Stínová zpráva k zasedání výboru CEDAW OSN v New Yorku

Vystoupení Gender Studies, o.p.s.

Alena Králíková se zaměří zejména na oblast institucionálních mechanismů v oblasti rovných příležitostí žen a mužů v ČR, nejen na národní, ale také regionální úrovni, kde tato politika není až na výjimky vůbec řešena a zohledněna v jakýchkoli plánech. Zároveň bude s členy Výboru CEDAW hovořit o genderových aspektech ekonomiky ČR, účasti žen a mužů na trhu práce a podmínkách slaďování osobního, resp. rodinného, a pracovního života, včetně rodinné a sociální politiky státu. Zohlední také úroveň politické participace žen a mužů a opatření ke zvýšení účasti žen na rozhodovacích pozicích, které česká vláda dosud nepřijala. Alena Králíková bude vycházet ze zjištění a praxe Gender Studies, o.p.s. a organizací, s nimiž úzce spolupracuje na národní, mezinárodní i místní úrovni.

Gender Studies, o.p.s. se bude jednání Výboru CEDAW účastnit již podruhé (před 4 lety Gender Studies a stínovou zprávu předložila Petra Hejnová), tentokrát společně s Ligou lidských práv a European Roma Rights Centre.

V roce 2006 je účast Aleny Králíkové na jednání podpořena fondem UNIFEM prostřednictvím jeho regionální kanceláře pro střední a východní Evropu se sídlem v Bratislavě.

Stručné shrnutí stínové zprávy 2006

ERRC, Gender Studies a LLP společně předkládají Výboru OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen stínovou zprávu vyjadřující se ke třetí periodické zprávě České republiky podanou dle článku 18 Úmluvy OSN o odstranění všech forem diskriminace žen.

Tato zpráva se vyjadřuje k celé řadě závažných porušení lidských práv žen, včetně domácího násilí a nucené sterilizace, ale i velmi problematické legislativy, politiky a praxe v řadě oblastí souvisejících s Úmluvou. Předložená zpráva není komplexní, jejím cílem je představit několik problematických témat souvisejících s obsahem Úmluvy. Zpráva je strukturována podle jednotlivých článků Úmluvy. 

Nucená sterilizace

Česká republika nedávno uznala problém nucené sterilizace romských žen – ale ani náhodou dále nejedná odpovídajícím způsobem. V prosinci 2005 veřejný ochránce práv (ombudsman) vydal zprávu se závěrem, že podle jeho zjištění byla nucená sterilizace praktikována v dobách komunismu, ale i po roce 1989. Nejnovější případ je znám z roku 2001. Významnou většinu obětí tvoří romské ženy. Ombudsman doporučil několik legislativních, metodologických a opravných opatření. I přes jeho doporučení dostalo kompenzaci pouze málo obětí; bez vládních iniciativ nebude mít většina z nich přístup ke spravedlnosti. Před českými soudy dosud v souvislosti s těmito ublíženími nestanul. Odpovědi českých institucí na otázky položené Výborem v této souvislosti jsou neodpovídající.

Domácí násilí

Co se týká domácího násilí, bylo zejména v oblasti ochrany obětí dosaženo významného pokroku. Efektivita legislativy je však omezována nedostatečným tréninkem policie, lékařů a zaměstnanců institucí na ochranu dětí; nedostatkem interdisciplinárního přístupu k problému na místní úrovni; absencí terapeutických programů pro pachatele i oběti; nedostatkem služeb pro oběti v některých regionech; absencí nezávislého mechanismu ke sledování zločinů spáchaných policisty nebo bývalými policisty; obtížnou finanční situací většiny obětí.

Diskriminace

Legislativní ochrana před diskriminací zůstává nedostatečnou, protože i přes úsilí a práci celé řady institucí včetně Evropské unie nepřijal dosud český parlament komplexní antidiskriminační zákon. 

Trh práce

Na trhu práce ženy čelí různým formám přímé a nepřímé diskriminace s tím, že romské ženy jsou vzhledem ke značné antipatii českého národa k Romům znevýhodněny ještě výrazněji.

Případy diskriminace se dosud dostaly k oficiálním institucím velmi výjimečně, natož případy diskriminace žen romského původu. Možnosti, jež nabízí legislativa například v oblasti přijímání do zaměstnání, nejsou využívány. Obecně v České republice existuje odpor k pozitivním opatřením, zejména těm namířeným na romské ženy.

Vládní politika směřující proti diskriminaci žen, opět pak zejména žen z marginalizovaných skupin, byla dosud v oblastech, kde existuje, neefektivní, a mnohdy zcela neexistující. Neefektivita vládních opatření je ovlivněna neschopností vlády vnímat genderovou rovnost jako prioritu své politiky adekvátní ostatním klíčovým oblastem. Navíc je na úrovni veřejnosti obecně velice nízké povědomí o rovnosti příležitostí a významné přehlížení všech aspektů této tématiky na straně politiků. Podpora vlády genderové rovnosti není ani dlouhodobá, ani strukturovaná. Valná většina aktivit v této oblasti je téměř výhradně realizována nevládními neziskovými organizacemi s tím, že jde většinou o aktivity, které by měly být buď přímo organizovány státem, nebo by alespoň měly státem podpořeny. Na regionální úrovni nejsou definovány žádné aktivity tak, aby strukturálně braly v úvahu témata související s rovností příležitostí žen a mužů. Aktivity vlády proti genderovým stereotypům jsou nedostatečné a nejsou realizovány v dostatečném rozsahu. Několikanásobná diskriminace romských žen není obsažena v žádném z existujících vládních opatření a všechny aktivity v této oblasti jsou velice slabé.

Účast žen  v politice

Účast žen na politickém rozhodování zůstává na velice nízké úrovni. Zákon, který by zastoupení žen co do jejich počtu v některých rozhodovacích institucích (včetně Parlamentu ČR a Evropského parlamentu), dosud nevešel v platnost – a to i přes fakt, že se týká pouze omezeného počtu orgánů. V kontextu Evropské unie je míra zastoupení žen ve veřejném životě v České republice na jedné z nejnižších úrovní.

Vláda se nijak nezasadila o zvýšení počtu žen mezi studenty vědních oborů a technologií.

Péče o děti

V souvislostí s péčí o děti je velice obtížné dosáhnout toho, aby rodič, kterému nebylo dítě svěřeno do péče, plnil svou vyživovací povinnost k němu a platil výživné. Tato situace má negativní dopad na finanční situaci matek samoživitelek. Zákon navrhující, aby stát pokryl výživné dlužné rodiči neplnícími své povinnosti a pak tento dluh vymáhal svými dostupnými prostředky (a nenechal tak tyto záležitosti na rodičích pečujících o děti), nebyl přijat.

Česká republika je v EU navíc zemí s nejvyšším počtem dětí umisťovaných do péče státu.

CEDAW

CEDAW (The Convention on the Elimination of All Forms of Discrimination against Women)

- tedy Úmluva o odstranění všechn forem diskriminace žen

Stínová zpráva u příležitosti 36. zasedání Výboru pro odstranění všech forem diskriminace žen podle článku 18 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen

byla přijata v roce 1979 Valným shromážděním Organizace spojených národů a je považována za mezinárodní deklaraci ženských práv.

Úmluva definuje diskriminaci žen jako … jakékoliv rozdíly, vyloučení a omezení založené na pohlaví, jejichž následkem nebo účelem je oslabení nebo porušení uznání, radosti nebo uplatnění žen, a to bez ohledu na jejich rodinný status, na základě rovnosti žen a mužů a základních lidských práv a svobod v politické, ekonomické, sociální, kulturní, občanské i jiné oblasti.

Viz. celé znění Úmluvy: http://www.osn.cz/dokumenty-osn/soubory/umluva-o-odstraneni-vsech-forem-diskriminace-zen.doc 

Československá socialistická republika podepsala Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen 17. července 1980 v Kodani. Po rozpadu země k 1. lednu 1993 se Česká republika stala 19. ledna 1993 členskou zemí OSN a přijala všechny související povinnosti vztahující se k ochraně lidských práv, včetně CEDAW.

Rozsáhlá úvodní zpráva k plnění Úmluvy byla Českou republikou předložena za léta 1993-94 v roce 1994. Druhá a třetí periodická zpráva popisovaly významné změny, k nimž došlo od roku 1994 s tím, že se vztahovaly na období do roku 2002, a seznam přijatých legislativních opatření dokazujících pokrok dosažený v oblasti eliminace diskriminace žen, ale i změny v postavení žen, stejně jako opatření odstraňující přetrvávající bariéry v zapojení žen do politického, společenského, ekonomického a kulturního života, a problémy zdůrazněné Výborem, jež Česká republika do té doby nenaplnila.

IWRAW

Organizace IWRAW (International Women’s Rights Action Watch Asia Pacific) byla založena v roce 1985 na Světové konferenci o ženách v keňské Nairobi s cílem podporovat uznání lidských práv žen podle Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen, základního mezinárodního dokumentu k lidským právům. V současnosti je IWRAW v první řadě mezinárodní nevládní organizací facilitující využívání mezinárodních lidskoprávních úmluv k podpoře lidských práv žen a práv uvnitř rodiny.

V rámci svého globálního programu funguje IWRAW jako mezinárodní informační a dokumentační centrum pro aktivisty/-ky, experty/-ky a nevládní organizace. IWRAW sídlí na University of Minnesota v rámci Humphrey Institute of Public Affairs.

V roce 1993 vznikl program IWRAW Asia Pacific, který se zaměřuje na aktivity související s Úmluvou CEDAW v regionu Asie a Pacifiku. Jde o zcela nezávislou instituci sídlící v malajském Kuala Lumpuru.

IWRAW Asia Pacific je mezinárodní nevládní ženskou organizací, která podporuje implementaci mezinárodních lidskoprávních standardů v jednotlivých zemích prostřednictvím tréninků a vzdělávání odborníků/-ic na lidská práva a lidská práva žen.

V rámci podpory implementace Úmluvy v zemích, které ji ratifikovaly, poskytuje IWRAW Asia Pacific zástupcům organizací zpracovávajících stínové zprávy k oficiálním zprávám předkládaným svými zeměmi školení From Global to Local Mentoring Programme. To se koná vždy před oficiálním zasedáním Výboru CEDAW k daným zprávám a před slyšeními nevládních organizací a jejich připomínek k oficiálním zprávám. 

Výbor CEDAW je orgánem OSN, který monitoruje implementaci Úmluvy CEDAW. Skládá se z 23 odborníků (viz. jejich seznam: http://www.iwraw-ap.org/committee/members.htm), kteří jsou experti v celé škále oblastí, jež Úmluva CEDAW pokrývá. Revize periodických zpráv předkládaných jednotlivými zeměmi se obvykle konají dvakrát ročně – v lednu a červnu.

Stínovou zprávu ve formátu PDF si můžete stáhnout ZDE.