Rovnost by se konečně na Ukrajině mohla stát tématem

V pátek byla ve funkci ukrajinské premiérky parlamentem (373 poslanci z celkového počtu 446) schválena Julija Tymošenko. Mezi novými ministry je však pouze jedna žena – Oksana Bilozir, ministryně kultury a umění.
Na novou premiérku, ale i situaci ženských neziskových organizací na Ukrajině, jsme se zeptaly Iriny Kolomiyets, která je od roku 2000 výkonnou ředitelkou nevládní organizace Institut pro liberální společnost. Cílem organizace je podporovat ženy na místní, národní i mezinárodní úrovni a zvýšit účast v rozhodovacích procesech na všech mocenských úrovních.
Irina Kolomiyets žije v Kyjevě, vystudovala biofyziku a molekulární biologii. Zajímá se o genderové souvislosti chudoby, udržitelný rozvoj, ochranu ženských lidských práv a účast žen v politice.

Viktor Juščenko zvítězil v prezidentských volbách a jmenoval Juliji Tymošenko premiérkou. Jak hodnotíte výsledek voleb a jak vnímáte jeho volbu premiérky?
Nevýznamnějším aspektem prezidentské volební kampaně byl protest tisíců voličů – tzv. oranžová revoluce těch, kdo podporovali Juščenko, zahájená po druhém kole voleb.
Výsledkem prezidentských voleb je jasné rozdělení Ukrajiny na dvě geografické části: „oranžové“ severozápadní ukrajinsky mluvící regiony podporovaly Juščenka a „modrobílé“ jihovýchodní industriální regiony s převládajícím rusky mluvícím obyvatelstvem, které podporovaly Janukoviče. Je obtížné těsný výsledek voleb vysvětlovat jen informační blokádou v „modrobílých“ regionech nebo neochotou „modrobílých“ zvolit demokracii a svobodu. Pozadí voleb je mnohem komplikovanější a prezident by je měl vzít v úvahu při prvních rozhodnutích. Poté, co byl Juščenko nominován na Nobelovu cenu míru, řekl Stein Toennesson z Peace Research Institute v Oslu, že ocenění Juščenka by bylo předčasné, protože zatím neprokázal, že dokáže svůj národ sjednotit. Přesto je 52% hlasů dost na to, aby byl prezidentem, který má mj. právo nominovat premiéra a sestavit vládu.
Před prezidentskou kampaní nebylo Julija Tymošenko příliš vidět; stala se pravou politickou vůdkyní až díky „oranžové revoluci“. Byla označována za princeznu revoluce, představila se jako charismatická osobnost, velmi energická a kurážná. Přesto v obou táborech – oranžovém i modrobílém – vyvolává různé reakce; všichni politici se však víceméně shodují na její silné politické vůli a nezávislosti.
Je určitě zajímavé zmínit jeden detail: „tajnou“ dohodu mezi Juščenkem a Tymošenko, kterou spolu podepsali před kampaní. Podle této dohody se Juščenko zavázal nominovat Tymošenko na premiérku a podpořit její nominaci před parlamentem v případě, že zvítězí ve volbách. Další kandidáti na post premiéra se o této dohodě dozvěděli po jmenování Tymošenko a někteří z Juščenkova týmu se vyjadřovali k netransparentnosti nominačního procesu. Podle mého názoru je Julija Tymošenko nejlepší premiérkou, protože je schopná dodržet Juščenkovy předvolební sliby – když ne všechny, alespoň jejich část. Domnívám se, že dokáže přispět k úspěchu v procesu sjednocení národa.

Jak hodnotí volby ženské organizace na Ukrajině?
Mnoho zástupců neziskových organizací – včetně ženských organizací – bylo členy místních volebních výborů a aktivně se podílelo na „oranžové revoluci“. Národní asociace Bereginya Ukrainy podepsala také ono známé podání k Nejvyššímu soudu a podpořila Janukoviče. Stejně tak za ním stála i největší ženská organizace Ženy pro budoucnost.
Obecně revoluce přinesla občanské společnosti obrovskou zkušenost – co se týká veřejných protestů, zajištění volebních práv a veřejných zájmů. Dovolím si podtrhnout nejslibnější fakt – poté, co byl ukončen volební proces, se nevládní organizace, občanská společnost a veřejnost snaží ovlivnit novou vládní politiku a projevit své zájmy na místní, regionální a národní úrovni.
Olena Suslova, předsedkyně rady Informačního a konzultačního ženského centra Ukrajiny, v pátek prohlásila, že ukrajinské ženské hnutí se až na výjimky některých neziskových organizací drželo v průběhu prezidentských voleb spíše stranou. Kritizovala, že dosud nebyly vedeny diskuse na národní úrovni o procesu Peking+10, ačkoli ten bude tématem 49. schůze OSN na přelomu února a března 2005. Navrhla proto, aby se 18. února uskutečnilo zvláštní setkání ukrajinských ženských organizací, na němž by definovaly postoj žen k současné situaci a naplánovaly příspěvek ženských organizací k novým vládním strategiím.

Jak vnímají občané a voliči Juliji Tymošenko – ženu – v pozici premiérky?
Pro ty, kdo ji podporují, je opravdovým idolem. Jedním ze sloganů „oranžové revoluce“ bylo „Ju + Ju znamená vítězství“ – jako kombinace Juščenkova intelektu, inteligence a zkušeností s provokativní silou, zásadovostí a šarmem Julije Tymošenko.
Je velmi šarmantní i chytrou političkou hledící do budoucna. Její zastánci jsou velmi pyšní na to, že Ukrajinky jsou na celém světě vnímány nejen jako krásné, ale i inteligentní ženy, které dokáží být mužům odpovídající protiváhou. „Tymošenko je žena schopná vyhrát bitvu a přinést jasnou budoucnost.“

Měla jste příležitost sledovat kampaně obou nejsilnějších prezidentských kandidátů – Juščenka a Janukoviče; zaměřil se některý z nich ve svém programu na ženské otázky?
Volební programy obou nejsilnějších kandidátů si byly podobné v hlavních tezích a lišily se v detailech. Oba svým způsobem stanovili hlavní body svých programů v boji proti chudobě, boji proti korupci, ochraně sociálně slabších skupin, rozvoji občanské společnosti, zahraniční politice, evropské integraci a dobrých vztazích s Ruskem. Žádný z kandidátů však ve svém programu nepoužil termín genderová rovnost.
Viktor Janukovič ženy přesto zmínil dvakrát: „posílit rodinu, zajistit práva žen ve všech sférách společenského života, chránit ženu-matku, poskytovat zdravotní péči a vzdělání všem dětem…“ a „posílit ženy a roli žen ve vládní administrativě.“
Je potřeba podtrhnout, že v posledních letech prochází ukrajinská legislativa změnami, aby vyhověla evropským standardům. V roce 2004 navrhl Janukovič, ještě jako ukrajinský premiér, zákon o 30% kvótách pro zastoupení žen ve všech vládních orgánech. Parlament jej však nepodpořil. V listopadu 2004 byla dokončena genderová analýza současné legislativy a o měsíc později byl do prvního čtení v ukrajinském parlamentu předložen návrh zákona o rovnosti.

Dovolte mi zmínit několik obecných bodů. Upřímně řečeno, genderová rovnost ani gender mainstreaming nejsou na Ukrajině ani v dalších zemích bývalého Sovětského svazu dostatečně prosazovány zejména z důvodu přetrvávajících stereotypů a tradičních rolí. Národní mechanismy na podporu žen jsou velmi slabé a mají spíše formální podobu. Velkou roli také hraje nedostatek finančních prostředků, nízká kvalifikace odpovědných osob, patriarchální podoba managementu, nedostačující statistiky zohledňující gender a nedostatečný monitoring ze strany vlády. Oddělení pro rovnost žen nebo rodinnou politiku jsou v rámci Ministerstva sociálních věcí politicky marginalizována a vnímána jen z pohledu jejich vztahu k rodinné politice a mateřské roli žen.
Mezi lety 1994-2004 se zastoupení žen v parlamentech zemí bývalého Sovětského svazu o něco zvýšilo – v Rusku je 10% žen v parlamentu, v Bělorusku 15,7%, v Moldávii 15,8%. Ve stejném období se ale zastoupení žen v ukrajinském parlamentu snížilo z 8,1% v roce 1998 na 5,1% v roce 2002. Ženy jsou totiž obvykle nominovány velmi nízko na kandidátních listinách, jejich počet je navíc opravdu nízký.

Domníváte se, že Juščenko a Tymošenko budou podporovat ženská práva a rovnost žen a mužů?
Doufám, že ano. Měli by. Těsně před tím, než se stal Juščenko prezidentem, parlament absolvoval první čtení zákona o rovnosti. Podle něj by všechny normy před jejich přijetím měly projít zhodnocením z hlediska genderu; zároveň by v rámci kabinetu ministrů měla vzniknout Rada pro rovnost, která by koordinovala všechny vládní aktivity v dané oblasti. Vzhledem k tomu, že Juščenko směřuje k evropské integraci a tím, že mezi priority Evropské komise patří právě gender mainstreaming, lze od nového prezidenta a vlády očekávat, že přijmou relevantní opatření. Problémem však zůstává změna ukrajinské tradiční mentality v této oblasti.
Genderová citlivost není z populárních přístupů na Ukrajině. Mohu to ilustrovat na situaci v médiích – podle výzkumu jsou ženy v celkem čtyřech televizích citovány sedmkrát méně často než muži, v politickém zpravodajství jsou ženy zmiňovány třicetkrát méně často. Ženy se v médiích objevují jen velmi výjimečně, jde-li o ekonomickou nebo politickou sféru, ale ani v oblastech, které jsou tradičně spíše vnímány jako ženské, nemají ženy dost šancí být viděny.

Jak hodnotíte sledování Julije Tymošenko ze strany ruské justice z důvodu jejích podnikatelských aktivit v 90. letech?
Pokud vím, Rusko neotevřelo speciální případ proti Juliji Tymošenko. Je viněna z toho, že uplácela úředníky ruského Ministerstva obrany a je jednou z osob, které vyšetřoval soud. Slyšení však byla ukončena před několika měsíci. Na Ukrajině bylo stíhání Tymošenko a firmy Jednotné energetické systémy Ukrajiny nedávno ukončeno z důvodu nedostatku důkazů. Přesto však v průběhu vyšetřování strávila 40 dní ve vězení. Vidím tři možnosti – za prvé může Tymošenko odmítnout navštěvovat Rusko, za druhé může Rusko navštívit a souhlasit s vyšetřováním, které nějak dopadne. Třetí možností je, že problém bude časem zapomenut.
Každopádně je možné, že celou otázku podceňuji.

Jaké jsou politické cíle a hlavní témata, na která se chce Tymošenko zaměřit?
Jako lídryně politické frakce „Blok Julije Tymošenko“ označila za nejvyšší prioritu intelektuální rozvoj, mezi dalšími pak vůli k fungování justice a řešení konfliktů, opravdovou svobodu projevu, vytvoření profesionální armády, podporu farmářů, garanci zaměstnání pro absolventy, ochranu životního prostředí, likvidaci šedé ekonomiky a další. Ačkoli některé ženské organizace jsou členkami bloku Julije Tymošenko, blok genderová témata mezi svými cíly neuvádí.
V pátek Tymošenko a její tým zveřejnily pětiletý program nové vlády. Řekla, že „program koresponduje s prezidentským programem s tím, že byl rozšířen, aniž by však ztratil logiku a význam.“ Deklarativní program, na němž se podíleli všichni budoucí členové vlády, je složen ze šesti sekcí označených filozofickými titulky „víra“, „spravedlnost“, „život“, „harmonie“, „bezpečnost“ a „mír“. Program zmiňuje ženskou otázku jen jednou: „hlavním úkolem vládní politiky směrem k rodině, ženám a dětem je překonat snižující se počet obyvatel.“ Kabinet chce posílit rodinu a zvýšit porodnost.

Jak stát přistupuje k ženským neziskovým organizacím a jejich aktivitám?
Na Ukrajině je registrováno okolo 1500 ženských organizací; některé jsou financované ze zahraničí, jiné jsou řízené státem. Zabývají se ženskými lidskými právy, rovností příležitostí, ekonomikou, vzděláváním, životním prostředím, národnostními minoritami, domácím násilím a obchodem s lidmi. Domnívám se, že by vláda mohla blíže s jednotlivými organizacemi spolupracovat a využít zejména jejich zkušeností a orientací v genderově relevantních otázkách.
Potřeba sladit genderovou rovnost s dalšími cíly politiky státu představuje výzvu pro reformy sociálního zabezpečení. Otázkou zůstává, jak rovnost příležitostí prosadit přes silně panující stereotypy. Doufám v citlivé změny k lepšímu…

Děkuji.