Příběh jednoho (feministického) domu... Ve Smečkách
Také se vám stává, že chodíte do práce, do školy, na kávu nebo do kina kolem krásných domů a přemýšlíte, jak to v nich asi vypadalo dřív? Kdo zde bydlel, scházel se tu nebo jak se místo proměňovalo v čase? V následujícím textu vám jeden takový dům představíme, který navíc souvisí s dějinami feministické Prahy. Historie spolkového domu Ve Smečkách je totiž mnohem zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Splněný sen o vlastním domě
Historie tohoto domu začíná v roce 1928, kdy se Ženský klub český (jehož spoluzakladatelkou byla Charlotta Masaryková) rozhodl postavit vlastní spolkový dům. Za tímto účelem vzniklo stavební družstvo, které kvůli financování výstavby vydalo podílové listy, které si mohly jednotlivé členky koupit. Další část byla financována z úvěru spláceného z členských příspěvků. Na vzniku měla podíl senátorka, novinářka, učitelka a jedna z nejvýraznějších představitelek českého ženského hnutí Františka Plamínková, sociální pracovnice a zakladatelka Československého červeného kříže Alice Masaryková, a první česká architektka Milada Petříková-Pavlíková, která sama byla členkou a dům společně s vnitřním vybavením bezplatně navrhla.
V roce 1933 tak vznikla multifunkční funkcionalistická stavba s klubovnami, knihovnou, přednáškovým sálem, bydlením pro ženy a restaurací. Ubytování pro ženy bylo velmi skromné, pro celou budovu byla pouze jedna kuchyň, koupelna byla společná na chodbě. Veškeré prostory sloužily pouze ženám, jediné místo, kam měli přístup muži, byla restaurace, kde se podávala i vegetariánská strava. Celá budova ctí funkcionalistický styl a její fasáda je velmi jednoduchá, bez dekoru. Čistota stylu se propisuje i do interiéru. Půdorys je definován středovým osmibokým traktem se schodištěm, propisujícím se od suterénu až na půdu. Schodiště má dodnes zachovalá madla z ohýbaných trubek.
Scházely se zde Františka Plamínková či Milada Horáková
Budova sloužila jako centrum pro řadu ženských organizací, pořádalo se zde mnoho vzdělávacích aktivit, pro samotné ženy zde byla možnost se ubytovat (tzv. svobodárna). Kromě Ženského klubu českého se zde konaly také schůze Ženské národní rady, která byla největší organizací ženského emancipačního hnutí v meziválečném Československu. Fungovala v letech 1923–1942 a sdružovala jednotlivé ženské spolky a koordinovala jejich činnost. Jejím cílem bylo uvést do praxe rovnoprávnost žen a mužů v zaměstnání i společenském životě (dle ústavy z r. 1920). Kromě toho ŽNR pravidelně pořádala přednášky, kulturní a vzdělávací akce pro ženy. Vydávala i svůj časopis s názvem Ženská rada. Členskými spolky Ženské národní rady byly například Ženský klub český či Výbor pro volební právo žen. Zakladatelkou a předsedkyní ŽNR byla Františka Plamínková, která spolupracovala například s Miladou Horákovou nebo Františkou Zeminovou.
Osudná 50. léta
Ženský klub český sdružoval ženy různých společenských vrstev i politických názorů, snažil se o podporu a šíření vzdělávání a zlepšování komunikace mezi ženami. Reprezentoval i tehdejší ženské odborové hnutí. Ženský klub český fungoval bez větších problémů až do druhé světové války, kdy byl dům obsazen nacisty a řada členek byla zatčena, Františka Plamínková v roce 1942 popravena (v tento rok byla také úředně rozpuštěna Ženská národní rada). Nástupnicí Plamínkové v Ženském klubu se stává Milada Horáková, nicméně doba po převratu roku 1948 ženské spolkové činnosti nepřeje, takové spolky jsou považovány za buržoazní zábavu. V září roku 1949 po zatčení Milady Horákové bylo ještě v tentýž den na valném shromáždění v atmosféře plné strachu odhlasováno ukončení činnosti spolku. V roce 1955 přešel spolek pod vlastnictví státu a nadále sloužil jako ženská ubytovna. Počátkem 60. let našel v někdejším přednáškovém sále přístřeší Činoherní klub.
Feministické demonstrace za navrácení domu
V roce 1990 byl Ženský klub český obnoven a požádal o navrácení domu Ve Smečkách. Součástí žádosti byl i návrh na využití objektu – objemová studie, kterou vypracovala architektka Zuzana Rákosníková s přihlédnutím k současným potřebám ženských organizací. V rámci snah o navrácení budovy byl založen i petiční výbor a v roce 1998 probíhaly demonstrace feministických organizací. Na demonstracích zazněly důvody, které stojí za morálním i věcným nárokem na spolkový dům současných feministických organizací. Poslední demonstrace se uskutečnila 8. března 2008 v rámci happeningu České ženské lobby, kde členky vystoupily na Václavském náměstí se scénkami z historie českého ženského hnutí v kostýmech, a připomněly tak historii domu Ve Smečkách.
Pro ženské organizace se jedná o stavbu, která je úzce spojena s ženskou emancipací a se jmény významných žen Františky Plamínkové nebo Milady Horákové. Stát však návrat domu zpět v rámci restituce odmítl s tím, že obnovený spolek není právním následníkem zakládajícího družstva. Jinak by dnes mohly všechny feministické kolektivy sídlit pod jednou střechou. Třeba se jednou alespoň podaří něco podobného v jiném objektu.
Foto: Martina Adlerová, budova dřívějšího Spolkového domu Ženského klubu českého Ve Smečkách 26, 110 00 Praha 2-Nové Město