Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů, její sekretariát a plnění úkolů, priorit a postupů vlády při prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže
Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů je stálým poradním orgánem vlády ČR a byla zřízena usnesením vlády ČR ze dne 10. října 2001 č. 1033. Předsedou Rady je od 1. prosince 2011 ministr práce a sociálních věcí Dr. Ing. Jaromír Drábek. Výše zmíněný přesun Rady, sekretariátu Rady a další agendy rovných příležitostí žen a mužů souvisí právě se jmenováním ministra práce a sociálních věcí jejím předsedou. Rada se schází nejméně třikrát ročně. Činnost Rady se řídí jejím statutem a jednacím řádem, které je možné nalézt, společně s dalšími důležitými informacemi, na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí (www.mpsv.cz). Členky a členové Rady zastupují jednotlivé resorty, sociální partnery, Český statistický úřad či občanskou a odbornou veřejnost. Status stálého hostování mají koordinátorky a koordinátoři rovných příležitostí pro ženy a muže z jednotlivých resortů (tzv. gender focal points).
Hlavními činnostmi Rady je doporučovat vládě ČR základní koncepční směr politiky rovných příležitostí žen a mužů, stanovovat okruhy priorit v této oblasti či hodnotit efektivitu naplňování principu rovných příležitostí žen a mužů. K prohloubení práce v některých specifických oblastech má Rada zřízeny čtyři výbory, a to Výbor pro prevenci domácího násilí, Výbor pro sladění pracovního, soukromého a rodinného života, Výbor pro vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice a rozhodovacích pozicích a Výbor pro institucionální zabezpečení rovných příležitostí žen a mužů. Činnosti Rady a jejích výborů jsou vykonávány mimo jiné také prostřednictvím každoročně vládou přijímaných Priorit a postupů vlády při prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže (dále jako „Priority“).
Priority vláda ČR přijímá každoročně od roku 1998, a to jako tzv. celostátní akční plán pro vytváření rovných příležitostí žen a mužů zabývající se mnoha oblastmi spojenými s agendou rovných příležitostí žen a mužů. Jedná se např. o institucionální zabezpečení rovných příležitostí žen a mužů, rovné příležitosti žen a mužů v mocenských a rozhodovacích pozicích, rovné příležitosti žen a mužů na trhu práce a v podnikání, slaďování pracovního, soukromého a rodinného života, násilí z důvodu pohlaví (domácí a sexuální násilí, obchodování s lidmi, znásilnění apod.), zdraví, reprodukční zdraví a porodní péče či vnější vztahy a rovnost žen a mužů.
Materiál k Prioritám každoročně předkládaný vládě ČR pravidelně obsahuje úkoly pro jednotlivé resorty a Český statistický úřad na období zpravidla jednoho roku, zprávu o stavu rovných příležitostí žen a mužů za uplynulý rok obsahující také hodnocení plnění úkolů jednotlivými resorty a dále například zprávu o činnosti nestátních neziskových organizací, sociálních partnerů, veřejného ochránce práv apod. Od 1. ledna 2002 mají jednotlivá ministerstva povinnost každoročně zpracovat vlastní resortní programový dokument k prosazování rovnosti žen a mužů v oblastech, které spadají do jejich věcné působnosti – tzv. resortní Priority.
Co se týče úkolů pro jednotlivá ministerstva a Český statistický úřad, jedná se o úkoly dovnitř resortu, v rámci kterých je například ministerstvům ukládáno podporovat vyrovnané zastoupení žen a mužů na vedoucích pozicích, konkrétními opatřeními podporovat slaďování pracovního, soukromého a rodinného života, podporovat dostupnost služeb péče o děti pro své zaměstnance a zaměstnankyně či informovat o možnostech flexibilních forem práce. Dále jsou také ukládány úkoly směřující vně resortu. V minulosti byly například uloženy tyto úkoly:
– informovat o politice rovných příležitostí žen a mužů prostřednictvím mediální politiky (všechna ministerstva),
– zohledňovat rovnost žen a mužů v dotačních programech (všechna ministerstva),
– připravit souhrn všech dostupných statistik (Český statistický úřad),
– vyhodnotit dopady rozvodu na oba manžele (Ministerstvo práce a sociálních věcí),
– podporovat aktivní otcovství (Ministerstvo práce a sociálních věcí),
– prevence, odstraňování a medializace násilí z důvodu pohlaví, domácího násilí a obchodování s lidmi (Ministerstvo vnitra),
– vyhodnotit stávající standardy porodní a poporodní péče (Ministerstvo zdravotnictví),
– monitorovat rozhodování českých soudů v případě diskriminace na základě pohlaví (Ministerstvo spravedlnosti),
– zapracovávat hledisko rovnosti žen a mužů do projektů a plánů s významnými vlivy na životní prostředí (Ministerstvu životního prostředí) apod (1).
V rámci plnění Priorit jsou zaznamenávány úspěchy, ale samozřejmě také stále přetrvávají některé výzvy. Mezi úspěchy je možné například řadit to, že všechna ministerstva poskytují flexibilní formy práce a poměrně aktivně spolupracují s nestátními neziskovými organizacemi (např. Gender Studies, Aperio, LOM, ProEquality). Mimo jiné v návaznosti na úkoly uložené v Prioritách např. Ministerstvo dopravy sbírá statistiky z oblasti dopravy rozdělené dle pohlaví, na Ministerstvu obrany je problematika rovnosti žen a mužů zařazena do přípravy vojáků a vojákyň, Ministerstvo práce a sociálních věcí realizovalo výzkum „Podoby otcovství v ČR“, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy podporuje NKC – ženy a věda či Ministerstvo vnitra komplexně řeší problematiku domácího násilí. Mezi výzvy, se kterými je třeba v budoucnu dále pracovat, je možné zařadit další práci na prohlubování slaďování pracovního, soukromého a rodinného života na jednotlivých resortech (např. dětskou skupinu prozatím zřídilo pouze Ministerstvo práce a sociálních věcí), není kladen zvláštní důraz na propagaci tématu rovných příležitostí žen a mužů, resorty nejsou příliš otevřené k přijímání konkrétních opatření k podpoře vyššího zastoupení žen na vedoucích pozicích apod.
Co se týče konkrétních překážek v plnění Priorit, je možné je rozdělit na překážky v rámci resortů samotných a na překážky v rámci procesu schvalování a kontroly. Co se týče překážek v rámci resortů, jsou rovné příležitosti žen a mužů lépe prosazovány dovnitř resortu (zejména v souvislosti se slaďováním pracovního a soukromého života). Při plnění Priorit lze vesměs hovořit o dílčích úspěších (např. tvorba studií či metodik), nikoliv o komplexní politice rovných příležitostí žen a mužů. Důležitá je rovněž vůle a ochota v rámci daného resortu k plnění stanovených úkolů a jedná se v určitých případech také o nedostatečné porozumění některým úkolům. V rámci procesu schvalování a kontroly se setkáváme s nedostatečným tlakem vytvářeným společenskou poptávkou po tomto tématu, rovněž není zaveden systém „opravných“ prostředků při nedostatečném splnění úkolu, často nejsou ukládány/přijímány navazující úkoly, což způsobuje absenci směřování ke konkrétnímu cíli či jde o nedostatečné časové zarámování úkolů.
V návaznosti na výše popsané překážky pak lze navrhnout některé náměty k zefektivnění plnění úkolů stanovených v Prioritách. Přínosná je jednoznačně užší a intenzivnější spolupráce s koordinátorkami a koordinátory rovných příležitostí žen a mužů na jednotlivých resortech. Jako vhodné se také jeví zjednodušení struktury úkolů (tj. například méně úkolů s jasnějším cílem a časovým harmonogramem). Dále může pozitivně působit cílené informování veřejnosti o otázkách rovných příležitostí žen a mužů, a tím také zvýšení společenské poptávky po tomto tématu, konstruktivní dialog s jednotlivými resorty a jasné zdůvodnění potřebnosti úkolů, větší zainteresování Rady do tvorby Priorit a konkrétnější hodnocení splnění či nesplnění úkolů. Tyto náměty by mohly být zahrnuty například do komplexní, dlouhodobější strategie rovnosti žen a mužů s jasným cílem a harmonogramem, kdy by Priority byly nástrojem pro dílčí naplňování cílů strategie.
Poznámka: Článek výše také zazněl jako příspěvek na konferenci „Rovné příležitosti“ a vyhlášení soutěže Úřad roku „Půl na půl“ konané dne 5. června 2012 na Ministerstvu vnitra ČR.
(1) Příklady úkolů byly převzaty z Priorit a postupů vlády při prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže pro rok 2011. Jde jak o úkoly opakující se kontinuální povahy, tak o úkoly jednorázového charakteru.