Ženy a média

4. srpen 2003 | Johana Jonáková

V rámci projektu Gender Studies, "Women and Media" byla vypracována obsahová analýza českých médií za období leden 2002 - duben 2003. Cílem analýzy bylo na jedné straně zjistit poměrná čísla žen a mužů (novinářek a novinářů) jako subjektů, resp. autorů zpráv a komentářů, na straně druhé podíl citovaných a popisovaných žen a mužů, tj. objektů zpravodajství. Stěžejní se stala odpověď na otázku, zda média odrážejí zažité společenské stereotypy vztahující se k rolím žen a mužů ve společnosti. V této souvislosti se výzkum zaměřil na témata, která jsou ve zpravodajství spojována s muži a s ženami.

Interpretaci této studie v češtině a angličtině Vám zde nabízíme.

Celou verzi je možno si stáhnout zde (pozor velikost 713 kB, formát Power Point) nebo po telefonické domluvě (tel. 224 91 56 66) nechat vypálit na CD. (Po zaplacení hodnoty CD a poštovného).

[ANALYSIS OF WOMEN'S PRESENTATION IN NEWS COVERAGE - download here, 585 kB MS Word]

Johana Jonáková (gender.media@ecn.cz)

Alena Králíková (gender@ecn.cz)

ANALÝZA PŘÍTOMNOSTI ŽEN VE ZPRAVODAJSTVÍ

Mediální analýza přítomnosti žen a mužů ve zpravodajství vznikla na objednávku Gender Studies, o.p.s. v rámci projektu "Ženy a média". Analýzu vypracovala výzkumná agentura InnoVatio z existujících dat za období leden 2002 - duben 2003. Idea zadání mediální analýzy vzešla z nutnosti používat exaktní data a argumenty relevantní v diskusi o prezentaci a reprezentaci žen a mužů v médiích. Do analýzy byly zahrnuty zpravodajské stránky a komentáře celostátních, tzv. normotvorných deníků (MF DNES, Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny), a televizní a rozhlasové zpravodajství čT, NOVA, Prima, a čRo 1 - Radiožurnálu.

Cílem analýzy bylo na jedné straně zjistit poměrná čísla žen a mužů (novinářek a novinářů) jako subjektů, resp. autorů zpráv a komentářů, na straně druhé podíl citovaných a popisovaných žen a mužů, tj. objektů zpravodajství. Stěžejní se stala odpověď na otázku, zda média odrážejí zažité společenské stereotypy vztahující se k rolím žen a mužů ve společnosti. V této souvislosti se výzkum zaměřil na témata, která jsou ve zpravodajství spojována s muži a s ženami.

Na tuto spíše kvantitativní analýzu naváže analýza kvalitativní, která bude zjišťovat nejen procentuální zastoupení žen a mužů v médiích, ale i jejich role a funkce ve zpravodajství, povolání, věk apod. Tuto část se rozhodla financovat česká televize společně s InnoVatiem. Její výsledky budou zveřejněny na konci roku 2003.

Zjištění analýzy:

Ačkoliv ženy tvoří 50% české populace, v Senátu a Poslanecké sněmovně je žen pouze 12,4 %, resp. 17%. Naproti tomu, v televizním zpravodajství jsou ženy zastoupeny (rozuměj popisovány, nebo citovány) z 20%. V televizi se tedy ženy objevují častěji než bychom očekávali z jejich zastoupení v politice.

V hitparádě deseti nejčastěji citovaných a popisovaných žen nacházíme celkem pět političek, čtyři tiskové mluvčí a manželku bývalého prezidenta Václava Havla. Svědčí to o tom, že v české republice je nedostatek aktivních žen, které by byly pro mediální zpravodajství dostatečně významné. Je totiž nutné přihlédnout k faktu, že mluvčí nevyjadřují svůj vlastní názor, rozhodnutí nebo postoj, ale zprostředkovávají pouze názor dané instituce. často jde navíc o instituci, v jejímž čele stojí muž - ministr. Co se týká variability mužských jmen a osobností, mají média širší výběr. I proto se v analogické tabulce nejčastěji prezentovaných mužů neobjevuje ani jeden tiskový mluvčí. Stejně tak je zajímavá prezentace bývalé první dámy jako čtvrté nejpopisovanější či nejcitovanější české ženy. Těžko by se muž - "manžel z povolání" dostal třeba i do první padesátky. Žádná žena není vnímána jako natolik důležitá, aby se v srovnatelné míře mluvilo o jejím manželovi.

Zjištění, že ženy byly nejčastěji citovány nebo popisovány v pořadu Události v kultuře (čT) a nejméně v Událostech ve světě, podporuje zaběhnuté stereotypy. Podle nich se ženy mohou odpovědně vyjadřovat maximálně ke kulturním a regionálním otázkám, ale už rozhodně ne ke světové politice.

ČT věnovala ženám o poznání větší prostor, co se celkového počtu příspěvků týká (cca 53tis :cca 16tis v TV NOVA); v relativních číslech však za první komerční televizí zaostává. Ta ve svých zpravodajských relacích popisuje nebo cituje ženy z 25%, čT z 18%. V tomto ohledu tedy NOVA vychází ze "soupeření" s čT s ohledem na genderovou korektnost lépe. Zároveň je však třeba si uvědomit, jaká témata NOVA se ženami spojuje. Na prvních místech příspěvků o ženách v Televizních novinách dominují trestné činy, povodně, fauna a dopravní nehody. Na základě těchto dat lze říci, že NOVA v podstatě degraduje ženy na úroveň společensky méně závažných až bulvárních témat, mezi než nepochybně patří i třetí místo příspěvků o fauně, pod kterými se jistě skrývají "domácí mazlíčci". U Událostí české televize zaujímají první dvě místa - shodně s NOVOU - kriminální činy a povodně, na dalších místech však nacházíme soudní rozhodnutí, informace o podnicích nebo volbu prezidenta. Pozitivně lze také hodnotit, že čT věnovala poměrně velký prostor kandidátce na prezidentskou funkci Jaroslavě Moserové.

Uvážíme-li všechny novinové, rozhlasové a televizní příspěvky, které citovaly nebo popisovaly ženy, vypadají "ženská témata" následovně:

- Školství a věda 32%
- Zdravotnictví 31%
- Společnost, umění a kultura, nehody, příroda - od 30% do 25%

Naopak ryze "mužská témata" tvoří
- Mezinárodní události, obrana a NATO 96%
- čR a EU, EU, globalizace

Ve školství je zaměstnáno 77,6 % žen, v rozhodujících pozicích se tento podíl znatelně snižuje. Zpravodajské relace však vyjádření žen k otázkám týkajícím se školství a vzdělávání monitorují jen z cca 32%.
Zde lze vysledovat úzkou souvislost s faktem, že z více jak 85% se k fungování médií vyjadřují muži. Znamená to, že rozhodování o mediální agendě, tedy o tom, jaká témata budou předmětem zpráv, kdo se k nim bude vyjadřovat a jakým směrem se bude ubírat veřejný diskurz, leží právě v jejich rukou.
Ačkoli je tedy české školství dle argumentů politiků a médií přefeminizováno - zejména na nižších stupních škol a jednoznačně ne na rozhodovacích pozicích - není ženám pracujícím ve školství dáván odpovídající prostor v médiích.

Analýza rozlišující autory zpráv a reportáží podle pohlaví je k dispozici pouze u tištěných médií, protože stávající metodologie nerozlišovala pohlaví autorů televizních nebo rozhlasových reportáží. Nejvíce novinářek píše články pro MF DNES (více než 80). Pro ostatní tři deníky pracuje o 20-25 novinářek méně. S uvedeným prvenstvím Mladé fronty souvisí i největší podíl příspěvků, které napsaly na jejích stránkách novinářky. U MF DNES se nabízí ještě další zajímavé srovnání - s grafem popisujícím variabilitu žen popisovaných v novinách (počet různých žen objevující se na stránkách). Přestože má MF nejvíce novinářek, míra variability popisovaných žen je v porovnání s ostatními nejnižší.

U otázky "o čem píší novinářky a o čem novináři" bychom předpokládali potvrzení klasických stereotypů - ženy o kultuře a sociální oblasti; muži o ekonomice a mezinárodní politice. Ukázalo se však, že nejvíce novinářek se proti předpokladu věnuje hospodářské politice a zdravotnictví (z téměř 40%), následuje justice, hospodářský život a bezpečnost. Muži píší v největší míře o obraně a NATO, mezinárodních událostech a stranické oblasti.

Srovnáme-li tedy, o čem muži píší, a na co jsou dotazováni, resp. v souvislosti s jakým tématem jsou popisováni, nacházíme zde shodu. Ženy jsou naopak dotazovány nejčastěji na školství a vědu, ale nejvíce píší o ekonomických tématech.

Obdobný rozpor se ukáže, zaměříme-li hodnotící komentáře v denících. Ženský pohled zde nacházíme pouze v 10%. Autorkami většiny "ženských" komentářů (60%) jsou pouhé tři komentátorky. Největší prostor jim poskytla MF DNES, naopak Právo vyhradilo komentáře téměř výhradně mužům.
Nejoblíbenějším tématem příspěvků mezi komentátory i komentátorkami je státní správa. Jestliže se však muži k němu vyjádřili v 1300 komentářích, komentátorky pouze v 190 případech. Jakékoliv porovnání je tedy značně zkresleno. Pokud k němu přesto přistoupíme, dozvíme se, že ženy vytvořily téměř 50 komentářů k sociální politice a školství, zatímco u komentátorů tyto oblasti v analogické tabulce nenajdeme. Fakt, že se témata komentátorů neshodují s výše uvedenými "oblíbenými" tématy novinářek, lze určitě přičíst i nevůli editorů slyšet komentáře žen k jiným než "ženským tématům".

česká média je možno na základě existujících dat srovnat s médii Velké Británie, Německa, a Spojených států. Zjištěné odchylky v podílu žen a mužů v televizním zpravodajství nejsou zásadního rázu. Zahrneme-li do srovnání i denní tisk, zjistíme, že se čR nejvíce odlišuje od USA, kde byl v prvním čtvrtletí roku 2003 podíl žen a mužů 10:90. česká média byla o 6 procentních bodů "lepší". Je však důležité si uvědomit, že nezáleží pouze na číslech a poměrech prezentovaných žen, ale i na jejich funkci a "váze" jejich hlasu. Lze tedy předpokládat, že mediální vystupování Condoleezy Rice jako poradkyně amerického prezidenta pro otázky národní bezpečnosti bude mít větší váhu, než Anny Stárkové, která jako mluvčí zprostředkovává slova premiéra.

Přes relativně pozitivní výsledky českých médií není čím se chlubit. Podíl žen v médiích pohybující se od 16 do 20 % rozhodně neodráží skutečný podíl žen ve společnosti.

Analýza potvrdila, že média spojují ženy s tradičními tématy jako je školství a společnost, zatímco ony samy jako novinářky volí oblasti hospodářství a justice. Pouze u tématu zdravotnictví se média i novinářky shodují. Podobnou asymetrii ukázalo i srovnání komentářů napsaných ženami.

Projekt "Ženy a média" je financován ambasádou Spojených států amerických.