Druhá vlna feminismu a rozvoj performance přinesly v 70. letech do umění témata, která reflektovala ženskou zkušenost – nevyjímaje zkušenost se sexuálním násilím. Umělkyně i přeživší sexuálního násilí se skrze svá díla vyrovnávaly a dodnes vyrovnávají s traumaty osobními i společenskými a upozorňují na fenomén rape culture [kultura znásilnění]. 

Ztráta miminka kolem porodu nebo v těhotenství dostává v českém prostředí stále více žádoucí pozornosti. Zkušenost prázdné kolébky si žádá různé typy pomoci pro pozůstalé. Nevystačíme si s očekáváními na ženské a mužské truchlení nebo stávající nemocniční služby. Učíme se zacházet se smrtí ve společnosti, která ji vyhostila a která ji rozhodně nečeká v porodnicích.

Česká republika zaujímá dlouhodobě nelichotivé přední příčky v počtu sebevražd a nachází se v tomto směru nad evropským a světovým průměrem. V roce 2020 byla sebevražda příčinou úmrtí u 1224 osob. Jak uvádí Národní ústav duševního zdraví, na jednu dokonanou sebevraždu však připadá až dvacet pokusů, což je jistě číslo, které nás nemůže nechat chladnými. V aktuální době pandemie COVID-19 mnoho studií potvrdilo souvislost s prudkým zhoršením duševního zdraví populace, kterou vnímáme v profesích, které s tímto tématem pracují, nebo v počtech hovorů na linkách důvěry. 

Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., Dr. h. c. je soudní znalkyně a forenzní psycholožka. Působila jako prorektorka a vedoucí katedry společenských věd na Policejní akademii v Praze, externě přednáší soudní psychologii na Právnické fakultě UK a je akademickou pracovnicí Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT. Vydala řadu knih (např. Forenzní psychologie, Moderní psychologie pro právníky, Domácí násilí: Nebezpečné rodinné vztahy v 21. století). Zabývá se kriminální psychologií, viktimologií a pomocí obětem trestných činů. Působí také v neziskové organizaci Bílý kruh bezpečí.