Ženy v netradičních povoláních
Organizaci podporuje Norská konfederace odborových svazů, LO - Norway. Liv Beate Eidem síťuje ženy, které pracují v netradičních povoláních. Jezdí společně po školách v Norsku a vysvětlují, co která profese obnáší, jaké jsou její výhody i nevýhody, jaké to je pracovat v povolání, ve kterém se předpokládá, že je především pro muže. Setkáváme se i s dalšími členkami této sítě, s elektrikářkami, instalatérkami, ženami, které se zabývají zvukovou technikou. Obecně se v současné době předpokládá, že stereotypní volby povolání do jisté míry ovlivňuje i to, že si mladí lidé nedokážou představit, co vlastně ta která povolání obnášejí, platí to zejména pro obory IT, ale také třeba zvučení, další technické ale i výrobní obory. Pak volí zdánlivě jednodušší cestu, která však může být méně výhodná (horší platy ve feminizovaných oborech, přezaměstnanost, v některých případech i menší flexibilita).
Další den navštěvujeme školu, ve které se studentky na netradiční povolání připravují. Společně obědváme v technické škole. Studentky usilují o to, stát se automechaničkami, opravářkami lodních motorů či elektrikářkami. Setkáváme se i s vyučujícími a ředitelkou školy. Ve škole studuje zhruba šestina dívek. Vyučující i vedení školy jsou si vědomi důležitosti toho, aby dívky studovaly netradiční povolání, a snaží se je pro tuto volbu neustále motivovat. Více žen a mužů v netradičních povoláních pomůže snížit rozdíly na trhu práce, mohlo by přispět ke snížení platových rozdílů. Umožní svobodnější životní volby, rozšíří možnosti. Součástí workshopu je také to, že nás studentky provádějí po škole, vypráví o tom, co studují, jaké to je studovat v oboru, ve kterém pracuje málo žen. Některé genderové rozdíly nevnímají, prostě si plní svůj sen jít studovat obor, jenž jim umožní dělat práci, kterou dělat chtějí. Ale jsou také dívky, které jdou tento obor studovat, protože nechtějí být nadále v dívčích kolektivech, se kterými mají například špatné zkušenosti nebo jim z jiných důvodů nevyhovují. Proto volí obor, kde předpokládají mnohem větší procentuální zastoupení opačného pohlaví. Volby povolání nemusí být genderově neutrální a nejsou navíc vždy motivované rozhodnutím dělat konkrétní práci.
Mluvíme s dívkou, která se učí na automechaničku. Doufá, že se jí podaří jednou mít svou vlastní autodílnu. Nadšeně chodí po školní dílně a ukazuje nám, co a jak se prakticky učí. Každý student či studentka si mohou přivézt vlastní auto, motorku nebo třeba i traktor svých rodičů, když jsou porouchané, a pak se na nich učí opravovat. Když se jí ptáme na ženy v netradičních povoláních, v kostce shrne historii ženského hnutí a feminismu a vysvětlí nám, že v dnešní době je zcela běžné, že mají dívky zájem o studium a práci tohoto druhu. Trochu se vnitřně musím smát. Její kamarádka motorkářka říká, že se rozhodla být opravářkou motorů lodí a člunů. Radši by opravovala motorky, ale taky na nich ráda jezdí. Sezóna motorkářů je v Norsku kratší než v České republice díky počasí, ale motorky se také v té době nejvíce porouchávají. Pro ni by to pak znamenalo v motorkářské sezoně opravovat motorky a nejezdit, což se jí nelíbí. Takže proto se rozhodla být opravářkou motorových člunů. Když procházíme areálem školy, ukazuje nám svou zaparkovanou motorku a ptá se, jestli jsme ji viděly? Hmm, přehlédnout se nedá.
Většina žen a dívek, které jsme potkaly a které mají nějaké netradiční povolání nebo se na něj připravují, říká, že ho začaly dělat právě pro to, že je to povolání jejich otců, kteří je dokázali nadchnout. Uvědomuju si, jak jsou genderové stereotypy pevně zakořeněné i v zemi jako je Norsko, kde se z hlediska genderové rovnosti cítíme obecně mnohem lépe než v Čechách. Třeba když procházíme stavbou s elektrikářkou Lindou, atmosféra je příjemná, potkáváme desítky stavebních dělníků a dalších stavebních profesionálů mužů a připadáme si normálně, tenhle pocit na českých stavbách nezažívám a ani nemusím zrovna nikomu šlápnout do mokrého betonu, abych si připadala jako někdo, kdo tam nepatří a je tam nejspíše zcela omylem. Jen se na české stavbě objeví žena, je to jako pěst na oko a její přítomnost budí rozruch, přinejmenším.
Během naší studijní cesty do Norska jsme získaly tipy na zajímavé příklady dobré praxe, viděly, jak se země, kde rovné příležitosti nejsou novinkou, vyrovnává s obtížným tématem desegregace pracovního trhu, setkaly jsmese s inspirativními ženami a muži, kteří dělají práci v netradičních oborech a podporují mladé lidi, k tomu, aby volili svou dráhu svobodněji a odvážněji než jejich rodiče.
O tom, jak v Norsku úspěšně získali muže pro práci v mateřských školách, se můžete dočíst zde.
Studijní cestu do Norska finančně podpořil Fond bilaterální spolupráce Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.