Sociální vyloučení někdy souvisí i s prostitucí
Sociální vyloučení, to nejsou jen romská ghetta nebo "nepřizpůsobiví", o nichž média mluví téměř denně. Patří sem také lidé, kteří se živí poskytováním sexuálních služeb. Kvůli tabu, které prostituce nebo život na ulici představuje, žijí v jakési šedé zóně, kde se mohou setkat s násilnickým chováním klientely, nemocemi, chudobou a vykořisťováním.
Když se řekne podpora sexuálně pracujících v Česku, okamžitě naskočí jména dvou organizací: Rozkoš bez rizika a Projekt Šance. Obě fungují na dvě desítky let (Rozkoš bez rizika od roku 1992 a Projekt Šance od roku 1995) a na svém kontě mají podporu a pomoc stovkám klientů a klientek.
Jak se dělá sociální vyloučení
Rozkoš bez rizika pracuje s ženami v sex byznysu, a to jak s těmi v kamenných podnicích, tak i s těmi na ulici. "Setkáváme se jak se ženami, pro které je práce v sexbyznysu určitou epizodou v jejich životě, přivýdělkem, tak se ženami, které jsou zcela závislé na příjmech ze sexbyznysu, kterými řeší svou obtížnou sociální situaci," říká Jana Poláková, koordinátorka sociální péče Rozkoše bez rizika. Mezi jejími klientkami je část těch, které do škatulky "sociální vyloučení" spadají. (Nutno však podotknout, že ne všechny sexuálně pracující jsou ohroženy sociálním vyloučením. Práce v sexbyznysu je velmi sociálně a ekonomicky odstupňovaná - na téhle škále najdete luxusní společnice i ženy na ulici.) Často jde o ženy, u nichž se nakupila různá znevýhodnění. "Přibližně 40 % našich klientek tvoří matky samoživitelky, které potřebují zajistit své děti, a to je jeden z důvodů, proč se rozhodly pracovat v sexbyznysu. Jedna z klientek mi řekla, že je hrdá na to, že se dokázala postarat sama o dceru a zaplatit jí soukromou školu, i když to bylo díky práci v sexbyznysu. Určitou část klientely tvoří i Romky, často se jedná o migrantky ze Slovenska, jejichž děti zůstávají obvykle v péči širší rodiny. V obtížné situaci jsou celkově migrantky, které jsou v ČR odloučené od svých rodin a dětí, neznají jazyk, mají někdy třeba jen základní vzdělání či jsou dokonce negramotné," vyjmenovává Poláková. Podle ní někdy tyto ženy volily poskytování sexuálních služeb jako cestu z obtížné sociální situace - třeba aby si vydělaly peníze na zaplacení vysokých dluhů, nebo proto, že kvůli péči o děti nebo své etnicitě, či nedostatečnému vzdělání nemohly získat jinou práci. Jindy se ale velké problémy vynoří právě v souvislosti s prostitucí - třeba když si ženy neplatí zdravotní a sociální pojištění, a tak se zadluží.
Sexuální pracovnice, které sociálnímu vyloučení čelí, často neřeší jen finanční stránku a stigma, které se na ně kvůli jejich práci nalepí. Dochází tu totiž k zřetězení problémů: "Mají třeba i nejisté bytové podmínky, bydlí u „známých“, po ubytovnách, azylových domech nebo na ulici. Nemají doklady, mohou mít záznam v rejstříku trestů, potýkají se s drogovou závislostí," popisuje své zkušenosti z terénu Poláková.
Podobné případy řeší nezisková organizace Projekt Šance. Ta se zaměřuje na děti a mládež žijící na ulici a živící se prostitucí. Mezi jejich klientelou je hodně chlapců a mladých mužů. Často se ocitnou na ulici kvůli rodinným sporům nebo odejdou z institucionální péče. "V poslední době mladí utíkají z domovů nejenom proto, že rodina se rozpadne, ale i proto, že utíkají za vidinou lepšího života, za snadnými penězi. Každý chce žít podle vzoru, co vidí v médiích," řekl před časem zakladatel Projektu Šance Lázsló Sümegh v rozhovoru pro Rádio Impuls. Protože tyhle děti a mladí lidé svoje zázemí ztratí v nízkém věku, často nemají vzdělání, ani rozvinuté pracovní a sociální návyky, a tak je pro ně těžké integrovat se, a třeba i získat práci. Končí tedy na ulici a vydělávají si poskytováním sexu za peníze. "Hlad je velký pán. Například jste z institucionální péče a jste zvyklí na pravidelnou stravu a najednou ta pravidelnost není, protože už jste venku, na ulici. Když vám pak někdo nabídne za vaše tělo jídlo, okamžitě podlehnete," řekl v rozhovoru Sümegh. Život na ulici nese rizika v podobě různých onemocnění, násilí, drog, trestné činnosti. Pro děti ulice, které v životě ale nepoznaly nic moc jiného, je velmi obtížné se začlenit do "normálního života".
Práce, sprcha, bezpečí
Jak Rozkoš bez rizika, tak Projekt Šance dělají důležitou práci - i když operují ve světě, jehož existenci si řada lidí odmítá připustit. Podporují lidi, kteří se pohybují v (potenciálně) nebezpečných prostředích a snaží se jejich život v nich udělat co nejbezpečnější.
"S klientkami pracujeme na principu snižování rizik spojených s prací v sexbyznysu - nejen zdravotních, ale i sociálních a bezpečnostních. V terénu se více zaměřujeme na poskytnutí zdravotních služeb a poradenství k bezpečnějšímu sexu. Nabízíme ale i službu sociálního poradenství. Jedná se třeba o pomoc při vyřízení dokladů, orientaci v sociálních dávkách a v dluhové situaci, pomoc při hledání jiné práce – kde hledat, jak se připravit na pracovní pohovor a podobně. Ženám ohroženým sociálním vyloučením nabízíme i službu sprchy a základního ošacení. Ženám, které jsou vyčerpané ze sexbyznysu, chtějí odejít a nevědí jak na to, nabízíme i terapeutické služby," popisuje činnost Rozkoše bez rizika Jana Poláková. Jednou z unikátních aktivit Rozkoše bez rizika je divadlo, jehož repertoár píše a skládá zakladatelka organizace Hana Malinová a v němž hrají samy klientky.
Projekt Šance v rámci svého Streetworkcentra nabízí zázemí pro děti z ulice, kde si mohou vyprat, umýt se, nebo získat kontakty na různé odborníky a odbornice. Mohou se také nechat testovat na HIV a žloutenku. Druhým pilířem aktivit je Dům Šance, který dětem ulice nabízí alternativní vzdělání a který funguje také jako pracovně-terapeutická dílna. Výrobou drobných předmětů jako tužky nebo svíčky si klienti osvojují pracovní návyky, díky nimž budou moci nejen získat, ale především si udržet zaměstnání.
Nepřímá úměra mezi společenskou prospěšností a zdroji financí
Rozkoš bez rizika a Projekt Šance tedy nejen podporují své klienty a klientky, ale jejich činnost má celospolečenský dopad - třeba v prevenci šíření sexuálně přenosných nemocí, nebo obecněji v zamezení nebo zbrždění vytváření velkých skupin sociálně vyloučených lidí. Lázsló Sümegh otevřeně říká, že aktivity Projektu Šance mají za cíl dostat klienty do "normálního" života a udělat z nich daňové poplatníky, kteří životem na sociálních dávkách nebo pobytem ve vězení nežijí na úkor ostatních. Paradoxně se obě organizace během své existence musely potýkat s nedostatkem financí a ohrožením vlastní existence. Společnost a stát zjevně jejich prospěšnou roli dlouho neviděly.
Nyní se snad blýská na lepší časy. Rozkoš bez rizika momentálně expanduje - má své pobočky v několika českých a moravských městech a dokonce svůj preventivní program „exportovala“ na Ukrajinu a do Zimbabwe. Projekt Šance se nedávno usídlil v nových, byť zatím jen nouzových prostorách v pražských Vršovicích.