Výhrada svědomí a reprodukční práva na Slovensku
10. únor 2006
| Linda Sokačová
V minulých dnech se na Slovensku rozpadla vládní koalice. Jedním z důvodů byl i připravovaný podpis smlouvy s Vatikánem, která by měla upravit právo na používání tzv. výhrady svědomí. Po případné ratifikaci by se tato smlouva stala mezinárodní smlouvou o lidských právech.
Výhrada svědomí by měla lidem zajistit právo odmítnou činnosti, které jsou v rozporu s křesťanskými zásadami a jejich svědomím.
Výhrada svědomí by měla lidem zajistit právo odmítnou činnosti, které jsou v rozporu s křesťanskými zásadami a jejich svědomím.
V minulých dnech se na Slovensku rozpadla vládní koalice. Jedním z důvodů byl i připravovaný podpis smlouvy s Vatikánem, která by měla upravit právo na používání tzv. výhrady svědomí. Po případné ratifikaci by se tato smlouva stala mezinárodní smlouvou o lidských právech.
Výhrada svědomí by měla lidem zajistit právo odmítnou činnosti, které jsou v rozporu s křesťanskými zásadami a jejich svědomím. V praxi by to znamenalo, že by nebylo možné od věřících lékařů požadovat provádění interrupcí, umělého oplodnění, nebo dokonce předepisování antikoncepce. Věřící právníci a soudci by mohli odmítnou působit v rozvodových kauzách a věřící učitelé by nemuseli vyučovat sexuální výchovu.
Slovenská nezisková organizace Možnosť voľby upozorňuje na to, že přijetí této smlouvy by teoreticky mohlo vést až k tomu, že stát by poskytoval jen výkony a služby, které jsou v souladu s katolickým učením. Zásadní vliv by to podle tohoto sdružení měla smlouva na pojetí reprodukčních práv a vedla by k omezení práva svobodně a odpovědně se rozhodnout o počtu a době narození dětí: „…všetky formy antikoncepčných prostriedkov, ako aj formy asistovanej reprodukcie sa môžu stať nedostupnými. Rovnako sa nedostupnými môžu stať aj informácie o možnostiach bezpečnej a efektívnej antikoncepcie a ochrany proti sexuálne prenosnými chorobami, vrátane vírusu HIV/AIDS. Výrazne obmedzenie reprodukčných a sexuálnych slobôd na Slovensku môže znamenať nárast materskej úmrtnosti, neželaných tehotenstiev medzi mladistvými dievčatami, nárast nelegálnych interrupcií a zvýšenie výskytu sexuálne prenosných chorôb, vrátane HIV/AIDS.“ Podle aktivistek prosazujících svobodnou volbu žen v oblasti reprodukčních práv dopad diskutované smlouvy s Vatikánem přesahuje hranice Slovenské republiky. Ohrožuje totiž sexuální a reprodukční práva žen i v dalších členských státech EU, protože je možné očekávat, že Svatá stolice bude usilovat a podepsání podobné smlouvy i s nimi.
Někteří si možná položí otázku, zda je správné protestovat proti ustanovení, které má přispět k respektování svědomí jedince. Jedním ze zásadních problémů tohoto ustanovení je, že nejde ani tak o svědomí, jako jmenovitě o křesťanské zásady. Toto ustanovení sehrává zásadní roli nejen na úrovni praktických dopadů, ale také na úrovni symbolické. Dodává křesťanským zásadám (která jsou chápána v praxi více méně jako oficiální stanoviska katolické církve) punc výjimečnosti a oficiality. Do právního systému, který je v evropském prostředí sekulární, se tak dostávají náboženské prvky. A to dokonce prvky jediného náboženského systému, který je tak povyšován nad další náboženství.
Problém také může nastat v řadě praktických situací. Uveďme si příklad provádění interrupcí. Podle zásady výhrady svědomí nemá lékař povinnost provádět interrupce, když jsou proti jeho přesvědčení. Ano, interrupce pro něho může být „vraždou“ nenarozeného dítěte. Neměl by se však lékař ve své každodenní praxi řídit spíše prospěchem pacienta/-ky a dopady pro danou osobu. V řadě případů může interrupce zabránit negativním dopadům spojeným s nechtěným, či ze strany ženy nezvládaným těhotenstvím a může zabránit dalekosáhlým dopadům na další reprodukční, citový a sociální život. Pokud lékařovi či lékařce zabraňuje jeho osobní svědomí nebo cokoli jiného svědomitě analyzovat existující situaci a navrhovat co nejvhodnější řešení, neměl by se svého pole působnosti raději vzdát? Je správně, aby individuální svědomí mělo převahu nad lidským životem? Ano, podobně by se měl své praxe vzdát také lékař či lékařka, který jako to nejlepší řešení navrhuje bezmyšlenkovitě interrupci. I takové rozhodnutí sebou nese nevratitelné následky. Navíc se domnívám, že lékař či lékařka, pro kterého jsou interrupce nepřijatelné, se může jejich provádění vzdát i v současném systému. Pro křesťanské organizace, strany a spolky je však dané ustanovení důležité především na symbolické rovině.
Otázkou také zůstává, zda by po přijetí této smlouvy nedošlo k situaci, kdy by církev začala tlačit na všechny lékaře, aby odmítaly interrupce na základě svého svědomí.
Ne nereálným scénářem by v již zmiňované oblasti interrupcí mohla na Slovensku být existence velkého počtu nemocnic (nikoli lékařů), které se budou distancovat od provádění interrupcí, které by sebou mohlo přinést vznik specializovaných interrupčních klinik nebo změnu symbolického statusu nemocnic a zařízení, které jsou ochotné tyto zákroky provádět. Ty by sebou nesly stigma něčeho nemorálního a nevhodného, co by mělo ve svém důsledku negativní dopad na samotné ženy podstupující interrupci (které se k interrupcím často uchylují po dlouhodobém zvažování ze sociálních, zdravotních či psychosociálních důvodů).
Výhrada svědomí by měla lidem zajistit právo odmítnou činnosti, které jsou v rozporu s křesťanskými zásadami a jejich svědomím. V praxi by to znamenalo, že by nebylo možné od věřících lékařů požadovat provádění interrupcí, umělého oplodnění, nebo dokonce předepisování antikoncepce. Věřící právníci a soudci by mohli odmítnou působit v rozvodových kauzách a věřící učitelé by nemuseli vyučovat sexuální výchovu.
Slovenská nezisková organizace Možnosť voľby upozorňuje na to, že přijetí této smlouvy by teoreticky mohlo vést až k tomu, že stát by poskytoval jen výkony a služby, které jsou v souladu s katolickým učením. Zásadní vliv by to podle tohoto sdružení měla smlouva na pojetí reprodukčních práv a vedla by k omezení práva svobodně a odpovědně se rozhodnout o počtu a době narození dětí: „…všetky formy antikoncepčných prostriedkov, ako aj formy asistovanej reprodukcie sa môžu stať nedostupnými. Rovnako sa nedostupnými môžu stať aj informácie o možnostiach bezpečnej a efektívnej antikoncepcie a ochrany proti sexuálne prenosnými chorobami, vrátane vírusu HIV/AIDS. Výrazne obmedzenie reprodukčných a sexuálnych slobôd na Slovensku môže znamenať nárast materskej úmrtnosti, neželaných tehotenstiev medzi mladistvými dievčatami, nárast nelegálnych interrupcií a zvýšenie výskytu sexuálne prenosných chorôb, vrátane HIV/AIDS.“ Podle aktivistek prosazujících svobodnou volbu žen v oblasti reprodukčních práv dopad diskutované smlouvy s Vatikánem přesahuje hranice Slovenské republiky. Ohrožuje totiž sexuální a reprodukční práva žen i v dalších členských státech EU, protože je možné očekávat, že Svatá stolice bude usilovat a podepsání podobné smlouvy i s nimi.
Někteří si možná položí otázku, zda je správné protestovat proti ustanovení, které má přispět k respektování svědomí jedince. Jedním ze zásadních problémů tohoto ustanovení je, že nejde ani tak o svědomí, jako jmenovitě o křesťanské zásady. Toto ustanovení sehrává zásadní roli nejen na úrovni praktických dopadů, ale také na úrovni symbolické. Dodává křesťanským zásadám (která jsou chápána v praxi více méně jako oficiální stanoviska katolické církve) punc výjimečnosti a oficiality. Do právního systému, který je v evropském prostředí sekulární, se tak dostávají náboženské prvky. A to dokonce prvky jediného náboženského systému, který je tak povyšován nad další náboženství.
Problém také může nastat v řadě praktických situací. Uveďme si příklad provádění interrupcí. Podle zásady výhrady svědomí nemá lékař povinnost provádět interrupce, když jsou proti jeho přesvědčení. Ano, interrupce pro něho může být „vraždou“ nenarozeného dítěte. Neměl by se však lékař ve své každodenní praxi řídit spíše prospěchem pacienta/-ky a dopady pro danou osobu. V řadě případů může interrupce zabránit negativním dopadům spojeným s nechtěným, či ze strany ženy nezvládaným těhotenstvím a může zabránit dalekosáhlým dopadům na další reprodukční, citový a sociální život. Pokud lékařovi či lékařce zabraňuje jeho osobní svědomí nebo cokoli jiného svědomitě analyzovat existující situaci a navrhovat co nejvhodnější řešení, neměl by se svého pole působnosti raději vzdát? Je správně, aby individuální svědomí mělo převahu nad lidským životem? Ano, podobně by se měl své praxe vzdát také lékař či lékařka, který jako to nejlepší řešení navrhuje bezmyšlenkovitě interrupci. I takové rozhodnutí sebou nese nevratitelné následky. Navíc se domnívám, že lékař či lékařka, pro kterého jsou interrupce nepřijatelné, se může jejich provádění vzdát i v současném systému. Pro křesťanské organizace, strany a spolky je však dané ustanovení důležité především na symbolické rovině.
Otázkou také zůstává, zda by po přijetí této smlouvy nedošlo k situaci, kdy by církev začala tlačit na všechny lékaře, aby odmítaly interrupce na základě svého svědomí.
Ne nereálným scénářem by v již zmiňované oblasti interrupcí mohla na Slovensku být existence velkého počtu nemocnic (nikoli lékařů), které se budou distancovat od provádění interrupcí, které by sebou mohlo přinést vznik specializovaných interrupčních klinik nebo změnu symbolického statusu nemocnic a zařízení, které jsou ochotné tyto zákroky provádět. Ty by sebou nesly stigma něčeho nemorálního a nevhodného, co by mělo ve svém důsledku negativní dopad na samotné ženy podstupující interrupci (které se k interrupcím často uchylují po dlouhodobém zvažování ze sociálních, zdravotních či psychosociálních důvodů).