Židovské kibucy v Palestině a posléze Izraeli jako zemědělské komunity vznikly přibližně před sto lety. Jejich hlavním cílem bylo spojit skupinové síly v chudobě a nepříznivém prostředí na začátku jejich existence, protože skupina lépe zvládla těžkosti, než kdyby hospodařil jednotlivec nebo jedna rodina. Kibuc jako pojem je známý pro své kolektivní vlastnictví, kde jsou zajištěny základní potřeby jeho členů a členek (strava, bydlení, oblečení aj.), sociální zázemí a komunitní život.

O filmu „Dej mi své jméno“ jsem slyšel již někdy na jaře letošního roku, kdy vstoupil do našich kin, ale viděl jsem ho teprve během parných červencových dnů, když se mi dostalo do rukou DVD – a krátce nato jsem neodolal a objednal si i knihu. Původně jsem očekával příjemnou letní oddechovku, ale film i kniha nabízejí daleko víc.

Profesorka Peggy Petrzelka absolvovala v roce 1984 bakalářské studium politických věd na College of St. Thomas ve městě St. Paul. Ve studiu pokračovala na Státní univerzitě v Iowě, kde v roce 1991 získala magisterský titul v oboru sociologie venkova a v roce 1999 titul Ph.D. v sociologii. V roce 2001 začala pracovat na Státní univerzitě v Utahu, kde dnes působí jako profesorka sociologie na fakultě humanitních a sociálních studií. V roce 2013 začala spolupracovat s organizací American Farmland Trust, která jí pomáhá uplatnit výsledky výzkumů v praxi. Její výzkumy zjišťují, jak se rozdíly ve společnosti promítají do života venkovských oblastí, například v otázce moci a pohlaví. V současné době zkoumá roli žen – majitelek půdy na americkém Středozápadě, společenské a environmentální souvislosti různých forem držby půdy a společenské dopady těžby břidlicových plynů v USA.

V květnu proběhl v Praze workshop unikátní metody sebeobrany pouze pro ženy. Tato metoda se v Česku zatím nikde nevyučuje. Přinášíme rozhovor s Annou Urbanczyk z polského Gdaňsku, která je certifikovanou lektorkou feministické metody sebeobrany WenDo a která k nám tuto metodu poprvé přivezla. WenDo neboli ženská cesta vzniklo v Kanadě v roce 1964 a je pouze pro ženy a pro ty, kdo jsou socializováni do ženské role. Trenérky, resp. přesněji facilitátorky, které jsou rovné účastnicím, mohou být také pouze ženy.