Válka v paměti žen

Je s podivem, že v množství dosud vzniklých vzpomínkových pořadů a dokumentárních filmů o II. světové válce bylo ženám dáno tak málo prostoru. Přitom je zřejmé, že ženy díky své odlišné sociální a společenské roli válku prožívaly jinak a vzpomínají na ni jinak než muži. Ženy vyprávějí především o každodenním životě za války, o obstarávání živobytí, o náletech, o nucené práci, ale i o odboji, věznění a koncentračních táborech, o odsunu a násilí vítězů nad poraženými, o znásilňování.

Válku vedou a posléze i interpretují muži. Ženy ve válce nikoho nezajímají, protože ony nerozhodují o tom, kdo vyhraje, neovlivňují její průběh a neurčují její konec, jsou ve válce dokonce druhořadými obětmi - počítají se především padlí muži. I dnes, kdy se děti ve škole učí o válce, dívají se na ní z pohledu mužů: kde byla ta či ona bitva, kdo byl rozhodující postavou v zásadních zlomech války, kdo se vyznamenal zvlášť hrdinským činem. Ale jediný, kdo opravdu může vyprávět o tom, jakou podobu má každodenní život za války a jak během války lidé žijí, jsou ženy. Vidí ji očima nezastřenýma adrenalinem, který pumpuje v žilách válčících mužů. Ženy jsou vlastně jedinými objektivními vypravěči, protože vidí lidský rozměr války.

Kdo ve filmu vystupuje?
Z množství žen, které jsme zpovídaly pro projekt Paměť žen, který metodou oral-history shromažďuje životní zkušenosti a názory žen několika generací (viz www.feminismus.cz/pametzen a www.womensmemory.net), jsme vybraly šest žen, jejichž životní příběhy zastupují různé typy osudů. Šest žen, narozených v letech 1922 - 1930 na území bývalého Československa, vypráví před kamerou své životní příběhy, které výrazně - každý jinak - ovlivnila válka.
Kateřina Pošová nadosmrti poznamenaná výčitkou, že její vinou zbytečně zahynula matka v lotyšském koncentračním táboře. Doris Donovalová, která v Terezíně prožila největší lásku svého života a dobrovolně se za ní vydala do Osvětimi. Věra Žahourková pomáhající svému otci v odbojové činnosti na svobodě i v terezínské pevnosti. Stanislava Zvěřinová - totálně nasazená v Německu - sugestivně líčící boj o přežití v nacisty utajovaných továrnách ostřelovaných spojenci.
Podplukovnice Československé armády Věra Tichá popisující dramatickou cestu Svobodovy armády z Buzuluku do Prahy. Německá Češka Helga Wilms vzpomíná na svého otce, který od počátku ostře vystupoval proti nacistům, a přesto byl po válce i s rodinou odsunut do Německa.

Jak nápad natočit dokument vznikl?
Na jednom ze setkání koordinátorek projektu Paměť žen před více než rokem jsme se zabývaly myšlenkou využít nesmírně bohatý autentický audiomateriál k rozhlasovému cyklu, který by paralelně probíhal ve všech zemích, které se projektu účastní (kromě ČR, jde také o Německo, Slovensko, Chorvatsko, Srbsko a Černou Horu, Polsko a Ukrajinu), a v němž by se v krátkých prostřizích objevily i vzpomínky žen z jiných zemí, často tedy i z opačných válčících stran. Realizace takového projektu se ukázala příliš finančně a organizačně náročnou a nakonec se podařilo připravit jen český cyklus.
Při diskuzích nad jeho koncepcí s Kateřinou Krejčí a Janou Šmídovou pak došlo na nápad, že by stálo za to pokusit se o realizaci podobného pořadu v televizi. A protože jsem se ve svém předchozím profesním životě - éře předfeministické - věnovala filmu, začala jsem tento nápad rozvíjet a s úporností mně vlastní realizovat. Od koncepce, přes obstarání finančních prostředků, vyhledání režisérky, vytipování vhodných protagonistech až vybrání německého filmu atd.