Slaďování pracovního a osobního života má v České republice stále své nedostatky
Slaďování pracovního a osobního života je nevyhnutelnou každodenní realitou všech pracujících žen i mužů. Nicméně, větší díl práce spojené s péčí o rodinu a domácnost spočívá stále na ženě. Ženy tráví neplacenou prací v domácnosti o 2,55 hodin denně více než muži. Musí tedy ve větší míře než muži řešit otázku harmonizace práce a rodiny. Jejich skutečná či předpokládaná odpovědnost za péči o rodinu je jednou z hlavních bariér jejich uplatnění na pracovním trhu.
Zaměstnavatelé zpravidla pokládají osobní život pracujících za jejich soukromou věc. Rodičům při slaďování pracovního a soukromého života pomáhají zejména některá právní opatření regulující pracovní trh (např. mateřská a rodičovská dovolená), dále státem garantovaná i soukromá zařízení péče o děti. Důležitou roli by také mohlo hrát flexibilní uspořádání pracovní doby ze strany zaměstnavatele. Ne vždy jsou tyto možnosti dostupné a málokdy jsou dostačující. České ženy tak nejčastěji volí dlouhodobé opuštění pracovního trhu a následně hledají místo, které by jim umožnilo sladit nároky práce i rodiny, a to i s tím, že nevyužijí své kvalifikace a schopností a vydělají méně peněz.
Rodiče nevyužívají všech existujících zákonných opatření
Rodiny a konkrétně ženy mají k dispozici několik zákonných opatření, jejichž cílem je usnadnit skloubení pracovního a rodinného života. Některá z těchto opatření jsou hojně využívána (zejména mateřská a rodičovská dovolená s rodičovským příspěvkem), jiná nejsou příliš známá ani rozšířená (zákonný nárok na zkrácený úvazek pro rodiče s dětmi mladšími 15 let a těhotné ženy, přizpůsobení rozpisu směn při směnném provozu). Další jsou vnímána jako příliš ekonomicky nevýhodná, a proto jsou využívána jen zřídka (rodičovská dovolená pro muže, čerpání neplaceného volna při ošetřování člena rodiny, zkrácení pracovní doby).
Nabídka péče o děti do tří let je v ČR nedostačující
Pracující rodiče malých dětí mohou volit mezi těmito placenými variantami hlídání dětí: státem garantovanými zařízeními péče o děti (jesle, mateřské školy), soukromými zařízeními péče o děti či soukromým individuálním hlídáním dětí. V průběhu devadesátých let došlo k významnému poklesu počtu jeslí: ze 1043 v roce 1991 na 60 v roce 2003. Poplatky ve státních či obecních jeslích se velmi liší, zpravidla se pohybují ve výši 800 - 4.500 Kč za měsíc (v Praze v průměru okolo 2000 Kč měsíčně). Poptávka po nich je větší ve velkých městech, kde se kvalifikovanější ženy vracejí dříve do práce. Poptávka je do značné míry sociálně podmíněná. Nejčastěji jesle využívají buď vysoce kvalifikované ženy (s vysokými či vyššími příjmy) nebo naopak ženy samoživitelky, které se z nejrůznějších důvodů nespokojí se sociálními dávkami. Při nedostupnosti veřejných jeslí mohou rodiče zejména ve větších městech využít služeb soukromých zařízení péče o děti. Jsou zpravidla kvalitní, ale také nepoměrně nákladnější - za celodenní provoz rodiče zaplatí okolo 10 000 Kč měsíčně.
Síť mateřských škol je v ČR poměrně rozsáhlá a rodiče jich velmi často využívají (do školky chodí okolo 85-86 % dětí ve věku od 3 do 6 let). Ani zde není poptávka vždy uspokojena. Jiným problémem mateřských škol je časová flexibilita. Většina mateřských škol ukončuje svůj provoz okolo 17. hodiny, což všem pracujícím rodičům nemusí vyhovovat.
Zaměstnavatelé stále nejsou dostatečně flexibilní
Pracovní trh v ČR je stále zbytečně rigidní, co se týče uspořádání pracovní doby. 93 % zaměstnaných žen a 98 % mužů ve věku 25-55 let pracuje na plný úvazek. Pouze 28 % mužů a dokonce jen 16 % žen má možnost spolurozhodovat o své pracovní době. Zkrácené pracovní úvazky nejsou zaměstnavateli příliš nabízeny a jsou jimi vnímány jako neekonomické. Zároveň nejsou v současné době příliš výhodné ani pro zaměstnance a zaměstnankyně. Podle ekonomických propočtů je průměrný hodinový výdělek při částečném úvazku roven 55-90 % hodinového výdělku při plném pracovním úvazku [Národní zpráva o rodině, 2004: 147].
Výhodnější než částečný úvazek může být pro zaměstnané rodiče pružná pracovní doba. Tato forma organizace pracovní doby je aplikována především u vedoucích a řídících pracovníků, kterými jsou většinou muži. Ve skutečnosti tak nepřispívá k účelnému kloubení práce a rodiny, neboť tito muži ji pro daný účel zpravidla vůbec nevyužívají.
Další možností flexibilizace práce je práce z domova. Přestože tato forma může být vhodným prostředkem pro skloubení práce a rodiny, některé výzkumy ukazují, že při této formě práce nebývá respektována pracovní doba a lidé pak obvykle pracují ještě déle (cca 44-50 hodin týdně), než by tomu bylo, kdyby pracovali přímo v podniku či firmě. Při práci z domova s využitím PC převažují ze tří čtvrtin muži. Při práci z domova bez užívání PC činí podíl mužů a žen rovnou polovinu a tato práce patří v současnosti k sociálně a ekonomicky nejrizikovějším typům pracovní činnosti.
K dalším v ČR velmi málo rozšířeným možnostem nestandardní organizace pracovní doby patří sdílení pracovního místa a osobní účty počtu hodin.
Ženy nejčastěji volí dlouhodobý odchod z pracovního trhu
Nejčastější individuální strategií českých žen při kombinování práce a rodiny je odchod na mateřskou a posléze rodičovskou dovolenou, která trvá minimálně dva, častěji tři až čtyři roky. Pak často následuje další porod a nástup mateřské a rodičovské dovolené s druhým potomkem. Absence žen-matek na pracovním trhu se tak prodlužuje někdy až na šest let i více. Pro mnoho žen je po této době obtížné najít práci odpovídající své kvalifikaci a vrátit se na pracovní trh. Pokud se jim to přesto podaří, naprostá většina žen se musí vrátit do práce na plný úvazek. Často jsou ale nuceny přizpůsobit své zaměstnání nárokům rodiny: hledají práci blízkou bydlišti, s vhodnou či kratší pracovní dobou, a to i na úkor plného využití své kvalifikace. Podmínkou návratu na pracovní trh je využívání zařízení péče o děti, tj. mateřských školek, a pomoc třetí osoby - nejčastěji babiček dítěte, méně často placené síly. Součástí strategií slaďování pracovního a rodinného života je také plánování narození dětí, které je zejména u žen s vyšším vzděláním odsouváno do stále pozdější doby.
Výzkum: Jak slaďují pracovní a rodinný život české manažerky
Výzkum mezi českými manažerkami ukázal, že úspěšné české manažerky nejčastěji nastupují jen na krátkou mateřskou dovolenou a pak delegují péči o své děti částečně na jiné osoby. Uvědomují si, že dlouhá rodičovská dovolená znamená ztrátu praxe, kontaktu s pracovištěm i kvalifikace. Proto volí kratší přerušení (půl až jeden rok) a během této doby si udržují svou "pracovní kondici" částečnou spoluprácí se svým pracovištěm, formou práce z domova nebo alespoň vzdělávacími kurzy a samostudiem. Mateřství může mít podle jejich názoru i pozitivní dopad na jejich práci a kariéru, učí je totiž novým dovednostem a poskytuje jim novou zásobu zkušeností, ze kterých mohou při své práci čerpat. Všechny dotázané manažerky stále hodnotí přístup firem jako zbytečně rigidní, neumožňující alternativní způsoby práce a zaměstnání. Většina organizací vyžaduje manažera či manažerku na více než plný úvazek, pracující pravidelně přesčas, bez přerušení kariéry. V ideálním případě by se mělo jednat o pracovníka či pracovnici, která je stále k dispozici a není vůbec vázána svým soukromým životem.
Další informace:
Dudová, R., Hašková, H., Křížková, A., Maříková, H. 2005. Kombinace pracovního a rodinného života v ČR: politiky, čas, peníze a individuální, rodinné a firemní strategie. Sociologické texty, Praha: SOU AV ČR.
Dudová, R., Křížková, A., Fischlová, D. 2006. Gender v managementu: kvalitativní výzkum podmínek a nerovností v ČR. Odborná expertiza pro VUPSV, MPSV ČR.