Vera Drake - Žena dvou tváří
7. květen 2005
| Linda Sokačová
Do letošního Projektu 100 byl zařazen i film v britsko-francouzské-novozélandské koprodukci Vera Drake – žena dvou tváří zabývající se problematikou interrupcí. I když je děj filmu situován do Londýna roku 1950, jedná se o téma, které je pro svou závažnost aktuální i v současné době.
Do letošního Projektu 100 byl zařazen i film v britsko-francouzské-novozélandské koprodukci Vera Drake – žena dvou tváří zabývající se problematikou interrupcí. I když je děj filmu situován do Londýna roku 1950, jedná se o téma, které je pro svou závažnost aktuální i v současné době.
Hlavní postavou je na první pohled nenápadná asi padesátiletá žena, která má svou rodinu a pracuje jako posluhovačka. Ve svém volném čase se stará o koho může: manžela, dospělého syna a trochu „zamlklou a opožděnou“ dceru a nemocnou matku. Kromě toho provádí také nelegální interrupce dívkám z chudých poměrů, které si z různých důvodů nemohou dovolit mít děti (i kvůli tehdejším společenským předsudkům vůči svobodným matkám a nemanželským dětem) nebo si nemohou dovolit podstoupit nelegální potrat v luxusním provedení na soukromé klinice. Zatímco Veřiny „klientky“ za zákrok zaplatily za jejími zády dvě guineje zprostředkovatelce, dívky z bohatých rodin si za 100 guinejí mohou dovolit mnohem kvalitněji provedený zákrok na klinice pro bohaté. A celé to maskovat jako víkendový výlet. Kromě stereotypních pohledů na postavení žen a mužů ve společnosti, můžeme ve filmu sledovat i třídní rozdělení tehdejší Anglie (které s určitými změnami funguje dodnes).
Život plyne hladce i vesele do okamžiku, kdy jedna z žen, které Vera provedla interrupci, skončí v nemocnici a hrozí jí smrt. V ten moment se rozběhne policejní a soudní mašinérie, během které může divák sledovat pocity hlavní hrdinky, ale i chování jejích nejbližších: podporu a pochopení ze strany její dcery a nastávajícího manžela, který vyrůstal v chudých poměrech a absolutní odmítnutí jejího syna.
Vera je odsouzena za závažný trestný čin proti životu a zdraví, který byl v zákoně definován od roku 1861 – jistě šlo o normu, která odpovídala tehdejší společenské situaci. Jak již bylo zmíněno, interrupce byly až do roku 1967 v Británii ilegální. Ani legislativní zákaz však jejich provádění nezabránil, problémy, které se k nim váží, spíše prohloubil. Ve filmu máme možnost sledovat dva dopady tohoto zákazu: kriminalizaci osob, které interrupce nelegálně provádějí (ti z vysoce postavených kruhů interrupce prováděli více méně nekontrolovaně) a nedostupnost kvalitní lékařské péče pro většinu obyvatelstva (tu si mohou dovolit pouze dobře situovaní lidé). Jedněmi z nejšokujících vět filmu je ta, kterou přednese policista při výslechu ženy, která po Veřině zákroku skončila v nemocnici: „Musíme bojovat proti takovým lidem. Lidem, kteří provádí interrupce.“ Je však toto řešení? Nebylo to, co se dělo ve filmu, částečně způsobeno právě legislativním zákazem? Jsou lidé, kteří interrupce provádějí, jejich příčinou? Maximálně využívají sociální a osobní tísně jiných lidí, aby se obohatili. Příčiny však leží někde jinde. Patří mezi ně sociální podmínky lidí a stereotypy vážící se k postavení žen a mužů ve společnosti, rodičovství, ale také lidská nezodpovědnost.
Mezi ty nejpůsobivější a nejděsivější scény ve filmu patří ty, kdy Vera provádí interrupce. Nepoužívá při nich jehlice nebo podobné předměty, ale gumovou stříkačku s dezinfekcí, karbolovým mýdlem a horkou vodou. Potrat se nedostaví hned, ale o den později. S klidem to dokáží sledovat jen otrlejší osoby…
Linda Sokačová
Vera Drake – žena dvou tváří (Vera Drake), Velká Británie/Francie/Nový Zéland 2004, bar., 125 min. Scénář a režie: Mike Leigh.
Zdroj: A-kontra 1/05
Hlavní postavou je na první pohled nenápadná asi padesátiletá žena, která má svou rodinu a pracuje jako posluhovačka. Ve svém volném čase se stará o koho může: manžela, dospělého syna a trochu „zamlklou a opožděnou“ dceru a nemocnou matku. Kromě toho provádí také nelegální interrupce dívkám z chudých poměrů, které si z různých důvodů nemohou dovolit mít děti (i kvůli tehdejším společenským předsudkům vůči svobodným matkám a nemanželským dětem) nebo si nemohou dovolit podstoupit nelegální potrat v luxusním provedení na soukromé klinice. Zatímco Veřiny „klientky“ za zákrok zaplatily za jejími zády dvě guineje zprostředkovatelce, dívky z bohatých rodin si za 100 guinejí mohou dovolit mnohem kvalitněji provedený zákrok na klinice pro bohaté. A celé to maskovat jako víkendový výlet. Kromě stereotypních pohledů na postavení žen a mužů ve společnosti, můžeme ve filmu sledovat i třídní rozdělení tehdejší Anglie (které s určitými změnami funguje dodnes).
Život plyne hladce i vesele do okamžiku, kdy jedna z žen, které Vera provedla interrupci, skončí v nemocnici a hrozí jí smrt. V ten moment se rozběhne policejní a soudní mašinérie, během které může divák sledovat pocity hlavní hrdinky, ale i chování jejích nejbližších: podporu a pochopení ze strany její dcery a nastávajícího manžela, který vyrůstal v chudých poměrech a absolutní odmítnutí jejího syna.
Vera je odsouzena za závažný trestný čin proti životu a zdraví, který byl v zákoně definován od roku 1861 – jistě šlo o normu, která odpovídala tehdejší společenské situaci. Jak již bylo zmíněno, interrupce byly až do roku 1967 v Británii ilegální. Ani legislativní zákaz však jejich provádění nezabránil, problémy, které se k nim váží, spíše prohloubil. Ve filmu máme možnost sledovat dva dopady tohoto zákazu: kriminalizaci osob, které interrupce nelegálně provádějí (ti z vysoce postavených kruhů interrupce prováděli více méně nekontrolovaně) a nedostupnost kvalitní lékařské péče pro většinu obyvatelstva (tu si mohou dovolit pouze dobře situovaní lidé). Jedněmi z nejšokujících vět filmu je ta, kterou přednese policista při výslechu ženy, která po Veřině zákroku skončila v nemocnici: „Musíme bojovat proti takovým lidem. Lidem, kteří provádí interrupce.“ Je však toto řešení? Nebylo to, co se dělo ve filmu, částečně způsobeno právě legislativním zákazem? Jsou lidé, kteří interrupce provádějí, jejich příčinou? Maximálně využívají sociální a osobní tísně jiných lidí, aby se obohatili. Příčiny však leží někde jinde. Patří mezi ně sociální podmínky lidí a stereotypy vážící se k postavení žen a mužů ve společnosti, rodičovství, ale také lidská nezodpovědnost.
Mezi ty nejpůsobivější a nejděsivější scény ve filmu patří ty, kdy Vera provádí interrupce. Nepoužívá při nich jehlice nebo podobné předměty, ale gumovou stříkačku s dezinfekcí, karbolovým mýdlem a horkou vodou. Potrat se nedostaví hned, ale o den později. S klidem to dokáží sledovat jen otrlejší osoby…
Linda Sokačová
Vera Drake – žena dvou tváří (Vera Drake), Velká Británie/Francie/Nový Zéland 2004, bar., 125 min. Scénář a režie: Mike Leigh.
Zdroj: A-kontra 1/05