Rodičovství a práce – pohledem Evropské komise
Jednou z priorit Evropské unie je zajištění rovnováhy mezi osobním a
pracovním životem. Snaží se o to např. prostřednictvím financování projektů, legislativními
návrhy v oblasti rodičovské a mateřské dovolené či doporučeními členským
státům v oblasti zařízení péče o děti. Legislativní návrhy Evropské komise
odborně zastřešuje Ředitelství pro zaměstnanost,
sociální věci a rovné příležitosti, kde působí Belinda Pyke, ředitelka pro Rovnost
mezi muži a ženami, aktivity proti diskriminaci a občanskou společnost.
Na svém posledním zasedání (5.
května) Evropský parlament (EP) hlasoval proti novému návrhu směrnice o mateřské
dovolené, která stanovuje např. její minimální délku. Jaká je budoucnost tohoto
návrhu a jaké jsou hlavní argumenty „pro“ a „proti“?
Návrh Evropské komise týkající
se lepší ochrany v mateřství představuje některá výrazná zlepšení
v současných minimálních standardech uplatňovaných po celé Evropské unii,
zejména v prodloužení mateřské dovolené ze 14 na 18 týdnů při, v podstatě,
plném platu.
Co se týče květnového
plenárního zasedání Evropského parlamentu, ten vlastně nehlasoval proti návrhu
– spíše jej vrátil zpět příslušnému parlamentnímu výboru. Nicméně doufáme, že
do konce roku bude možná dohoda mezi EP a Radou.[1]
Hlavními argumenty ve prospěch
tohoto návrhu jsou zaprvé potřeba lepšího sladění soukromého, profesního a
rodinného života, aby měly ženy možnost hrát naplno svou roli na pracovním trhu,
a zadruhé potřeba podporovat ženy k tomu, aby mohly mít, kolik dětí si přejí.
Jedním z argumentů proti návrhu jsou náklady na udržování finančních
příspěvků v průběhu mateřské dovolené na úrovni předchozího platu. Proto
navrhujeme, že by země mohly omezit plat na mateřské dovolené, ale musel by zůstat
alespoň na úrovni dávek nemocenské.
Proč se Komise sladěním osobního a
pracovního života zabývá?
Komise se domnívá, že opatření, která podporují rovnováhu mezi prací a osobním
životem, zlepšují kvalitu života žen i mužů a zvyšují účast na trhu práce,
obzvlášť u žen. Také přispívají k dosažení významných cílů Evropské
strategie zaměstnanosti, sociálního začleňování znevýhodněných skupin a
rovnosti pohlaví. Jsou také důležitým prvkem ve vypořádávání se se stárnutím
populace: země s lepšími opatřeními na sladění profesního a rodinného
života mají vyšší zaměstnanost žen a zároveň patří mezi státy s nejvyšší
porodností.
Jaké jiné kroky Evropské komise (a
EU obecně) ve vztahu k tématu sladění rodinného a profesního života podniká?
Komise např. přednesla legislativní návrh, který usiluje
o poskytnutí mateřské dovolené ve stejné délce jako zaměstnaným ženám i ženám
podnikatelkám, ovšem na dobrovolném základě[2].
Dále také navrhuje, aby pomáhající druhové a životní partneři, kteří pracují
v malých rodinných firmách, ale nejsou zaměstnanci, měli na požádání
přístup ke stejné úrovni ochrany jako živnostníci. Toto je důležité, protože
většina z nich jsou ženy a často nemají žádné sociální pojištění.
Evropská komise otázky slaďování konzultovala s evropskými
sociálními partnery. Ti souhlasili s tím, že zahájí jednání, aby
zrevidovali a vylepšili předchozí dohodu o rodičovské dovolené, která je na
úrovni EU také ošetřena směrnicí. Výsledky jednání budou představeny velmi brzy.
Česká republika má daleko
k naplňování tzv. Barcelonských cílů, resp. k části která se vztahuje
k nabídce zařízení pečujících o děti mladší tří let. Jaká je situace
v jiných evropských zemích, přibližují se některé k těmto cílům?
Vloni v říjnu jsme zveřejnili zprávu o pokroku, který jednotlivé země EU udělaly
na cestě k plnění tzv. „Barcelonských cílů“ v poskytování péče o děti.
Podle této zprávy jen pět členských zemí (Dánsko, Nizozemí, Švédsko, Belgie a
Španělsko) překonalo cíle Barcelony v souvislosti s 33 % nabídkou zařízení
péče o děti do tří let, zatímco pět dalších (Portugalsko, Velká Británie, Francie,
Lucembursko a Slovinsko) se tomuto cíli přibližuje. Ve většině ostatních zemí
je třeba udělat ještě mnoho, aby se vyhovělo poptávce po zařízeních pečujících
o děti.
Česká republika se umístila v roce 2006 v evropské pětadvacítce
na posledním místě s méně než 2 % dětí do tří let umístěnými v institucionálních
předškolních zařízeních
Doporučila byste v souvislosti s rodinnou
politikou (myslím právě oblast zařízení péče o děti či systém rodičovské
dovolené) některou evropskou zemi jako příklad dobré praxe?
Mnoho
faktorů je třeba posoudit, když hodnotíme složky jako nabídka zařízení péče o
děti, nárok na rodičovskou dovolenou a pružnou organizaci pracovní doby. Mezi
tyto faktory patří dostupnost, náklady, kvalita služeb, trvání, finanční
podmínky či možnost střídání rodičů na rodičovské dovolené, atd. Také musíme
zvážit různé ekonomické situace, trhy práce, tradice apod. Důležité ale je, že tento
koktejl opatření pomáhá ženám a mužům dosáhnout lepší kvality života,
poskytnout jim více svobody volby, jak si zorganizovat život, více svobody
činit důležitá rozhodnutí týkající se rodinného a profesního života. Modely
zavedené v severských zemích jdou tímto směrem.
Dva
velmi dobré příklady politik slaďování se prezentovaly prostřednictvím programu
výměny zkušeností týkajících se rovnosti pohlaví odstartovaného Evropskou
komisí v roce 2008. Island (který je součástí Evropského ekonomického
prostoru) představil model rodičovské dovolené, ve které je dělba odpovědnosti
mezi matkami a otci klíčovým prvkem. Výsledky lze spatřit ve vysoké
zaměstnanosti žen stejně jako v jejich vysoké plodnosti. Na druhé straně
představilo Slovinsko svůj model péče o děti. Slovinsko je jedinou členskou
zemí, kde zaměstnanost žen, které mají děti mladší 12 let, je vyšší než míra
zaměstnanosti žen bez dětí, což je dobrý příklad rovnováhy mezi pracovním a
rodinným životem.
Jaké je, dle Vašeho názoru, klíčové
téma rovnoprávnosti mužů a žen v Evropské unii? A co v něm může (a
hodlá) podniknout Evropská komise?
V
kontextu globálního zpomalení ekonomického růstu s negativními dopady na
růst a zaměstnanost v EU se musíme vyvarovat návratu zpět od pozitivních
výsledků, kterých bylo dosaženo v posledních letech. Ekonomický pokles by
neměl být použit jako důvod pro zpomalení pokroku v politice rovnosti nebo
dokonce k přehodnocení politik, které pomáhají ženám na trhu práce. Proto
by rovnost pohlaví měla být neodmyslitelným nástrojem v dobách rozkvětu i
pádu. Je nesmírně důležité, abychom toto vzali do úvahy v naší reakci na
krizi.
Abychom
se mohli vypořádat s ekonomickým poklesem, bude teď důležitější než kdy jindy,
aby se investovalo do lidského kapitálu a sociální infrastruktury, což umožní
jak ženám tak mužům, aby plně využívali svůj potenciál. Problémy se slaďováním
pracovního a rodinného života jsou zejména u žen, jednou z hlavních překážek pro maximální praktickou realizaci nabytých znalostí a dovedností. Komise bude pokračovat
v práci se všemi zúčastněnými, aby zajistila, že snaha dosáhnout rovnosti
pohlaví zůstane evropskou prioritou i nadále.
Přeložila: Tereza Hornová
[1] Aby
mohla směrnice vejít v platnost, musí se na ní dohodnout Evropská komise,
Evropský parlament a Rada EU (pozn. redakce).
[2] Mateřská dovolená je pro zaměstnané ženy povinná.