Rozpor: žena vs matka

Po letech strávených v evropských metropolích jsem se ocitla na českém venkově a nestačila žasnout nad propastí, která dělí přístupy k mateřství –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ oproti českému „už jsem pět let nikde nebyla sama“ stálo belgické „dítě do jeslí v pěti měsících“. Až kniha Elisabeth Badinter mi umožnila pochopit, že se nejedná o možnosti buď a nebo, nýbrž celou škálu, na které si mohu své pojetí určit sama. Všemi matkami v našem nakladatelství kniha rezonovala jinak, ale každou z nás změnila a do značné míry emancipovala. Zatímco Michaelu nejvíce zasáhly pasáže o sofistikovaném mezinárodním lobby Laktační ligy, Lenka si kladla otázku, co všechno je směrem k dětem skutečně její povinností, mě utvrdila v tom, že manžel nesmí být odsunut na vedlejší vztahovou kolej. 

Badinter se v ostré a poutavé knize „Rozpor: žena vs matka“ zastává „nedokonalých“ matek s poukazem na skutečnost, že současné pojetí intenzivního mateřství podkopává již vydobyté postavení žen. Text je obžalobou myšlenkového proudu, který pod rouškou přirozenosti a morálky ženám znemožňuje plně rozvinout jejich potenciál. Řeší, jak ustát krizi identity při přerodu z ženy v matku, klade si otázku, zda lze skloubit přání té první s povinnostmi druhé. A vůbec –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ není na čase tváří v tvář takto rozkročeným zájmům aktualizovat představu o univerzální touze ženy?

Pro vystihnutí komplikovanosti a rozporuplnosti mateřství a rodičovství nám přišlo nejvhodnější uvést autentické úryvky našich zpráv, když se jedné z redaktorek –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Michaele –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ narodilo dítě, v době, kdy jsme na českém vydání knihy intenzivně pracovali. 

MICHAELA

Asi každou hodinu myslím na tu knížku, co vydáme.

Malá je strašně hladová a nemá trpělivost s mým procesem náběhu mlíka. Včera v noci se vyčerpáním dostala do horečky, což mě dost vyděsilo, a tak jsem přistoupila na umělý dokrmení a teď mě sžírají výčitky a pocity selhání –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nejen z toho kojení, ale i z toho porodu, že to nebylo přirozené a tak. Asi se musím odblokovat od nějakých představ, které jsem ani nevěděla, že mám…

To prostředí tady v porodnici není vůbec kompatibilní s radama duly, takže jsem včera už byla v totálním rozpolcení, co mám vlastně dělat. Všechny ty kloboučky, odsávačky, že to nemá bolet, že to má bolet, že můžeš uklidňovat malíčkem, že nemůžeš. 

VENDULA 

Pamatuju si úplně stejný pocit bezradnosti a semletí z toho, co do mě kdo hustí jako danost. Umělý příkrm není žádný problém, určitě lepší, než aby měla hlad. Děláš maximum možného a to z Tebe dělá skvělou mámu!

MICHAELA 

Už bych si fakt strašně přála nemyslet 20 hodin denně na kojení. „Kojení je přirozené“ je největší LOL podle mě! Nejhorší jsou ty dopoledne, po probdělý noci vím, že budu jen sedět a kojit…

VENDULA

Taky jsem měla často pocit, že jsem dojnice v kravíně. Mě hrozně nebavilo, jak dlouho to trvá, tak jsem si tu odsávačku pouštěla na vysoký stupeň sání, abych to měla co nejrychleji za sebou. Mimochodem teď překládám kapitolu, která je hodně o kojení a Laktační lize, kdyby sis u toho někdy chtěla počíst… 

MICHAELA

Asi až budu mít po traumatu z kojení!

Jsem čím dál tím naštvanější, že mi v tý porodnici nedali žádný užitečný informace! Debilní radou „dávej prso na vyžádání“ jsem si zřejmě vytvořila moc předního mlíka, a tak malá není nikdy nasycená, proto chce pořád pít. To je začarovaný kruh!

Na českým internetu nic takovýho nenajdeš, jen všichni říkají, že miminko chce pít pořád, že je to tak přirozené a že africké ženy to taky tak dělají. 

Těším se, až si to přečtu!

Elisabeth Badinter: Rozpor: žena vs matka

Kniha vychází s předmluvou spisovatelky Kláry Vlasákové, v českém překladu Venduly Bittner

Vydalo Družstevní nakladatelství IDEA (www.ideabooks.cz), cena 330 Kč

ISBN: 978-80-907775-5-2