Sexuální oběžování soud neviděl

Nadřízený se mně dotýkal víc, než považuji za slušné. Chci, aby se mi omluvil. S tímto požadavkem se postavila před soudce pražská řidička tramvaje Terezie Štorkánová.

Soudce zamítl žalobu, protože skutek podle něj nenaplnil skutkovou podstatu paragrafu o obtěžování. "Bylo to ale v rozporu s dobrými mravy ve společnosti. Choval se nevhodně," prohlásil soudce Štěpán Hnaníček.

Mladá žena je s výrokem soudu docela spokojená. "Nechám na své právničce, jestli se odvolá," řekla Terezie Štorkánová po vynesení rozsudku.

Příběh začal poměrně nevinně. Sedmadvacetileté ženě chyběla u služební uniformy kravata. Její nadřízený František Hoskovec jí to ve vozovně vytknul a vyzval ji, aby s ním šla sepsat protokol.

"Když jsme se zvedli z lavice, najednou mě vzal kolem ramen a přitiskl mě k sobě," popisuje Štorkánová. Když se jí podařilo nadřízeného odstrčit, křičela na něj, že tohle si k ní přece nemůže dovolovat. "Odpověděl mi, že nevěděl, že se na mě nesmí sahat," dodala.

Původně chtěla mladá žena, aby se věc vyřešila v rámci Dopravního podniku, který je jejím zaměstnavatelem. Chtěla pouze, aby se jí nadřízený omluvil. Ten to však odmítl. Proto se rozhodla dát celou záležitost k soudu, aby Dopravní podnik Hoskovcovi omluvu nařídil.

Tříčlenný soudní senát měl při úterním projednávání co dělat, aby se zorientoval ve výpovědích několika svědků, kteří u incidentu byli.

"Jak to bylo? Paní Štorkánová a pan Hoskovec stáli vedle sebe? Ne? Tak čelem k sobě? Mohl se pan Hoskovec dotknout jejích prsou, jak žalobkyně tvrdí?" snažil se pochopit situaci soudce Štěpán Hnaníček.

Když ani poté senát nebyl moudřejší, požádal ženu sledující přelíčení, zda by neposloužila jako figurantka.

Ve prospěch Štorkánové mluvil i její bývalý kolega, který dosvědčil, že nešlo jen o obyčejné postrčení. "Tohle bylo něco jiného, on ji k sobě opravdu přitáhl."

Právnička Dopravního podniku Eva Doležalová uznala, že se Hoskovec choval vůči své podřízené nevhodně. "Nemyslím si však, že by to dosáhlo takové intenzity, aby se dalo mluvit o sexuálním obtěžování," sdělila v úterý v soudní síni.

S tím Štorkánová souhlasí. "Já jenom chci, aby bylo jasné, že na mě nebude někdo sahat, kdykoli se mu zachce," odpověděla.
Ivana Dubnová, idnes, 24.1.2003

Případ nemá v Česku obdoby

"Podle dostupných informací se jedná o první žalobu využívající novely zákoníku práce týkající se těchto diskriminačních záležitostí na pracovišti, proto by měl rozsudek být precedenční," je přesvědčena právní zástupkyně řidičky Olga Uhrová. Fakt, že proces zřejmě v Česku nemá obdoby, dokládají i původní zmatky, které případ doprovázely. Obvodní soud se nejprve odmítl kauzou zabývat a musela o tom rozhodnout až odvolací instance, která přikázala svým podřízeným věc projednat. "Přes rok jsme se dohadovali, koho vlastně žalovat. Nakonec nešlo o žalobu samotného nadřízeného mé klientky, ale jeho zaměstnavatele, tedy dopravní podnik zastoupený generálním ředitelem," upřesnila dále Uhrová s tím, že i to je důležité jako precedens v případě, že by poškozená osoba požadovala finance. "Tehdy bude jednoznačné, koho žalovat a od koho to chtít," uvedla.

Novela umožňuje žádat odškodné

V novele zákoníku práce z roku 2001 je uvedeno, že nikdo nesmí ponižovat lidskou důstojnost druhého. Za to se považuje i "nežádoucí chování sexuální povahy na pracovišti, které je nevítané, nevhodné nebo urážlivé nebo které může být druhým účastníkem pracovněprávního vztahu oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, která ovlivňují výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů,". Za to má zaměstnanec právo se domáhat, aby bylo od takového chování upuštěno či mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění, eventuelně finanční náhrada. Právní zástupkyně žalovaného Eva Doležalová trvá na tom, že v tomto případě se nejednalo o sexuální obtěžování. A navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

Lenka Kadeřávková, Právo 24.1.2003

Sexuální obtěžování není jen plácání po zadnici

Dokaž, že si neobtěžoval. To je záludnost novinky v českém právu, která bude pronásledovat každého, kdo stane před soudem kvůli obžalobě ze sexuálního obtěžování. Není to žádný kuriozní nápad českých právníků, nýbrž povinnost, kterou si prosadila Evropská unie.

"Takzvané obrácené důkazní břemeno zde vzniklo zejména kvůli ženám, které se mnohdy mohou jen s obtížemi bránit. Ten, kdo obtěžuje, bývá zpravidla jejich nadřízený," říká Michaela Marksová-Tominová, ředitelka Centra pro genderová studia, které se zabývá rovností mužů a žen.

Když se kvůli stejné věci chtěla česká žena soudit ještě před dvěma roky, byla to ona, kdo dokazoval, že skutečně k obtěžování došlo.

"Lidé si u nás stále myslí, že sexuální obtěžování je takové to plácnutí po zadku. To tak však není. Skutečné obtěžování nastává, když se jím uplatňuje moc. Podstatou je vlastně vydírání: Když mi nevyhovíš, nedostaneš prémie," upřesňuje Marksová-Tominová.

Rozhodně pracovní právo už umí popsat, co se dá za sexuální obtěžování považovat. A zdaleka nemusí jít jen o fyzický kontakt. Stačí, musí-li žena (ale klidně i muž) poslouchat návrhy, které mají sexuální podton, nebo i ponižující vtipy. Jindy zase mohou obtěžovat nahaté obrázky, často vystavované v kancelářích.

Známý případ sexuálního obtěžování se odehrál na konci devadesátých let v Olomouci. Studentka přírodovědecké fakulty Dagmar Fryšánková ohlásila na policii, že ji ve škole obtěžoval odborný asistent.

Ve skladu učebnic ji nutil k intimnostem, přičemž jí potřísnil sukni spermatem. V té době ještě musela dívka dokázat, že k činu opravdu došlo, pedagog ji totiž vylíčil jako vyzývavou svůdnici, která si sama začala. Dívka předložila potřísněné šaty a asistent dostal osmiměsíční podmínku.

Ivana Dubnová, idnes, 24.1.2003
foto: MAFA - Petr Novotný