Postavení žen na trhu práce v ČR A EU (II.)

Míra nezaměstnanosti žen, její vývoj a struktura patří mezi hlavní ukazatele charakterizující ženskou populaci na trhu práce. Situaci nezaměstnanosti českých žen budeme analyzovat z hlediska legislativy, genderových rolí a socio-demografické struktury nezaměstnaných. Z těchto hledisek budeme srovnávat situaci nezaměstnaných žen a mužů.

Vývoj nezaměstnanosti v ČR. Obyvatelé naší republiky byli zvyklí na tzv. plnou zaměstnanost. S nezaměstnaností (v tom smyslu, že občan aktivně hledá práci v období, kdy nevykonává jakoukoliv jinou placenou práci) se ve větší míře setkali až po roce 1989. Zprvu se míra nezaměstnanosti po dlouhou dobu pohybovala na velmi nízké úrovni. V roce 1990 byla 0,73%, o rok později 4,13% a až do roku 1997 nepřesáhla 5%. Touto úrovní se ČR zařadila do skupiny postkomunistických zemí (spolu s Rumunskem, Slovenskem a Maďarskem), ve které po pádu železné opony nedošlo k rychlému nárůstu nezaměstnanosti. Přičítalo se to jednak nízké míře dlouhodobé nezaměstnanosti, levné pracovní síle, určitému posunu ve složení a míře ekonomicky neaktivní populace, ale především pozdržení restrukturalizačních procesů u velkých českých podniků. (Ovšem později - i přes nepříliš velkou politickou vůli - musely být nastartovány v reakci na růst tlaků na rozpočtovou politiku). Restrukturalizační procesy se vzápětí odrazily v nárůstu nezaměstnanosti. V současnosti její míra dosahuje téměř 9% z celkové ekonomicky aktivní populace.

Tabulka 1: Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR a EU podle pohlaví (v %)

Specifika ženské nezaměstnanosti. Z tabulky 1 je vidět, že míra nezaměstnanosti žen byla vždy vyšší než mužů, což je standardní v téměř všech zemích EU. Avšak teprve v posledních 2 letech přesáhla hranici 10%.Tak se přiblížila k průměrné výši ženské nezaměstnanosti ve většině postkomunistických zemí, ale i zemí EU, kde se pohybuje nad hranicí 10% již dlouhodobě. V polovině roku 2000 bylo v ČR mezi nezaměstnanými 53,9% žen. Počty nezaměstnaných žen převyšují počty nezaměstnaných mužů téměř ve všech věkových skupinách produktivního věku a podstatně vyšší jsou především ve věkových kategoriích nad 25 let. Nejohroženějšími skupinami jsou absolventi a absolventky škol bez praxe na trhu práce, ženy pečující o předškolní děti a lidé v předdůchodovém a důchodovém věku.

Ženy v předdůchodovém věku. Ženy v předdůchodovém věku jsou nezaměstnaností ohroženy dříve než muži. Nárok na odchod do důchodu (především u matek více dětí) v nižším věku je diskvalifikuje nejen během hledání práce, ale i v době výkonu zaměstnání, neboť jsou pokládány za pracovně neperspektivní.

Tabulka 2: Vývoj míry nezaměstnanosti v ČR podle pohlaví a věkových skupin (v %)

Stíny ženské nezaměstnanosti. Neblahým faktem je, že povaha ženské nezaměstnanosti stále více nabývá dlouhodobého charakteru. Podíl žen nezaměstnaných 2 roky a déle stále vzrůstá, zatímco u mužů podíl nezaměstnaných 2 roky a déle stagnuje. Podíl krátkodobě nezaměstnaných žen klesá rychleji. Ačkoliv největší počet nezaměstnaných tvoří lidé bez placené práce po dobu 1-2 let, u žen tvoří modální kategorii nezaměstnaní 2 a více let, zatímco u mužů 3 -12 měsíců.

Tabulka 3: Vývoj míry dlouhodobě nezaměstnaných v EU a ČR podle pohlaví (v %)

Nezaměstnanost z hlediska kvalifikace. Nezaměstnanost postihuje především osoby se základním vzděláním, výučním listem a středoškoláky bez maturity. Vysoký je ovšem také podíl (téměř 30%) nezaměstnaných žen s maturitou. Pokud se nízký stupeň vzdělání spojí dohromady s kvalifikací v ústupovém odvětví, s minimální nebo žádnou praxí, s ohroženou věkovou skupinou, s bydlištěm v oblasti závislé na jediném zdroji obživy (např. huť, továrna), se špatným zdravotním stavem (často zapříčiněným zdevastovaným životním a sociálním prostředím v oblastech s vysokou nezaměstnaností) a v případě žen i s mateřstvím, pak je možnost ztráty zaměstnání a dlouhodobá nezaměstnanost pravděpodobnější.

Tabulka 4: Počet nezaměstnaných v ČR podle pohlaví a vzdělání (v tisících)

Nezaměstnanost a péče o děti. V ČR neodcházejí ženy do domácností jako v některých postkomunistických zemích (např. v Estonsku roste především počet ekonomicky neaktivních žen, zatímco počet nezaměstnaných žen zůstává poměrně malý). V ČR sice narůstá počet ekonomicky neaktivních žen, ale tento jev se v případě mladších žen vysvětluje především nárůstem připracujících se na zaměstnání - studujících nebo navštěvujících rekvalifikační kurzy. V současné době se to týká 43% ze všech ekonomicky neaktivních žen (bez invalidních a starobních důchodkyň). Počet těch žen, které celodenně pečují o rodinu v podstatě stagnuje (24% jich je na další mateřské dovolené a 19% pečuje o rodinu v domácnosti). U posuzovaných skupin byl použit stejný způsob výpočtu.

Pravidlo, které v praxi selhává. Rodič má po návratu z rodičovské dovolené do tří let po jejím nastoupení nárok na pracovní pozici v podniku, kterou zastával před nástupem na rodičovskou dovolenou. Toto pravidlo dost často nefunguje, někdy selhává z důvodu nestabilního podnikatelského prostředí, v němž mnoho nových podniků krachuje, nemálo starých omezuje nebo ruší jednotlivé pobočky, provozy a pracovní místa.

Prodloužení rodičovské dovolené. Rodičovská dovolená byla prodloužena ze tří let na čtyři roky (4. rok bez nároku na návrat na pracovní pozici v podniku, ve kterém rodič pracoval před nástupem na rodičovskou dovolenou). Tato legislativní úprava byla oficiálně interpretována jako opatření, které si ženy přejí. Ovšem není to přání většiny vysokoškolaček. Ty tráví s jedním dítětem v domácnosti v průměru 2 roky nebo méně podle oboru, ve kterém pracují. Jednak mají obavy, že ztratí dosaženou pozici, jednak kvalifikaci, dovednosti a znalosti. Jak vyplynulo z rozhovorů s nezaměstnanými matkami s dětmi do 10 let, stejného názoru jsou i některé ženy s nižším vzděláním. Podle jejich výpovědí zůstává mnoho z nich na prodloužené rodičovské dovolené především proto, že nemohou sehnat zaměstnání. Skutečnou míru skryté nezaměstnanosti ve skupině žen na rodičovské dovolené lze však jen těžko odhadovat.

Tyto ženy jen těžko hledají práci. Hledání zaměstnání jim ztěžuje fakt, že nemohou adekvátně využívat služeb dětských zařízení, nechtějí-li ztratit nárok na placenou rodičovskou dovolenou (poskytuje se pouze při celodenní péči o dítě). Pokud je pro ně rodičovský příspěvek nezanedbatelným příjmem (jeho ztrátu v případě neúspěchu při hledání práce nemohou riskovat), musí se smířit s pouhými třemi dny v každém měsíci, během kterých mohou nechat své dítě v péči jiné osoby nebo v dětském zařízení. Není tedy pochyb, že tato legislativní úprava (nezaměstnaným, a v tomto případě především ženám, prakticky poskytuje pouhé 3 dny v měsíci na hledání zaměstnání nebo na doplnění kvalifikace) není dostačující. Znevýhodňuje především osamělé matky, ženy bydlící na vesnici, studentky a uchazečky o účast na rekvalifikačních kurzech.

Další těžkosti. Z rozhovorů s nezaměstnanými matkami s dětmi do 10 let vyplynula další potíž při hledání zaměstnání. Jde o to, že ženy přebírají veškerou zodpovědnost za chod domácnosti a výchovu dětí. Proto často přizpůsobují výběr pracovního místa rodinným povinnostem, které na sebe převzaly během rodičovské dovolené. Nutnost odvádět děti do zájmových kroužků, jeslí či školky, dodržovat omezení jejich provozní doby nebo jiných požadavků, to vše koliduje s šancí matky-uchazečky o zaměstnání získat pracovní místo. A to zejména tehdy, jestliže je vyškolena v takových oborech jako prodavačka, servírka nebo zdravotní sestra, protože často jde o práce na směny. Není divu, že právě u prací takového typu byla zjištěšna nejnižší návratnost žen z rodičovské dovolené.

A co zkrácený úvazek? Podíl nezaměstnaných žen, které by chtěly pracovat na zkrácený úvazek, se příliš neliší od podílu nezaměstnaných mužů, kteří mají stejný požadavek (14%:12%). Rozdíl je pouze v důvodech. Muži uvádějí důvody zdravotní, ženy péči o rodinu (jde především o ženy bez maturity, u nichž se zkrácená pracovní doba většinou nespojuje s kariérovým omezením). Zatímco v roce 1998 pracovala v EU celá třetina žen a 6% mužů na částečný úvazek, v ČR upravený pracovní režim mělo jen 2,6% mužů a 9,6% žen. Jejich počet v ČR navíc v posledních letech klesá. Z rozhovorů s nezaměstnanými matkami s dětmi do 10 let vyplynulo, že právě požadavek na zkrácený pracovní poměr bývá důvodem nepřijetí ženy do zaměstnání.

Rekvalifikační kurzy. Z celkového počtu ekonomicky neaktivních žen se rekvalifikačních kurzů účastní 46%. Zaostávání praxe je jedním z problémů starších nezaměstnaných mužů a žen, ale také žen vracejících se po několikaleté rodičovské dovolené do zaměstnání. V současné době je tento problém o to palčivější, protože po otevření státních hranic došlo k rychlému zavádění nových technologií a postupů do praxe. Zároveň vzrostly požadavky na znalost cizích jazyků i práci na počítači (před rokem 1989 se cizí jazyky –vyjma ruského -, stejně jako práce na počítači v běžných školních osnovách neobjevovaly).

Nástrahy nalezeného zaměstnání. Je třeba se zmínit i o další možné příčině nezaměstnanosti. Zhruba polovina nezaměstnaných, kteří si práci najdou, ji získají na dobu určitou. Ta mj. umožňuje zaměstnavatelům předejít zaměstnávání těhotných žen a pečujících o malé děti. Krátkodobé smlouvy má v ČR zhruba 9% žen, což je 53% ze všech termínovaných úvazků. Podílem žen se sice nelišíme od EU, ale na rozdíl od ní u nás není uzavírání smluv na dobu určitou nijak legislativně omezeno. Přitom v r. 2000 Sněmovna návrh omezit možnosti uzavírání těchto pracovních dohod projednávala v souvislosti s novelizací zákoníku práce. Omezení však nepřijala, ačkoliv od počátku 90. let je patrné, že v ženské populaci postupně narůstá počet smluv uzavíraných na dobu určitou. A vzhledem k legislativnímu vakuu lze očekávat, že tento trend bude narůstat formou obnovování pracovních poměrů v 3 měsíčních intervalech z důvodu selekce žen, které otěhotní.

Sociální a psychologické aspekty nezaměstnanosti. Nezaměstnaní nejsou jednolitou skupinou se stejnými problémy. Z rozhovorů s nezaměstnanými ženami a muži vyplynulo, že mezi nezaměstnanými můžeme najít elitu (dobře finančně zajištěnou, vysoce kvalifikovanou, bohatě kulturně i sociálně žijící), která si pečlivě vybírá zaměstnání, které jí po všech stránkách (finanční, zajímavost pracovní náplně, možnost profesního růstu, kolektiv apod.) vyhovuje. Na straně druhé existuje sociálně slabá skupina nezaměstnaných, která je plně závislá na sociální podpoře a hledá a je ochotná vzít jakékoliv zaměstnání, aniž by si kladla velké nároky na jeho vymezení (finance, zajímavost apod.). První skupinu tvoří především nezaměstnaní absolventi vysokých škol, druhou nezaměstnaní muži v regionu s vysokou nezaměstnaností, nezaměstnané matky samoživitelky a často také i ostatní nezaměstnané matky s dětmi do 10 let.

Mylné představy. Obvykle si myslíme, že nezaměstnanost má destruktivní dopad především na muže, protože právě na nich spočívá zodpovědnost za finanční zajištění rodiny. Skutečnost je jiná. Ženy sice mohou maskovat dopady nezaměstnanosti větší angažovaností v domácnosti, ale ne vždy tomu tak je. Už proto, že nezaměstnanost nemá na lidí jen finanční, ale také sociálně a psychologicky dopad. Dva příjmy jsou v naší společnosti stále nutností a české ženy se považují za spoluživitelky rodin. Instituce ženy v domácnosti je v ČR zastoupena pouze marginálně a společensky je hodnocena velice nízko.

Příčiny nezaměstnanosti různé, dopady stejné. Vzhledem k genderovým rolím (žena pečuje o dítě a muž přináší větší plat do domácnosti), k legislativě, která často z genderových rolí vychází (žena odchází do důchodu dříve než muž…), a k odlišné zaměstnanecké (profesní, odvětvové a sektorové) struktuře mužů a žen postihuje nezaměstnanost odlišné socio-demografické kategorie žen a mužů. Příčiny nezaměstnanosti žen a mužů mohou být tedy různé. Nicméně z výše uvedených hledisek nezaměstnanosti dopadají stejně destruktivně jak na ženy, tak muže. Schopnost vyrovnat se s nezaměstnaností je genderově neutrální.