokazuje, že je možné zvládnout náročnou kariéru i rodinné povinnosti - chtějí-li to oba partneři.
Paní velvyslankyně Nomsa Qhamkile Dube mi ale utkvěla v paměti z jiného důvodu -bezprostředností, zájmem o aktivity Gender Studies, o.p.s. a jednoduchým oslovením: "Musíme se sejít!" To se také stalo.

Můžete prosím stručně popsat současnou situaci v zastoupení žen v rozhodovacích pozicích a na trhu práci v Jihoafrické republice?

Jihoafrická republika má jednu z nejmodernějších a nejliberálnějších ústav na světě, jež zohledňuje významné role, které ženy sehrávají na různých úrovních společnosti. Náš parlament navíc přijal řadu progresivních zákonů podporujících rovnost příležitostí; tyto zákony se teď musíme naučit využívat.
Ačkoli je před námi ještě dlouhá cesta, dosáhli jsme v oblasti posílení rolí žen mnoha úspěchů - jak z pohledu přijímání opatření, tak jejich realizace. Forma a obsah "boje" se sice změnily z rezistence v participaci, přistupovat k nim však musíme se stejným odhodláním. V současnosti vedeme boj zejména proti chudobě, nemocem a nezaměstnanosti, pozůstatkům apartheidu, a za poskytnutí základních služeb všem obyvatelům.
Poslední parlamentní volby byly důkazem posunu v respektu k účasti žen v politice - ženy nyní tvoří 32,8% poslanců (skoro o 10% více než v předchozím volebním období). Prezident Thabo Mbeki dokázal svá slova podpory politické participace žen i činy: do svého kabinetu jmenoval 10 ministryň a 12 náměstkyň. Žena je také víceprezidentkou. Ženy zastoupené v Africkém národním kongresu (ANC) se shodly na tom, že třetinová kvóta, která je dnes dodržována, není cílem; naopak reprezentuje absolutně minimální požadavek. Požadují, aby kvóta byla stanovena na 50%, protože taková by měla být účast žen v politice.
Mám-li mluvit v číslech: ženy tvoří 52,1% dospělé populace v Jižní Africe a představují 41,3% zaměstnané populace; 36,4% zaměstnaných žen vydělává 1000 randů a méně. Naproti tomu jsou v 347 firmách johannesburské burzy generálními řediteli muži, pouze v 7 firmách jsou jimi ženy. Ženy tvoří pouhých 7,1% ředitelek firem. I z historických důvodů si vážíme žen-vůdkyň z afrického kontinentu, mezi něž patří mluvčí Pan-afrického parlamentu, Gertrude Mongella, a nositelka Nobelovy ceny míru za rok 2004, Wangari Maathai z Keni. V souvislosti s jejím jménem a dnešní rolí "ikony emancipace afrických žen" je zajímavé zmínit, že se s ní její manžel v 80. letech rozvedl proto, že byla "příliš vzdělaná, příliš silná, příliš úspěšná, příliš tvrdohlavá a příliš těžko kontrolovatelná".

Zlepšilo se za posledních pár let vnímání role žen ve společnosti?

Jednoznačně ano. V roce 2003 přijala Africká unie v Maputu Protokol k Africké listině lidských a občanských práv o právech žen v Africe. Protokol se zabývá emancipací afrických žen a jde dál: vyzývá Afričany k ukončení všech forem genderové diskriminace, integraci genderových perspektiv do všech rozhodnutí, legislativy, rozvojových plánů a programů, a podpoře pozitivních akcí v oblastech, kde jsou ženy diskriminovány. Škody napáchané staletími kolonialismu, apartheidu a paternalismu ale nelze odestát ze dne na den; bude to ještě nějaký čas trvat.
Ačkoli jsme už absolvovali dlouhou cestu k demokracii a muži jsou k tématu rovnosti stále otevřenější, místům, kde jde o moc, stále dominují muži. Otázky jako rodinná politika, postavení žen, podpora dětí a hendikepovaných nebo ochrana životního prostředí se za takových okolností nemají šanci dostat mezi priority. Dospěla jsem k názoru, že pokud se my, ženy v rozhodovacích pozicích, samy nepostaráme o změny, nedojde k nim. Není důležité jen to, kolik žen se podílí na moci, ale i to, jaké mají jejich postoje dopad. Chceme-li se uplatnit, musíme si vzájemně pomoci - nejen ženy ženám, ale i muži ženám a naopak.

Čelí ženy a muži nějakým specifickým stereotypům ve vzdělávání nebo přístupu k zaměstnání?

Do značné míry ano. V Jižní Africe bývalo dříve mnoho mužů mimo domov jako pracovníci v dolech nebo ve vzdálených městech, jejich ženy pak zůstávaly doma s dětmi a pokud měly nízké nebo žádné vzdělání, což bylo obvyklé, čekaly na ně domácí práce v "bílých" domácnostech a k tomu povinnosti k vlastní rodině a domácnosti. Dívkám se obvykle dostalo velice omezeného vzdělání, pokud vůbec nějakého.
Kvůli zákonu o vzdělávání Bantu z roku 1953, který omezoval přístup Afričanů ke studiu máme nedostatky v celé řadě dovedností - z toho důvodu jsou dnes chlapci i dívky ve škole hodně motivovaní ke studiu matematiky, věd a inženýrství. Vláda proto dnes vede kampaně na podporu bezplatného vzdělání. Jeden z mobilních operátorů zase například každý rok organizuje den nazvaný "vezmi dceru do práce", jímž motivuje zaměstnance, aby svým dcerám představili své zaměstnání a ukázali jim význam vzdělání.

Jaká je současná podoba mateřské dovolené?

Žena má nárok na 4 měsíce mateřské dovolené s tím, že na ni může nastoupit čtyři týdny před porodem; zaměstnankyně nemůže být nucena k nástupu do zaměstnání dříve než 6 týdnů po porodu. Mateřská dovolená může být placená i neplacená. V případě, že žena přispívala do fondu nezaměstnanosti, má nárok na příspěvek v mateřství po celou dobu mateřské dovolené. Otcové mohou v případě narození potomka využít tří dnů volna. V případě adopce dítěte mají rodiče také možnost využít třídenního volna.

Jaké kulturní a společenské rozdíly vnímáte, srovnáte-li své zkušenosti s genderovými stereotypy v Jižní Africe a České republice?

Jeden velký rozdíl existuje: v České republice ženy nemluví o posílení rolí žen tolik jako ženy v Jihoafrické republice. V průběhu transformace země by se totiž ženy měly snažit, aby se genderová témata stala součástí politické agendy. V Jižní Africe proto například vznikly mužské organizace vzdělávající muže v tom, proč je třeba podporovat rovné příležitosti žen. I přes ústavní opatření pro rovné příležitosti je mezi muži a ženami stále obrovský rozdíl na politické, ekonomické i sociální úrovni. Vláda ale nemůže pro své občany a občanky udělat všechno - může přispět k překonání bariér. Vlastní "práce" je ale na jednotlivcích. V České republice i v Jihoafrické republice.

Co Vás nejvíce překvapilo, co se týká genderových stereotypů nebo postavení žen v české společnosti?

V české vládě i na vysokých postech na ministerstvech je velice málo žen, stejně tak v privátním sektoru - a to jak ve srovnání s Jižní Afrikou, tak i zeměmi Evropské unie. V České republice ženy často říkají, že se musí rozhodovat mezi svými a rodičovskými a pracovními rolemi, chtějí-li mít děti. V Jihoafrické republice je relativně normální, aby žena byla generální ředitelkou nebo ministryní a měla čtyři děti, s nimiž zůstala doma vždy standardní dobu mateřské dovolené. Musím dodat, že v Jihoafrické republice máme velice dobrý systém zařízení péče o děti, která se postarají o děti od 6 měsíců věku. Také se daří motivovat velké zaměstnavatele k tomu, aby podpořili podobná zařízení dostupná svým zaměstnancům a ti se věnovali své práci.
Navíc, když vyrostete ve městě bez tekoucí vody a elektřiny a dostane se vám minimálního vzdělání, a pak se privilegovaná o 20 let později octnete v Praze, kde zastupujete svobodnou Jihoafrickou republiku, moc vás toho už v životě nepřekvapí.

Realizuje jihoafrická vláda projekty nebo aktivity na podporu přístupu žen na trh práce, zejména do netradičních pozic?

Naše vláda ještě zdaleka realizaci takových projektů nedokončila. Řada aktivit se jí podařila - ženy jsou zastoupeny v oblastech jako je řešení konfliktů a mírové sbory, věda a technologie, bankovní a finanční sektor. Nebýt vlády angažované v podpoře práv žen, ženy by o takových oborech dnes jen snily.
Ženy však dále čelí problémům ve veřejné i privátní sféře - většina z nich někdy pocítí tíhu diskriminace a to ani nemluvím o skleněném stropu. Domnívám se, že mnohé instituce zklamaly v integrování genderových perspektiv do své práce, nepochopily, že gender úzce souvisí s celou řadou dalších témat, ani neposkytly ženám šanci plně se zapojit na trh práce. Máme štěstí, že v Jihoafrické republice je u moci ANC, která politiku rovných příležitostí prosazuje, kéž by tuto stranu následovaly i ostatní strany a privátní sektor.

Jak jsou takové programy vnímány společností a médii?

Ženy v netradičních povoláních jsou společností vnímány jako ty, kdo boří mýty, protože dokazují, že na takových postech jde o aspekt genderu a podíl na moci, ne o schopnosti žen. Média tolik hluku nenadělají. V médiích působí pouze 20% novinářek, ženy zaujímají jen 5% ze všech vedoucích pozic. Nenajdete ani moc žen, které by se věnovaly zásadním tématům jako je politika nebo ekonomika. Myslím si ale, že i média se mění - ženy jsou slyšet a to je podstatné.

Podporují média aktivity na podporu rovných příležitostí?

Média jsou média - některá jsou k tématu pozitivní, některá ne. Obvykle se velké pozornosti dostane šestnácti akčním dnům proti násilí na ženách nebo 9. srpnu, kdy slavíme národní svátek emancipace žen.