Ženy a ICT
Česká republika patří podle studie Rozvojového programu OSN a UNIFEMu (1) mezi země, které problému vyloučení žen z ICT nevěnují ve svých programech informační politiky žádnou pozornost, dosud se nezapojily do globálních aktivit zabývajících se zastoupením žen v ICT a nedisponují dostatkem relevantních dat o zastoupení žen v ICT. Tento článek přibližuje problematiku nepoměru mužů a žen v ICT českým čtenářům možná poprvé.
Informační společnost
Moderní informační technologie změnily od začátku 80. let ekonomické a sociální vztahy ve vyspělých zemích natolik, že společnost změnila přízvisko z „postindustriální“ (Alain Touraine 1974) na „informační“ (Manuel Castells 1989). Podle španělského sociologa Castellse (2) je informační společnost taková, ve které převažuje produkce informací nad produkcí skutečného zboží, a ve které je sektor služeb větší než sektor výroby. Informační společnost je podle Castellsovy teorie globální, náročnější ve svých cílech a proměnlivější než kterákoli předcházející éra a neexistují dosavadní jistoty včetně vládnoucích elit.
Naše společnost se stále více soustřeďuje kolem bipolárních opozic Net a Self. Net jsou podle Castellse nové organizační struktury fungující na používání prostředků komunikace. Propojení sítí je charakteristické pro rozvinuté ekonomické sektory stejně tak pro komunity a sociální hnutí. Self symbolizuje aktivity, jimiž se lidé snaží potvrdit svou identitu v podmínkách společenských změn a nestability.
Rozvoj komunikačních technologií, lokálních počítačových sítí a zejména celosvětové sítě internet, které umožnily rychlý přenos velkého množství informací, přenesl v 90. letech informační technologie do všech sfér každodenního života od bankovnictví, zdravotnictví, dopravu, zemědělství, vědu a výzkum, školství po média a zábavní průmysl.
V informační společnosti, která je charakterizována produkcí informací a jejich rychlou výměnou, se stal přístup k moderním technologiím klíčový pro rozvoj jednotlivce i celých ekonomik. Zpracování a přenos informací se stává stále významnějším zdrojem financí, vzrůstá podíl ICT na HDP (3) a počet lidí pracujících v oboru ICT, v němž spolu s bankovnictvím je ICT na čele žebříčku ve výši mezd. To vše je ovšem odměnou za vysoké investice do ICT – vývoj hardwaru (vybavení, servery), softwaru (programy umožňující zpracování informací) a informačních sítí (infrastruktura pro internet).
Vyloučené skupiny
Paradoxem informační společnosti je, že je vytvářena a ovlivňována relativně malými skupinami – v poměru s počtem lidí, kteří v informačních společnostech žijí. Právě tento fakt je hlavním úskalím informační společnosti – její prostředky totiž odrážejí zájmy, zkušenosti a myšlení jejích tvůrců, jimiž jsou v drtivé většině „vzdělaní mladí bílí muži ze střední třídy“. Ve vyspělých informačních společnostech, jakými jsou Spojené státy, Kanada a země EU, se proto mluví o „digital divide“ – tedy o digitální propasti, která vznikla mezi vzdělanými tvůrci a vzdělanými uživateli ICT – tedy těmi, kdo mají do informační společnosti přístup, a těmi kdo jsou ze společnosti vyloučeni, což jsou lidé z nižších socioekonomických vrstev, kteří nedosáhli náležitého vzdělání, příslušníci etnických menšin, postižení a staří lidé. V zemích EU a ve Spojených státech proto vznikla řada strategií, které mají za cíl e-inclusion – tedy začlenění těchto sociálních skupin do informační společnosti. (4)
Jednou z nich, která se týká i České republiky, je projekt Evropské unie eEurope 2005 s ambiciózním cílem zajistit „informační společnost pro všechny“, myšleno všechny obyvatele členských zemí, a odstranit regionální a sociální rozdíly v přístupu k ICT. Autoři projektu chtějí vyloučení určitých skupin z informační společnosti zamezit tím, že jim nabídnou takové informační technologie, které budou vycházet vstříc jejich specifickým potřebám a budou zohledňovat jejich odlišný postoj k technologiím.
Informační společnost se nepotýká pouze s „digital divide“, ale také s jevem nazvaným „gender gap“. Jedná se o propastný nepoměr mužů a žen v oboru informačních technologií – v zemích západní Evropy, Spojených státech a Kanadě pracuje v ICT 20 až 30 procent žen (v České republice je to 20 procent), počet studentek oborů ICT se pohybuje kolem 10 procent (i v České republice), přičemž ve Spojených státech i v Británii se zájem dívek o studium stále snižuje.
Na počátku éry informační společnosti panovaly optimistické představy, že nové technologie umožní vznik nové společnosti, ve které nebude existovat tradiční rozdělení rolí. Technologie byly považovány za bezpohlavní a otevřené všem. Praxe brzy ukázala, že ICT je doménou mužů, přičemž jejich dominanci upevňuje jejich postavení „tvůrců“. Technologie zrcadlí jejich myšlení a zájmy, a tudíž není „přátelská“ pro ženy a specifické skupiny obyvatel (handicapovaní, příslušníci etnických menšin, staří). Fenomén vyloučení žen z informačních společnosti vzbuzoval od začátku 80. let zejména ve Spojených státech a Velké Británii živý
zájem feministických i nefeministických vědců a vědkyň zkoumajících gender technologií a jejich vliv na celou společnost a odlišnosti v přístupu mužů a žen k technologiím.
Objevily se dva hlavní proudy názorů – první z nich je přesvědčen o nutnosti vytvořit nové nástroje (zejména software), které budou více vycházet více vstříc specifickým potřebám odlišných uživatelů – žen, starých lidí či menšin, protože jedno řešení nevyhovuje všem. Nové nástroje by měly být produktem právě těchto skupin.
„Technologické produkty jsou výsledkem specifických vztahů při jejich výrobě a odrážejí specifické zaměření a zájmy skupin, které je vytvořily. Těmi jsou většinou bílí středostavovští muži ve vyspělých zemích. To znamená, že gender (spolu s ostatními charakteristikami, jako je třída a rasa) je ‚vtisknut‘ do technologických systémů. Jinými slovy, technologické produkty zosobňují specifické názory na to, jak budou používány, na jejich uživatele a na okolnosti, za nichž budou používány“ (Alison Adam 1998) (5).
Druhý proud je přesvědčen, že technologie není nositelem genderových odlišností, protože je determinována svými vlastními zákonitostmi, které nemůže gender jejího tvůrce ovlivnit. Je proto třeba změnit nikoli nástroje, ale stereotypní pojímání oboru jako maskulinního – změnit přístup žen k informačním a komunikačním technologiím.
Akademická diskuse o genderu technologií se ovšem v posledních letech přesunula do praktické roviny – proč ženy do ICT nechtějí vstupovat a jak docílit toho, aby do ICT více pronikaly, neboť s rozvojem informační společnosti stoupá neustále potřeba dalších kvalifikovaných pracovníků, a proto je třeba hledat talenty v celé populaci, a nejen v omezené skupině.
Proč ženy do ICT nevstupují
Ženy se oboru ICT vyhýbají, ačkoli disponují stejnými technickými schopnostmi jako muži, jak dokazuje studie Cynthie Cockburnové (1985) zabývající se trhem práce a vztahem žen k moderním technologiím. Podle závěrů této studie tradiční rozdělení zaměstnání nesouvisí s určitými vrozenými schopnostmi mužů či žen. (6) Názor o technické nezpůsobilosti žen vyvrací také fakt, že ženy již ve větší míře než v minulosti pronikly do jiných technických oborů – matematických, fyzikálních, chemických, biologických či stavebních. K oborům, do kterých ovšem stále vstupují velmi sporadicky, patří ICT, elektrotechnika a strojírenství. Důvody, proč tomu tak je, nejsou jednoznačné – jedná se o souhrn mnoha faktorů, které společně působí na rozhodování žen o budoucí kariéře, a tudíž musejí být '70ostupně odstraňovány všechny.
Nedůvěra v technické schopnosti
Většina žen sebe sama vnímá a prezentuje jako technické antitalenty z obav před zesměšněním, neboť jejich technické schopnosti bývají zpochybňovány předem. Sebe-prezentace jako technických antitalentů slouží tedy často alibi, které ale vede k pasivitě a nepřináší osvojení potřebných znalostí. Ženy si nechají s vysvětlením své nekompetence poradit a vykonat potřebné úkony na počítači od svých mužských kolegů – na rozdíl od mužů, kteří se snaží přijít na řešení sami, a tudíž se stávají kompetentnějšími a také stoupá jejich důvěra ve své schopnosti.
Rozdíly ve výchově chlapců a dívek
Předsudky o specifických zájmech dívek a chlapců začínají již v útlém věku, kdy chlapci dostávají více technických hraček – aut, vláčků, lodí, raket, stavebnic, maket přístrojů (mikroskop, dalekohled) a nástrojů (šroubovák, kladivo aj.), zatímco dívky mají více panenek spolu s domečky a oblečky, výbavičky pro miminka (postýlky, kočárky, vaničky, lahvičky) a makety domácích spotřebičů (žehličky, žehlicí prkna, pračky). Vztah k technice tedy není vrozený, ale nevědomě budovaný od dětství, kdy děti přejímají tradiční rozdělení práce a rolí.
V dětství se rozvíjí vztah k počítačům – většinou přes počítačové hry či grafické editory. Výzkumy ukazují, že počítačové hry hrají více chlapci než dívky – jejich dominance bývá vysvětlována tím, že hry jsou tématicky určené většinou jen chlapcům. Toto vysvětlení ovšem odporuje námitkám proti tradičnímu dělení hraček. Proč by dívky nemohly hrát hry určené chlapcům, když jim mají být nabízeny hračky určené chlapcům?
Navíc počítačových her existuje v současnosti celá řada – nejedná se jen o démonizované primitivní střílečky, které se zejména pro starší generaci staly symbolem počítačových her, ale o nejrůznější hry, které v sobě ukrývají významný vzdělávací a sociální potenciál - mohou přispět ke vzdělávání dětí, sbližují děti při společných debatách a v důsledku nabízejí i slibnou kariéru.
• dobrodružné hry motivované pohádkami či filmy (např. i módním hitem jako je Harry Potter či Pán prstenů), ve kterých musí hrdina překonat řadu překážek
• akční hry s obdobným cílem
• strategické hry, považované za vrchol her, které se hrají dlouhodobě a při nichž hráč buduje fungující virtuální světy
• textové hry založené na dialogu bez grafiky a animace, které jsou náročné na logické myšlení a dovednosti
• logické hry – hlavolamy a hádanky
• simulátory – v nichž se napodobuje řízení dopravních prostředků.
Otázkou proto zůstává, zda by dívky hrály hry určené primárně jim více a jak by takové hry měly vypadat, aby opět jako skutečné hračky nekopírovaly tradiční genderové pojetí společnosti. Vzhledem k tomu, že dívky bývají často ze světa počítačových her vyloučeny, získávají chlapci náskok nejen v práci s počítačem. Bylo prokázáno, že vhodně vybrané hry zdokonalují v dovednostech rychle reagovat a rozhodovat se, děti se při hraní her naučí poučovat se z chyb a měnit své úvahy tak, aby příště vyhrály či zlepšily výsledek, hry nutí děti logicky myslet a analyzovat situaci a hledat řešení. (7)
Děti, které hry nehrají, proto mohou být handicapovány v celém procesu učení a nevytvoří si k počítači přátelský vztah – v budoucnu k nim přistupují s mnohem většími obavami (že mohou něco pokazit) a nedůvěrou (nevědí, co od „něj“ mohou očekávat).
Rozdíly ve vzdělávání chlapců a dívek
Vyučující výpočetní techniky a informatiky dívky často apriori považují za méně technicky schopné a předpokládají u nich menší zájem o předmět a moderní technologie. Reakcí vyučujících většinou bývá, že se v lepším případě dívkám méně věnují („počítače s internetem ponecháme chlapcům“) (8), v horších případech jejich „schopnosti“ zesměšňují („nyní vše raději zopakuji pro dívky“) (9), což dívkám obor znechutí. Vysoké školy by se měly snažit obor zatraktivnit, aby nebyla jeho náplň a uplatnění absolventů jasné jen předem rozhodnutým studentům.
Neatraktivní image IT odborníků
Chlapci a muži, kteří se zajímají o počítače, bývají často považováni za podivíny (dělí se na „smelly anoraks“ - smrdutá individua ve větrovkách - a „geeks“ – obrýlené šprty), kteří žijí ve svém uzavřeném světě a mají podivné zájmy (například sbírají větráky ze všech druhů počítačů a náhradní díly shánějí po internetu u výrobců či tráví u počítače bez přestávky celé dny a noci), jsou velmi asociální (rozhovor s nimi je často nemožný, hovoří svým vlastním žargonem a vypadají jako by jim vůbec nezáleželo na názoru ostatních).
Stejně neatraktivně jsou vnímány i ženy, které působí v technických oborech, neboť technické zaměření je společností stále vnímáno jako neženské. Technicky zaměřené dívky jsou podle stereotypních představ ošklivé mužatky („Jste příliš hezká na to, že studujete elektrotechniku“) (10). Dívky se proto často za své technické schopnosti a zájem o techniku stydí (11).
Nedostatek rolových modelů
Dívkám a ženám chybějí ženy úspěšné v oboru, se kterými by se mohly ztotožnit, které by na cestě do oboru sloužily jako živoucí příklady profesionálek, které „to“ dokázaly. Ze studie Ellen Spertusové (12) vyplynulo, že vysokoškolské studentky, které se ztotožnily se svými profesorkami, byly více zaměřené na kariéru v oboru a více sebevědomé, než když se ztotožnily s profesory.
Svět mužů
Pracovní prostředí v ICT oboru je v současnosti převážně mužské, a proto si v něm mohou ženy připadat jako nevítaní hosté. Řada mužů ženské kolegyně uvítá, jiní je budou ignorovat, další zpochybňovat jejich znalosti, což může sehrávat roli při rozhodování žen o budoucí kariéře. Představy o mužském světě podporují reklamy a propagační materiály počítačových společností, které ztvárňují obor jako vysoce odborný a mužský, v němž žena může zaujmout
pouze roli sličné asistentky mačkající tlačítka na tiskárnách či kopírkách.
Náročnost oboru
Kromě obav z nedostatečných technických schopností čelí ženy vysoké míře stresu, který je pro obor ICT typický – technické problémy musejí být vyřešeny hned, termíny ukončení práce musejí být dodrženy za cenu přesčasových hodin či práce doma, vše se neustále mění a musí být „lepší, rychlejší a novější“. Empirický výzkum mezi britským profesionálkami ukázal, že ženy jsou ve svých pracovních pozicích v oboru spokojeny, získaly sebedůvěru a vliv, i když si uchovaly svoji autonomii, mohou uplatnit svou kreativitu a užívají si nové hierarchie v pracovních vztazích. Na straně druhé tráví v práci pravidelně hodiny přes čas, vydělávají méně než jejich mužské protějšky a stále narážejí na skleněný strop bránící jejich povýšení. Tyto ženy přiznaly, že práce jim bere veškerý čas na soukromý život a výchovu dětí.
Rychle se vyvíjecí ICT navíc vyžaduje celoživotní vzdělávání. Ženy jsou proto nuceny v případě mateřské dovolené investovat spoustu času a peněz do rekvalifikace, která by jim umožnila vrátit se do oboru. Ženy se proto často vzdávají kariéry nebo mateřství. Tento fakt potvrdily i české profesionálky, které jako jeho hlavní nevýhodu vidí vysokou míru stresu, přesčasovou práci a nutnost ani na okamžik z oboru neodejít (např. na mateřskou dovolenou).
Zkreslené představy o oboru
ICT je všeobecně považován za obor, ve kterém se „píší programy“ nebo „opravují počítače“. Obor přitom nabízí široké uplatnění v daleko více oblastech – od analýz a návrhů softwarových a systémových řešení, při kterých hraje velkou roli komunikace se zákazníky, přes konzultantské činnosti při výběru softwaru, hardwaru a zabezpečení systémů, po vysoce kreativní činnosti jakými jsou návrhy webových stránek či multimediálních her a grafické práce.
Jak získat ženy pro ICT
Programy a politiky na povzbuzení žen V zahraničí byla zahájena řada programů, které mají obor ICT demytizovat a zatraktivnit pro ženy. Prvního povzbuzení k používání ICT by se dívkám mělo dostat v rodinách – rodiče by měli představit počítač nejen chlapcům, ale i dívkám, pro které je jejich zvládnutí stejně důležité jako pro chlapce. I v rodině mají významný vliv rolové modely – matky by proto neměly své obavy z počítačů přenášet na dcery a měly by se také snažit se do práce s počítačem zapojit.
Dalším významným faktorem pro budování vztahu k ICT a pro rozhodování o budoucí kariéře je škola a přístup učitelů, na nichž závisí budoucí kariérní orientace žáků a studentů. Učitelé by se měli zbavit předsudků o vhodnosti jednotlivých oborů podle pohlaví a povzbuzovat dívky v jejich zájmu o technické obory. Vyučování by mělo být více „senzitivní“ k odlišnostem žáků, protože každý z nich přistupuje k řešení určitého problému svým vlastním způsobem a neexistuje jen jeden správný přístup.
Mentoring
Jako velmi účinný se v zahraničí ukázal být mentoring – tedy vedení studentek či čerstvých absolventek zkušenou starší kolegyní z oboru – i když samozřejmě není pro mentoring pohlaví rozhodující, čas strávený s ženou-profesionálkou působí psychologicky pozitivně. Podle Ellen Spertusové (11) většina lidí raději spolupracuje s těmi, kteří jsou „jako oni“ – to znamená stejného pohlaví, rasy či věku. Ve Spojených státech bylo prokázáno, že muži-profesoři či supervisoři jednají s ženami jinak než s muži – jednak proto, že s ženou-profesionálkou zatím neumějí jednat rovnocenně, a za druhé ženy stále vědomě či podvědomě
podceňují, že nejsou stejně schopné či oddané oboru.
Přípravné kursy pro studentky a rekvalifikační pro ženy
Zahraniční zkušenosti ukázaly, že kursy určené výhradně ženám pomáhají ženám získat vztah k ICT a sebedůvěru ve své schopnosti více než kursy smíšené. V kursech smíšených totiž přebírají iniciativu muži, kteří mají více zkušeností s prací s počítači, a učitelé proto více komunikují s nimi, ženy se pak cítí být zatlačeny. V kursech určených pouze ženám ztrácejí ostych před kolegyněmi, cítí větší podporu učitelů a do výuky daleko více zapojují (13).
Spolupráce žen-odbornic
Vzhledem k převaze mužů v oboru ICT nemají ženy možnost podělit se o zkušenosti a problémy s někým, kdo je na tom podobně – musí skloubit rodinný a pracovní život, setkávají se s řadou omezení. To vede k tomu, že ženy kariéru v oboru vzdají, protože si připadají osamělé se svými problémy. Za přínosné pro jejich setrvání v oboru se ukázaly podpůrné profesní organizace, ať již nevládní organizace (WITI – Women in Technology International, WiC – Women into Computing, AWC – Association for Women in Computing, WiTEC – Women in Science, Engineering and Technology), či diskusní skupiny, z nichž nejznámější je
Systers.org založená americkou inženýrkou informačních systémů Anitou Borg v roce 1987 jako prostý mailing-list.
Situace v České republice
Všechny výše uvedené údaje mohou být v českém prostředí relativizovány faktem, že česká společnost není zcela rozvinutou informační společností, ve které je všeobecná počítačová gramotnost na vysoké úrovni. V současnosti počítačem disponuje 24 procent českých domácností, připojeno je pouhých 14 procent (14). Školství se potýká s nedostatkem počítačů, připojení k internetu a kvalitních učitelů informatiky a výpočetní techniky, předmět výpočetní technika není na seznamu povinných předmětů na základních školách, o využití informačních technologiích se v současných učebnicích téměř nehovoří (viz recenze v tomto čísle).
Informační technologie nejsou téměř vůbec využívány při výuce ostatních předmětů, i když existuje celá řada vzdělávacích interaktivních CD-ROMů, které by mohly učení žákům ulehčit a zatraktivnit. Počítače ve škole mohou sloužit nejen k výuce informatiky, ale lze je využít téměř v každém předmětu. Práce v hodině se tím stane zajímavější, děti více baví, náhle mohou vyniknout i jedinci, kteří nejsou ‚jedničkáři‘. Zároveň tak žáci získávají dovednosti klíčové pro jejich budoucí studium i práci. (15) Využití ICT ve vzdělávání doporučuje i OECD, která upozorňuje na dosud neobjevený přínos ICT pro žáky i učitele. (16)
Za této situace, kdy se snaží firmy z oblasti ICT vystupující jednotně jako Sdružení pro informační společnost prosadit větší zájem vlády o ICT, dlouhodobé zvýšení investic do vzdělávání, počítačového vybavení i informační infrastruktury (17), může vypadat diskuse o větším zapojení žen do oboru nemístně, zvláště když se k tomu připočte nezájem české společnosti o postavení žen. V tomto smyslu také reagovali představitelé vládních orgánů a organizací, které jsou za rozvoj informační společnosti zodpovědné.
Britská profesorka Eva Turnerová, vedoucí Programu informačních technologií na katedře Sociology and Innovation, University of East London a členka nevládní organizace Women Info Computing, se rozhodla zmapovat situaci v České republice, kterou si vybrala vzhledem ke svému českému původu. V srpnu 2004 se setkala na oficiálních místech s naprostým nezájmem o problematiku žen v ICT. Setkala se s ministrem informatiky Vladimírem Mlynářem a dvěma členy vládní Komise pro telekomunikace a IT, s nimiž hovořila o zastoupení českých žen v oboru.
„Při zjišťování toho, zda byla otázka genderu a IT pochopena, jsem zaslala otázky
ministru informatiky. Jeho odpověď může být shrnuta takto: věří, že muži a ženy
mají rovné příležitosti při vstupu na pracovní trh i na vysoké školy, a to že nejsou zastoupeny v ICT, znamená, že si prostě tento obor nevybraly. Domnívá se, že by měl být kladen větší důraz na výuku informatiky, což podle něj spadá do působnosti MŠMT. Celá oblast rovných příležitostí zase spadá do působnosti MPSV a role ministerstva informatiky na tomto poli může být posuzována podle toho, že MI financovalo Národní program počítačové gramotnosti, kterého se zúčastnilo více žen než mužů. Podle ministra není ani nutné sbírat statistické informace o ženách v ICT oborech. Ministr dále ve svých odpovědích napsal, že
zkušenosti ze zahraničí ukazují, že specielně ICT nedává možnost ženám věnovat se svým rodinným povinnostem a že ženy využijí této příležitosti více v budoucnosti.“ Prohlášení podle mě obsahuje nesporný předpoklad, že ženy mají povinnost se starat o rodinu.
V rozhovoru se dvěma nejmenovanými členy vládní Komise pro telekomunikace a IT (komise má 30 členů, z nichž je jedna žena) se profesorka Turnerová dozvěděla, že ženy nezvládnou technické obory na vysokých školách, specielně matematické, protože mají jiné logické schopnosti, a univerzity proto opouštějí.
„Druhý člen byl, co se stereotypů týče, „opatrnější“ a uvedl dva příklady žen, které jsou na vedoucích místech v oboru ICT. Poté připustil, že pokud by prosadil zařazení žen v ICT na jednání komise, kolegové by se mu vysmáli,“ píše profesorka Eva Turnerová ve svém příspěvku nazvaném „New Europe – New Attitudes?“ (Nová Evropa – Nové postoje?) na 6. mezinárodní konferenci Women into Computing (18).
S podobným přístupem jsem se setkala i já při sdělení tématu své doktorandské práce o ženách v IT Milanu Hausnerovi z odboru Státní informační politiky ve vzdělávání MŠMT, který reagoval slovy: „Ježíšmarjá“ a spiklenecky dodal, že jsou s kolegy mužští šovinisté.
Závěr
Nedostatek žen v oboru ICT je v České republice dosud nepřiznaný problém, o kterém musí být zahájena debata. Realita je ovšem v České republice jiná než v zemích EU a Spojených státech, co se týče všeobecného rozvoje informační společnosti i postavení žen ve společnosti. To vše musí být bráno v úvahu při diskusi o tomto problému a případných aktivitách zaměřených na zvýšení počtu žen v oboru ICT. Jeden z prvních, ne-li první, připravuje autorka tohoto článku, doktorandka katedry sociologie FF UK, ve spolupráci s Národním kontaktním centrem - ženy a věda. Česká společnost si musí uvědomit význam ICT pro celou
společnost a to, že k jeho rozvoji mohou přispět i ženy.
Literatura
(1) UNDP/UNIFEM, Bringing the Gender Digital Divide, 2004,
http://web.undp.sk/uploads/Gender%20and%20ICT%20reg_rep_eng.pdf
(2) The Rise of the Network Society, The Information Age: Economy, Society and Culture, Vol. I. M. Castells (1996). Cambridge, MA; Oxford, UK: Blackwell, 556 pp., ISBN 1-55786-617-1
The Power of Identity, The Information Age: Economy, Society and Culture, Vol. II. M. Castells (1997). Cambridge, MA; Oxford, UK: Blackwell, 461 pp., ISBN 1- 55786-874-3
The End of the Millennium, The Information Age: Economy, Society and Culture, Vol. III. M. Castells (1997). Cambridge, MA; Oxford, UK: Blackwell, 418 pp., ISBN 1-55786-872-7
(3) OECD, Measusing Information Economy 2002, http://www.oecd.org/dataoecd/16/14/1835738.pdf
(4) Projekt Evropské komise eEurope 2005 – e-Inclusion,
http://europa.eu.int/information_society/eeurope/2005/all_about/einclusion/index_en.htm
(5) Alison Adam, Artificial Knowing: Gender and the Thinking Machine, Routledge, New York and London, January 1998
(6) Cynthia Cockburn, Machinery of Dominance: Men , Women and Technological Know-How, Pluto, London, UK, 1995
(7) Miroslava Černochová, Tomáš Komrska, Jaroslav Novák, Využití počítače při vyučování, Portál, Praha 1998
(8) Proč si ženy virtuálně nehrají, časopis Konec konců, č.6, 2004, str. 25
(9) Citace profesora informatiky na Přírodovědecké fakultě UK, 2002
(10) Ellen Spertus, Why are There so Few Female Computer Scientists?, 1991, caption Ways that Males and Females are Treated Differentl,
http://www.ai.mit.edu/people/ellens/Gender/pap/pap.html
(11) Roberta Furger, Does Jane compute?: Preserving our daughters’ in the cyber revolution, Warner Books, New York, 1998
(12) Ellen Spertus, Why are There so Few Female Computer Scientists?, 1991, caption Finding a Mentor,
http://www.ai.mit.edu/people/ellens/Gender/pap/pap.html
(13) Leonardo da Vinci European Programme: Women and Computer Science,
http://www.url.it/speciali/leonardo/educational.htm
(14) ČSÚ, Počítače a internet v české společnosti, srpen 2004,
(15) Miroslava Černochová, Tomáš Komrska, Jaroslav Novák, Využití počítače při vyučování, Portál, Praha 1998
(16) OECD, Learning to Change: ICT in Schools, 2001,
http://www1.oecd.org/publications/e-book/9601131E.PDF
(17) Manifest znalostní společnosti, listopad 2004,
http://www.spis.cz/spis/fileadmin/docs/Spis/Aktuality/VEREJNE/2004/SPIS1_fin3.pdf
(18) 6th International Women into Computing Conference,
Markéta Kristová