Ženský princip a trvale udržitelný rozvoj

SEJDOU-LI SE DVĚ ŽENY A JEDEN MUŽ, KDO BUDE ŘÍDIT?
Sejdou-li se dva muži a jedna žena, kdo bude vařit kávu a psát zápis?

1. Ženský princip a ženské hodnoty
Podle André van Lysebetha jsou ženské hodnoty láska, náklonnost, skutečné lidské vztahy, styk s přírodou a životem, mateřství, hudba, tanec, poezie, literatura, pohoda domova zkrášlovaná uměním, oživovaná květy, zvířaty, dětmi. Nejskutečnější a nejhlubší ženské hodnoty jsou ty, které se noří do iracionálna, instinkty, pudy a intuice. Aby se lidstvo dostalo z krize, musí se vrátit k hodnotám ženského principu. Kdyby ovládl svět, lidstvo by neplýtvalo titánským úsilím a závratnými sumami na výrobu raket, tanků, bombardérů, atomových ponorek, letadlových lodí, tisíců atomových hlavic, píše André van Lysebeth. Každá z těchto střel, která stojí celé jmění, ztělesňuje patriarchální expanzionismus, který nevyhnutelně vede k válce, ačkoliv si žádná matka nepřeje, aby její synové a vnuci byli potravou děl.
Aby se změnil svět a vzkřísily staré hodnoty ženského principu, musíme nejdříve vidět, myslet a jednat jinak na osobní úrovni. Je nutné, aby si žena uvědomila svou hodnotu, stejně jako hodnoty svého génia a svou váhu ve společnosti, a změnila svět.
Autor Encyklopedie sexuality psychiatr Ernest Borneman říká, že jestliže jako muž píše knihu, jež poskytne ženám nástroj, který jim dovolí svrhnout nadvládu jeho vlastního pohlaví, dělá to proto, že nevidí jiný prostředek, jak muže osvobodit.
Psychiatrička Jean Baker-Miller píše, že při současném uspořádání společnosti jsou pouze ženy připraveny stát se nositelkami myšlenky zásadní nutnosti vzájemného spojení mezi lidmi, protože obvykle přikládají svému spojení s jinými daleko větší význam než samy sobě. Oproti mužům, kteří jsou většinou uzpůsobeni k tomu, aby sledovali své vlastní cíle, a to i na úkor jiných, jsou ženy zvyklé chápat samy sebe z hlediska odpovědnosti za blaho jiných, a to i ke své vlastní újmě. Tato dichotomie lidské zkušenosti, jak Millerová bohatě dokládá, vede k psychickému pokřivení žen a mužů. Ženy mají sklon natolik se ztotožnovat s jinými, že hrozící ztráta nebo jen přerušení pouta může být, jak píše, chápáno nejen jako ztráta vztahu, ale jako cosi, blížící se ztrátě sebe samé. Muži, na druhé straně, mají často sklon vidět svou lidskou potřebu vztahu jako ohrožení či nebezpečí. Tudíž mohou z hlediska své vlastní identity chápat službu jiným nikoliv jako cosi zásadního, ale spíše druhotného, tedy jako něco, po čem muž může toužit nebo si to může dovolit teprve poté, co uspokojil primární požadavky mužství.
Ferguson (1989) a Segal (1990) píší o tom, že mužský a ženský princip nejsou bytostně rozděleny. Být mužem neznamená být "maskulinní tvrďoch" a být ženou ještě neznamená být "femininní, romantická a sladká ženuška". Biologie mužů a žen nevytváří předpoklady k tomu, že automaticky všechny ženy jsou pečovatelky a mírotvorkyně a všichni muži naproti tomu válečníci a destruktivní monstra.

2. Agenda 21 a současné rozdělení moci , peněz a práce
Agenda 21 je dokument, který byl přijat reprezentanty 178 různých národů v Rio de Janeiro v červnu 1992 během konference OSN. Materiál je globálním konceptem pro trvale udržitelný život na světě. Kapitola 20 tohoto dokumentu hovoří o tom, že ženy hrají důležitou roli v péči o životní prostředí a trvale udržitelný život a že ženy mají dostatečnou znalost a zkušenost k tomu, aby rozhodovaly o řízení a ochraně přírodních zdrojů. Vlády by měly rozvinout strategie tak, aby do roku 2000 eliminovaly právní, administrativní, kulturní, konstituční, sociologické a ekonomické překážky, které brání ženám v účasti na trvale udržitelném rozvoji a veřejném životě. V každé zemi by měl vzrůst podíl žen na řízení, rozhodování, plánování, vědě, technickém poradenství a ve sféře společenského rozvoje v návaznosti na péči o životní prostředí. Je třeba vytvořit speciální tréninky pro ženy na poli vědy a technologie. Národní programy je třeba vytvářet tak, aby povzbuzovaly muže k tomu, aby se podíleli se ženami na domácí práci, aby práce byla spravedlivě a rovnoměrně dělena mezi muže a ženu.
Francouzský týdeník Le Nouvel Observateur (1997) zveřejnil seznam padesáti globálních vůdců, většinou byznysmenů a ředitelů, kteří ovládají svět. Na tomto seznamu není ani jedna žena, zato je zde překvapivě jmenován papež Jan Pavel II mezi dvaceti sedmi Američany, sedmnácti západními Evropany, šesti Asiaty, mezi kterými byly tři Číňané, jeden Japonec, jeden Korejec a jeden občan Singapuru. Není zde nikdo ze střední a východní Evropy. Mezi americkými mocnými byli vyjmenováváni šéf Microsoftu Bill Gates, módní návrhář Calvin Klein, filmový režisér Steven Spielberg. Ze západní Evropy byl zmíněn šéf Nestle Helmut Maucher, Peter Job z britské tiskové agentury Reuter a hlava ekologické organizace Greenpeace Thilo Bode.
Studie spojených národů o světové situaci z roku 1985 říká, že "ženy, které tvoří polovinu lidstva, vykonávají dvě třetiny lidské práce (měřeno v hodinách), avšak vydělávají a vlastní pouze jednu desetinu peněz a jednu setinu majetku, co muži". Neplacená práce žen v Africe (práce na farmě, domácí práce, péče o děti) nebývá obsažena v kalkulacích národní produktivity. Zpráva také říká, že 95,5 % veškerého světového majetku patří mužům, pouze 4,5 % majetku patří ženám.Gita Sen a Caren Grown (1987) napsaly, že ženská práce, ačkoliv je podhodnocená a nevyčíslovaná, je základem k přežití a reprodukci lidského bytí ve všech společnostech. Ať už jde o jídlo, jeho přípravu a zpracování, zodpovědnost za topivo, vodu, zdraví, péči, dětskou výchovu, zdravotnickou péči a celkový dosah takzvaných základních potřeb, ženská práce je dominantní. Tato práce nakládá nejvíce na chudé a ty, kteří jsou utiskováni z důvodů rasových a třídních, stejně tak jako příslušností k ženskému rodu.

3. Intimita a komunikace
Elaine Storkey (1995) píše, že struktura patriarchální moci nevyhnutelně ovlivňuje intimní vztahy. Jedním z faktů, které je třeba vzít na vědomí, je to, že moc si přivlastňují muži a citová zodpovědnost je svěřována ženám. Muži kontrolují veřejnou arénu, zatímco ženám byl uložen úkol řízení soukromé sféry života, což často znamená, že muži jsou osvobozeni od zodpovědnosti za citové závazky a citový rozvoj ať svůj, dětí, či rodiny.
Riane Eisler (1987) připomíná, že lidská historie je psána z mužské pozice muži více než 2000 let. Obraz, který tak získáváme ze všech historických materiálů, filozofických knih, malířů a knězů je o světě, který byl vytvořen muži. V lidské a křesťanské historii jsou ženy matkami, které se starají o děti, domov a rodinu. Jejich role je pasivní, žena následuje muže, většinou manžela, a žije svůj život skrze něj. Muži se stávají šéfy, řediteli a prezidenty, kteří organizují společenský život.
Nicky James (1989) píše, že emotivní práce je vnímána jako přirozená a nekvalifikovaná tím, že je neplacená a neviditelná v soukromí domácího pole působnosti. Její hodnota a význam jsou v sociální reprodukci ignorovány.
Deborah Clarke (1992) píše, že ženy jsou stále plně zodpovědné za chod domácnosti, poskytují citovou podporu partnerům, dětem, širší rodině i přátelům. Musí zajistit vše doma, zodpovídají za to, že jídlo je koupeno a připraveno. Od žen se očekává, že zajistí občerstvení pro rodinné přátele a návštěvníky.
Elaine Storkey pozorovala šest různých skupin a zjistila, že muži mluví mnohem častěji než ženy a mnohem déle, nežli ony. V průměru příspěvky mužů zabíraly 73 % veškerého času v kombinovaných skupinách se ženami. Když muži mluví, jejich styl řeči je obvykle přímý, informativní, detailní a autoritativní. Muži také čtyřikrát častěji přerušují ostatní mluvící, speciálně jsou-li těmito mluvícími ženy. Obecně pozorovala, že když hovořila žena, muži projevovali nesouhlas s její řečí. Kontrastně k tomu působí skutečnost, že když menší část žen projevila zájem přispět k diskusi, jejich řeč začínala často omluvou: "Toto není možná ta správná poznámka, ale..." Prezentace žen byla v průměru mnohem kratší a s velkou pravidelností byla v průběhu řeči přerušena, či opravována. Mnohem častěji se ženy obracely na další členy skupiny se žádostí o pomoc při vyjadřování nějaké doplňující myšlenky.
Elaine Storkey pokračuje, že tento problém se objevuje proto, že komunikujeme různým způsobem. Velice často si muži a ženy nesprávně vykládají vzájemně sami sebe. Muži interpretují ženskou příjemnost, ochotu k vyjednávání a opatrnost jako slabost v porovnání se svou mužskou rozhodností. Tímto chybně předpokládají, že žena si není jistá sama sebou a neprojevuje to, co chce, pakliže to vůbec ví. To je také důvod, proč muži jsou často přiváděni do rozpaků ženskou ředitelkou, která je jednoduše neinstruuje, nejedná autokraticky, ale pokouší se vnášet do rozhodovacího procesu další pohledy. Často je takový přístup vnímán jako zmatek a ztráta času.
V teoriích o funkcích mozkových hemisfér je dobré zmínit, že v běžném životě používáme převážně dominantní levou mozkovou hemisféru, kde slova, logika a věci měřitelné jsou nadřízené tvořivosti, intuici a umění, které jsou často potlačovány. Toto je pravdivé zejména, co se týče mužů: maskulinní stereotypy, kombinované s pevně, racionálně stanoveným cílem, se soustřeďují na levou stranu mozku a často potlačují nebo ovládají kreativnější, estetickou a intuitivní kapacitu, která se považuje za ženskou.
O současné české společnosti se dá říci, že možná nepostrádá řídící, dovnitř společnosti soustředěné manažerské schopnosti. Je zde hodně výkonných šikovných a pracovitých lidí, co je však úzkým profilem, je role vůdčí, vizionářská, role člověka, který vidí do budoucnosti, chápe souvislosti v perspektivně horizontální i vertikální. Není zde příležitost pro ženy?

4. Harmonie a hledání štěstí:
Pro pochopení současné společenské disharmonie a poučení z ní pro budoucí harmonii si zkuste představit obraz země, na ní muže a ženu s děckem. Nad nimi je modré nebe, kolem nich rostou stromy, houby, svítí sluníčko. V průběhu vývoje člověka na zemi se předmět lidské úcty mění. Od uctívání boha, přes obdiv k racionální činnosti lidského mozku přichází k soustředění na hodnoty, které bychom mohli nazvat konzumní, vztahující se k nasycování žaludku, pozorujeme, jak je přehlížena práce lidských rukou, devastována zem a tabuizovaná, či naopak materializovaná lidská sexualita.
Cca 2000 let se v naší západní kultuře obrací člověk ve svých modlitbách k bohu otci, kterého miluje, uctívá, obává se ho, respektuje jeho nařízení. Láska k bohu se dá vyjádřit apelem na lidské srdce, které miluje boha, a pohledem na nebesa. Zamilovaný pohled bývá na obrazech starých mistrů upřen vzhůru.
Cca 200 let od vzniku vědy se pozornost člověka soustřeďuje na lidský mozek. Dochází k izolovanému, racionálnímu pozorování detailů života, odtažitému od vzájemných souvislosti.
Cca 2 000 000 let od historických pokusů o zachycení počátků člověka na zemi je patrné, že to, co dělá člověka člověkem, jsou jeho ruce. Práce lidských rukou člověka vždy živila a tím, že je považována za samozřejmost, je současnou bílou kulturou podceňovaná. "Jsi chytrý, půjdeš studovat, blbí pracují manuálně.", takto podobně poučují rodiče své děti. Práci lidských rukou se pokoušel vyzdvihnout M. Gándhí svým osobním příkladem, nezdá se však, že by západní svět bral jeho učení příliš vážně.
Cca 50 let dominuje západní kultuře potřeba nasycování, až přesycování žaludku. Doslova i obrazně. Tím zájmem o spotřebu je nejen přejídání se a zvrhlá bezuzdná konzumace všeho a všude, čímž míním i hromadění a shánění se po věcech, které lidé často vůbec nepotřebují. Štěstí se hledá v tom, že čím víc mám, tím moje hodnota roste. I psychologické příručky radí, abychom si koupili dáreček, chceme-li si udělat radost. A tak vyděláváme, abychom spotřebovávali, pracujeme, abychom si mohli koupit auto, které potřebujeme k tomu, abychom dojeli do práce. Jsme jak křečci v běhátku, ze kterého nevystoupíme, abychom se zamysleli nad potřebností a smysluplností našeho konání.
Penis a vagína přinášejí mužům a ženám vzájemné potěšení odjakživa. V naší kulturní tradici šlo donedávna o cudné orgány, o kterých se mezi slušnými nemluví, jejich existence zůstávala skryta v temnu ložnic, ačkoliv jejich spojením vzniká nový život, tedy jde o orgány zásadní důležitosti. Poslední dobou se třináctá komnata sexu otevřela a do našich poklidných životů vtrhla pornografie. Vztah muže a ženy je prezentován a nabízen v představě tvrdého sexu, naše rozdílná těla se spojují za cílem požitku z orgasmu, či naplnění milostného jiskření, které často postrádá citový a duchovní rozměr.
4 500 000 000 let se zhruba počítá život země. Od konce pohanství se dá říci, že bílý člověk považuje matku zem za samozřejmost. Patriarchát uctívá boha otce na nebesích, dary matky země využívá. Současná doba, soustředěná na žaludek, nasycuje své potřeby tak, že zem drancuje, vykořisťuje a dobývá. Ekonomové její bohatství nevyčíslují, a my všichni po ní šlapeme bez nějaké zvláštní úcty, či uvědomování si jejích zákonitostí. Zaasfaltovaná zdevastovaná krajina ovlivňuje a produkuje devastované lidské charaktery, které dále devastují své prostředí a s ním zemi.
Harmonie. Popsala jsem stav naší společnosti. Domnívám se, že bychom si měli uvědomit potřebu harmonie mezi zmíněnými lidskými orgány a zároveň potřebu harmonie ve vnějším světě. Je třeba jednotlivé funkce osobně i společensky zkoordinovat. Jen práce lidských rukou bez přemýšlení přivede člověka k odlidštěné a vyčerpávající manuální činnosti, v jejímž důsledku člověk degeneruje. Jen intelektuální činnost vytváří monstrózní konstrukce, odtržené od života. Darů země je třeba si vážit a uvážlivě s nimi nakládat. Koloběh přírody je třeba respektovat v jeho zákonitostech a stejně tak je třeba rozumět i našemu tělu a jeho potřebám ve vztahu k druhým lidem a živým organismům. Mechanickým sexem dosáhneme orgasmu, ale nedojde naplnění naše duše, naše potřeba lidského kontaktu, porozumění a lásky.

5. Holistická výchova
Řešením a modelem pro budoucnost může být Schumacher College, kterou založil Ind Satish Kumar. Škola učí holistickému, neboli celistvému pohledu na svět a to tak, že se zde o něm nemluví, ale v jeho duchu se jedná.
Schumacher College je v krásné anglické krajině a v několika budovách jsou malé ložnice, ve kterých je zajištěno soukromí pro každého, ubytování pro perzonál, řemeslná dílna a vlastní College, jejíž interiér je esteticky dokonalý. Všude jsou květiny, koberce, dekorace, dopracované kulturní detaily, které jsou potěchou pro oko. Vedle kuchyně a jídelny je zde přednáškový prostor, místnost na video, knihovna, společenská hala, meditační místnost. Zde se ráno v sedm třicet nepovinně půlhodinu medituje. Po snídani je povinné společenské setkání, při kterém se stojí v kruhu, předem ohlášený dobrovolník přečte nějaký citát, který považuje za důležitý pro sebe i pro druhé, následuje lehké protažení těla a společenské informace všeho druhu.
Všichni účastníci semináře jsou rozděleni do pěti skupin podle dnů v týdnu a podle toho pak vykonávají své povinnosti, které jsou ve všední den vždy v ranních hodinách po společném rituálu, kdy se všichni povinně odebírají ke svým povinnostem. Když se pracuje v kuchyni, tak si každý obleče zástěru a pod vedením vynikající kuchařky připravuje suroviny na večeři. Čistí se a krájí zelenina, připravuje se cukroví na svačinu. Kuchyň je důsledně vegetariánská, vynikající a nápaditá. Důvodem vegetariánství je soucit k ostatním živým tvorům.
Vlastní výukový program začíná v deset hodin a končí v jednu odpoledne. Zdůvodňuje se to tím, že intelektuální činnost je jenom nepatrná část našich činností, že je třeba vědět, že není v pořádku společnost, ve které jedni pouze mentorují svá "moudra" světu a druzí po nich uklízejí toalety a jídelní stoly.
Odpoledně se každý věnuje, čemu chce. V malých skupinkách probíhá intimnější část výuky, kdo chce, ten se jde projít po okolí, kde je k vidění mnoho krásy. Krásný, několik set let starý park u Dartington Hall, okolní krajina, rukodělné výrobky v místních obchůdcích. Volný čas se věnuje tvorbě, vyrábí se masky, secvičuje se divadlo, hraje se hudba, zpívá se a učí společenským tancům. Organizačně propracovaná struktura školy zajišťuje dobrou náladu těch, kteří na škole bydlí, a dobrá nálada se šíří jako lavina. Kvalita učitelů zvučných jmen jako je Arne Naess či Fridjot Capra zaručuje, že se účastníci opravdu něco dozví, holistické propojení umění, vědy a praktického života přináší holistické uspokojení.

6. Manipulace, aneb "Čas je život"
Čas je jednou z veličin, která hraje největší roli v našem životě. Už se neříká, že "čas jsou peníze", ale platí, že "čas je život". I největší workoholici si uvědomují, že jim nejsou peníze nic platné, pakliže skončí na nemocničním lůžku s infarktem či jiným onemocněním. Životní styl je dán zejména tím, zda jsme páni či paními svého času, či zda druzí lidé naším časem disponují. Vzácnost člověka se cení jeho časovou nedostupností, čím je dotyčný společensky důležitější, tím je jeho čas kontrolovanější, často však v Čechách, přiznejme si, absurdně. Lidé na vedoucích místech obsazují nejpěknější kanceláře, nejvíce vzdálené každodennímu ruchu a zmatku. Od toho je chrání jejich podřízení, a tak vídáme roje včeliček, které se hemží v úřadech, aby chránily, nikoliv bohužel královnu matku.
Čas se nedostává těm, kteří jsou v podřízené roli, neboť kdykoliv může kdokoliv přijít a o něco je požádat, ale je volně k dispozici těm, kteří jejich časem disponují. Pan ředitel vzkáže, poručí, a paní sekretářka s úctou dodá, vždy usměvavá a připravená posloužit. Jde o vztahy nadřízeného a podřízených, manipulujícího a manipulovaných a co si budeme namlouvat, mnoha lidem, zejména po tradici komunistického režimu ta situace podřízeného, bezmocného a závislého individua vyhovuje. Dostává je do situace dítěte, které stále čeká na to, že mu někdo něco dá. O tom byla ostatně řeč v tématu o závislosti a nezávislosti. Je jednodušší nechávat jiné za sebe rozhodovat a myslet, na druhou stranu ona nekonstruktivní nálada v Čechách je dána atmosférou pasivity a rezignace. Člověk je biologicky ustrojen k tomu, aby byl aktivní a činorodý. Pakliže se ani psychicky ani fyzicky aktivně nerozvíjí, pak není divu, že vinu za svoji špatnou náladu přehazuje na všechny ve svém okolí.
O hodnotě času nás poučí jednoduchý trénink, který se nazývá "leadership" a byl vynalezen před 17 lety v Anglii specielně pro ženy, neboť jak bylo již dříve zmíněno, je to především čas žen, který je zneužíván, které si ho příliš neváží a neumí s ním pracovat. "Leadership" spočívá v tom, že se připraví otázky, na které pak jedinci ve skupině po pořádku odpovídají. Všichni dostanou stejný časový limit, dejme tomu čtyři minuty. Ten, kdo mluví více, nesmí svůj limit v žádném případě překročit, někdo je stručný, v jeho případě je pak jeho čas vyplněn tichem. Úkolem moderátora či moderátorky je hlídat čas. Je totiž velmi obtížné udržet dominantní jedince v limitu a v tom, aby pozorně naslouchali svým bližním. Během cvičení se nepíší žádné poznámky, lidé jsou ponecháváni jen své bezprostřednosti a upřímné a spontánní reakci. Je zakázána kritika a negativní hodnocení ostatních. Po jednom kole následuje ještě druhé, do kterého si celá skupina připraví své vlastní otázky.
Dělala jsem toto cvičení s různými skupinami a pochopila jsem, proč bylo vymyšleno specielně pro ženy. Muži často vyrušovali, smáli se, odváděli pozornost, málokdy měli zájem o druhé kolo, atmosféra důvěry, která mezi ženami pravidelně vznikne, byla s muži nemožná. Stále šlo o jakési předvádění a v samotném cvičení jsem já coby moderátorka plnila tu roli, že jsem exhibicionisty ukázňovala a usměrňovala, aby se soustředili na to, co říkají druzí a nemysleli jen na svoji budoucí prezentaci.

sestavila MARIE HAISOVÁ