Změny na trhu práce v souvislosti s krizí a dění v odborech v Evropě

Ve dnech 5. - 6. 5. 2016 proběhlo ve Vídni setkání pracovní skupiny Transform!¹ , které se zaměřovalo na téma propojení odborového hnutí a aktivismu ve spojitosti s tématem sociálního hnutí proti reformám.

Konkrétním příkladem se ukazují velké stávky ve Francii, které nyní děsí všechny zájemce o fotbalový šampionát. Málokdo ale ví, proti čemu francouzské odborářky a francouzští odboráři stávkují. Christian Pilichowski přiblížil vývoj ve Francii z pohledu odborů, které reagují na navrhované nové znění francouzského Zákoníku práce, které přímo v článku 1, odst. 1 A uvádí: “Les libertés et droits fondamentaux de la personne sont garantis dans tout relation de travial. Des limitations ne peuvent leur etre apportees que si ells sont justifies par l ´excercice d´ autres libertés et droits fondamentaux ou par les nécessités du bon fonctionnement de l´enterprise et si elles sont proportionnées au but recherché².”³ Jak uvedl, z pohledu podpory lidských a zaměstnaneckých práv se jedná o významný krok zpět. Prakticky bude přijetí tohoto zákona znamenat, že Francie sice podporuje rovné zacházení a lidská práva, avšak pouze pokud nejsou v rozporu s podnikatelskými zájmy.   

S ohledem na širší aktivismus však Ch. Pilichowski uvedl I další zajímavou myšlenku a to, že pokud jako odbory “bojujeme proti něčemu, tak se tím pádem dostáváme na opačnou stranu diskursu. Jsme na jejich agendě, jejich tématu a nikoliv na své vlastí. Je třeba vytvořit vlastí agendu, která zahrnuje to, co chceme: a to je vytvoření alternativ.”

Ukazuje se však, že případ Francie není osamocen. Ze zahraniční zkušenosti odborů plyne, že jsou čím dál tím vice konfrontovány ve své činnosti se snahami je omezit, či omezit jejich právo na stávku⁴ (v tomto kontextu zmínil Gianni Rinaldini zmínil změnu italské ústavy, či užití trestního zákona ve Španělsku dle informací Fernando Rocha). Jak uvedl Jakub Grzegorczyk, v Polsku firma zažalovala odbory, které vedly stávku, za ušlý zisk a v prvním kole dokonce vyhrála. Odvolací soud potvrdil právo stávkovat, nicméně trend podpory rozvoje kapitálu s potenciálním dopadem do zaměstnanosti je evidentní.

Otázka kvality zaměstnání, či jejího udržení se již tak často neklade. Např. v Polsku je čím dál častější nejen práce na dobu určitou (28%), ale i práce na nové typy smluv, které nejsou postavené na zákoníku práce ale občanském zákoně. Takto pracuje až 2,3 milionu Poláků, přičemž pro ně není možné využít práva sdružovat se v odborových hnutích.

A jak upozornila Dora Fonseca z Portugalska, prekarita zaměstnání znamená, že zaměstnaní často nedosáhnou na členství v odborech: nejsou v zaměstnání dostatečně dlouho, nemají ani kontinuitu profese, mění oblast své činnosti dle potřeb. V tomto smyslu pak jsou ještě více v prekérních postaveních a ještě méně chráněni.

Prekarita tak nabírá na síle. A také se týká čím dál více pracujících žen. To ukazují nejen zkušenosti z České republiky, ale také zahraničí (např. ve Španělsku to zmínil Bruno Estrada Lopez). Alberto Recio pak přibližuje specifický pohled mladých vzdělaných Španělů a Španělek do 30 let: prekérní práci (manuální práci, práci v řetězcích, u McDonaldů apod.) vykonávají kvůli penězům, ale nepovažují jí za práci. Prací je pro ně „kreativní práce⁵“ – kam jdou jen kvůli zkušenostem, na praxi, na zkušenou. A to i přesto, že za odvedenou práci nedostanou zaplaceno. Paradoxně se z termínu práce tak ztrácí odměna.

Propojení obsahu setkání s feministickým aktivismem bohužel bylo menší. Ukazuje se totiž, že odborová hnutí často neumí reagovat na propojení s aktivismem, neumí využít spojenectví a sama mnohdy upadla do „odborové diplomacie“, kdy na evropské úrovni dochází i k jazykovým obratům, které spíše zastírají problém, nežli aby se k němu postavily čelem (S. Lehndorff). Otázka nadnárodní solidarity, a to nejen odborových hnutích, ale také se sociálními hnutí je vlastně minimální. Odbory jsou si vědomy dalšího vývoje, zdá se však, že neumí adekvátně reagovat a novou agendu zainkorporovat do své vlastní, či jí podpořit.  A to platí i pro otázky genderové.  

Odbory také trápí poměrně velký odliv členů. Příspěvek Steffena Lehndorffa z Univerzity v Duisburg-Essenu ukázal na číslech z Velké Británie, že paradoxně krize má dopad na feminizaci britských odborů.  Již od roku 1995 dochází k odlivu členstva, nicméně ženy spíše v odborech zůstávají. Jsou v nižších pozicích, mají menší mzdu, jsou více ohroženy prekérními pracemi a tak mají větší zájem hledat podporu ze strany odborů. Zda si toho jsou odbory vědomy, či konkrétněji mají nastavenou aktivní genderovou politiku, která by aktivně na daný fenomén reagovala (včetně nabízení mentoringových programů pro ženy, odbourávání horizontální i vertikální segregace apod.) je otázkou. Navíc očekávat, že odbory v tomto kontextu budou pracovat i na změně patriarchálního nastavení všech institucí, včetně jich samotných, to je již jen přáním do budoucna.

^{1 Transform! je evropskou sítí pro alternativní myšlení a politický dialog.}

^{2 Základní svobody a lidská práva jsou garantována ve všech pracovních vztazích. Limitací jejich užití je dána ostatními základními svobodami a právy, či nezbytností dobrého fungování firmy – pokud se jedná o limitaci proporcionální. Volný překlad autorky textu, autorka není překladatelkou z FJ.}

^{3 NoR: ETSX1604461/Bleue-1}

^{4 Např. Finsko a spor Viking a Laval ohledně priorit práva na stávku oproti práva na poskytování služeb a výdělek. Např. stručně http://www.thompsons.law.co.uk/ltext/lelr-weekly-66-summaries-viking-laval.html}

^{5 V angličtině „creative work“}