feminismus.czČlánky › Rozhovor s Rut Kolínskou

Rozhovor s Rut Kolínskou

4. srpen 2003  | Lucie Slauková  |  Econnect
Rozhovor s Rut Kolínskou
Rút Kolínská v Bombaji
Přinášíme vám rozhovor s Rut Kolínskou, která se stala první Češkou oceněnou titulem Žena Evropy. Cílem udělování této ceny je snaha upozornit na práci žen, které se výjimečnou veřejnou činností zasloužily o rozvoj evropské spolupráce. Rut Kolínská byla oceněna za svůj přínos při budování Mateřských center a Sítě mateřských center v ČR.

Přinášíme vám rozhovor s Rut Kolínskou, která se stala první Češkou oceněnou titulem Žena Evropy. Cílem udělování této ceny je snaha upozornit na práci žen, které se výjimečnou veřejnou činností zasloužily o rozvoj evropské spolupráce. Rut Kolínská byla oceněna za svůj přínos při budování Mateřských center a Sítě mateřských center v ČR.

ŽENA EVROPY S JIŽANSKOU KRVÍ

Co pro Tebe s dvouměsíčním odstupem znamená mezinárodní ocenění Ženy Evropy?

Pro mne osobně přineslo ocenění především nové zkušenosti s médii, což znamenalo i časovou oběť. Tu však vyrovnává přínos pro mateřská centra, o kterých se konečně zaslouženě trochu víc mluví.

Jak vypadal ceremoniál v Dánsku?

Dopoledne všechny kandidátky představily své projekty auditoriu, ve kterém seděli členové mezinárodní poroty, laureátky i oceněné Ženy Evropy z minulých let, politici, zájemci z různých organizací i novináři. Pak zasedala mezinárodní komise a my jsme zatím vyslechli přednášku o pokračování práce na dříve oceněných projektech. Když se porota vrátila, chopila se slova předsedkyně poroty, mně se zdálo, že začala mluvit dánsky (Dánové mají takovou výslovnost angličtiny, že mně dělá problém na první slovech rozlišit, kterým jazykem mluví). V dánském prostředí mi přišlo logické, že nejprve osloví domácí posluchače. A tak jsem „vypla“. Jen jsem ještě zaslechla své jméno, zazněl potlesk a já jsem čekala, že vyjmenuje všechny kandidátky, ale v sále nastalo zvláštní napjetí. Sousedka do mne strčila a říká: „Běž tam!“ Následovaly projevy a předávání ceny – šperku, který symbolizuje podané ruce. Přiznám se, že celou dobu i při vlastní děkovací řeči jsem měla pocit, že pozoruji událost, která se mě osobně netýká.

Proč myslíš, že zvolili Tebe? Čekala jsi to?

Všechny projekty byly opravdu moc zajímavé, nechtěla bych být členkou poroty. Myslím si, že ta ocenila přínos mateřských center pro budování občanské společnosti, schopnost českých matek a moje osobní dobrovolnické nasazení. Nenapadlo mě, že bych v té konkurenci mohla uspět. O to větší mám radost, že se potvrdilo, že mateřská centra u nás jsou přinejmenším „evropská“.

Jaká byla odezva po udílení české ceny Ženy Evropy loni v listopadu?

Mám pocit, že u nás se česká nominace nebrala moc vážně. Navíc Petra Procházková, která byla nominována rok před tím, přebírala cenu zároveň se mnou, protože tu v předešlém roce nebyla. Zpravodajství ČT se zachovalo značně neobjektivně. To je přeci naše známá národní vlastnost, že potřebujeme napřed docílit uznání v cizině, aby si nás doma všimli.

MOJE RODINA MNE PODPORUJE

Co na tato ocenění říká Tvá rodina, tvé okolí?

Manžel i děti měli pochopitelně radost, že moje práce má smysl, naštěstí to zároveň všichni bereme s nadhledem. Pro mne je „světská sláva polní tráva“, ale přesto mne těší, že mě lidé kolem dávají najevo své sympatie.

Litovala jsi někdy, že jsi "jen" žena v domácnosti?

Já to tak neberu, vědomě jsme se tak rozhodla. Na druhou stranu se zdá, že to mělo obrovský smysl.

Domluvili jste se tak s Tvým mužem předem nebo to pak vyplynulo ze situace?

Tam, kde manžel vydělává víc a žena nemá šanci docílit podobného ekonomického zajištění rodiny, není moc o čem mluvit. A Petr naštěstí měl i pochopení pro moje dobrovolnické aktivity.

Cítila ses doma s dětmi naplněná?

Život s dětmi přináší takové bohatství skvělých prožitků, že je nemůže nic nahradit.

Neměla jsi někdy chuť utéct od své rodiny aspoň na chvíli?

Měla jsem občas chuť utéct z naší společnosti někam mimo civilizaci, ale s rodinou.

Ve většině rozhovorů s Tebou působíš jako světice, máš vůbec nějaké špatné vlastnosti, o kterých můžeš hovořit na veřejnosti?

Bude to tím, že se nikdo na mé stinné stránky neptá. Mám v sobě jižanskou krev, neumím být moc trpělivá a v situacích, kdy nechápu, že ostatní nechápou, dovedu „dštít oheň a síru“. Kromě toho jsem značně umanutá, tvrdě trvám na svém, ale to občas považuji i za pozitivní vlastnost. Nemám velké pochopení pro módní asertivní chování, mám raději „co na srdci, to na jazyku“. Díky tomu mám i dost nepřátel!

A ZASE MC

Co znamenají ocenění Sítě v zahraničí pro Tvou práci?

Bohužel víc práce, která je sice zajímavá, ale nedá se zvládat. Ale pro centra je spolupráce s mezinárodními organizacemi velmi důležitá, odtud přichází morální opora i inspirace.

Proč jsou v u nás MC stále tak málo známá?

To souvisí s nedostatečnou prorodinou politikou i společenským povědomím o rodině.

Co by se mělo u nás změnit v tomto ohledu?

Každý stát a zejména takový jako náš, ve kterém se stala z populačního stromu urnička, by měl podporovat rodinu, investovat do ní. Vždyť ta investice se mu jednou bohatě vrátí v podobě dobrých daňových poplatníků. Měl by zároveň posilovat mateřskou roli ženy.

Jak to můžeš změnit Ty jako členka Rady vlády pro rovné příležitosti?

Po zkušenostech ze tří zasedání vidím, že je nutné využívat každé příležitosti k veřejné diskusi. Mnozí si buď nechtějí realitu připustit nebo ji nevidí. Musíme se pokusit změnit veřejné mínění, aby mohlo dojít i k politické podpoře.

Jak je to v sousedním Německu, které bylo vzorem pro zakládání MC v ČR?

Němky mají jedenáctiletý předstih a to je znát. Podařilo se jim mnohé prosadit, mimo jiné zemský příspěvek, který stačí na přežití jednotlivých center. Mají také jinou občanskou i politickou zkušenost.

V čem má česká společnost rezervy?

Jako jednu z řady možných odpovědí budu citovat z knihy Josefa D. Beneše Až za mnou přijdeš: „Americká schopnost radovat se z cizího úspěchu a čerpat z něho povzbuzení pro sebe sama je obdivuhodná. Je jedním z klíčů k pochopení Ameriky. Kéž by tato vlastnost chtěla nějakým způsobem přeskočit do Čech a nakazit nás! Ale vždyť už tu byla. Naprosto samozřejmě. Dříve, než byla komunisty pěstovanou závistí vyhoštěna.“

Nejsou MC jen taková ghetta nebo rezervace pro matky? Možná řeší jejich problém jen dočasně a ty důležité problémy odsunuje na pozdější dobu.

Naopak z mateřských center vychází impuls k řešení „tady a teď“. A to nejen na lokální úrovni. Jen tempo řešení neodpovídá naléhavosti, protože zájmy matek, dětí a rodin nepatří k ekonomickým trhákům, které naše konzumní společnost považuje za prioritu.

Kdo Vás v Čechách podporuje? Nadace? Vláda? Osobnosti? Kdo je vašim sympatizantem?

Jednotlivá MC získávají pracně ale přece podporu obcí. Síť MC v ČR zatím získala peníze pouze ze zahraničí: z ambasády USA a Kanady, od Huairou komise OSN a mezinárodní organizace GROOTS. Máme podporu odborníků (Zdeněk Matějíček, Jiřina Šiklová, Jiřina Prekopová a další) a věřím, že nám teď začnou být konečně nakloněna i ministerstva. Sympatie jednotlivých osobností nestačí, mateřská centra a prorodinná politika potřebují systémovou podporu. Setkáváme se bohužel také s nepochopitelným nepochopením. Například Open Society Fund v programových nabídkách, které jsou jako šité na MC, uvádí, že mateřská centra nepodporuje.

Rut Kolínská se narodila v roce 1953 v rodině evangelického faráře. Tím měla ztížený přístup ke vzdělání, přesto vystudovala etnografii na FFUK. Je matkou pěti dětí, spoluzakládala hnutí Pražské matky a od roku 1992 začala budovat mateřská centra v ČR, kterých je nyní asi 150. Za tuto práci dostala 10.5. 2003 v Dánsku cenu Žena Evropy, kterou každoročně uděluje celoevropská dobrovolná organizace Výbor pro cenu Žena Evropy založená v roce 1987 belgickou senátorkou Angele Verdinovou. Mezinárodní porota z národních laureátek vybírá každoročně jednu, která získá mezinárodní titul.


Foto: http://www.materskacentra.cz/

Související

www.feminismus.cz (2003)  |  redesign 2013  |  realizace a webhosting Econnect  |  design Michal Šiml  |  Za finanční podpory Slovak-Czech Women‘s Fund.