Sexuální výchova na českých školách

Ve srovnání s našimi sousedy, Polskem a Slovenskem, je sexuální výchově v České republice věnováno ve veřejných debatách relativně málo pozornosti. Státy v nichž má silnou pozici katolická církev, sexuální výchovu na školách buď vůbec vyučovat nesmí anebo musí být maskována výchovou k manželství a rodičovství. Zároveň je v těchto zemích středem zájmu rodičů, církve, nevládních organizací i státních představitelů, kteří se přou o její podobu. V České republice naopak sexuální výchova není považována za nikterak ožehavé téma. I to však s sebou přináší řadu problémů.

Genderové aspekty sexuální výchovy jsou opomíjeny a mnohdy v ní dochází k nevědomému reprodukování genderových stereotypů a k reprodukci genderově asymetrické sociální struktury, tzn. struktury, v níž ženy zaujímají ve srovnání s muži nižší společenské příčky. Sexuální výchova bývá vyučujícími i tvůrci výukových materiálů považována za dívčí záležitost, často je redukována na informace o biologických pochodech odehrávajících se v těle ženy a na informace o plození. Sexualita je v tomto případě mylně zaměňována za biologickou reprodukci. Z toho pramení představa, že chlapců se to vlastně netýká. Bohužel na některých školách se dodnes setkáme s tím, že když dojde na sexuální výchovu, chlapci jsou po vyučování posláni domů a dívky mají speciální hodinu, ve které jim někdo ze školy, popřípadě pozvaná odbornice či odborník udělí přednášku na toto téma. Na dívky je pohlíženo v první řadě jako na budoucí matky a sexualita je představována právě v kontextu budoucího mateřství (rodičovství).

Prozatím velký dluh mají školy a další instituce pracující s mládeží vůči chlapcům a dívkám s homosexuální orientací. Stávající sexuální výchova je heteronormativní a homosexualita není zmiňována buď vůbec anebo jako tolerovaná odchylka.

Jak genderově citlivě vyučovat sexuální výchovu

Genderová citlivost je významným aspektem sexuální výchovy. Právě sexualita je mnohdy vnímána jako přirozený základ pro mužské a ženské role ve společnosti. Avšak proces je spíše opačný. Nerovné postavení žen a mužů ve společnosti způsobuje, že sexualita žen a mužů je konstruována rozdílně. Ženám je přisuzována větší emocionalita, menší sexuální touha, větší stydlivost. U chlapců a mužů je demonstrovaná sexuální potence předpokladem splnění nároků kladených na maskulinitu. Stereotypně se předpokládá, že jsou k sexu více puzeni než ženy, že v sexu pro ně není důležitý vztah, ale samotný výkon při sexuální aktivitě, že mají sklon k nevěře. Pokud ženy a muži tyto nároky nesplňují, jsou označováni za deviantní, problematické nebo nenormální. Při sexuální výchově je tedy zcela zásadní, abychom zohledňovali genderové vztahy a abychom promýšleli, jakým způsobem se obsah toho, co dětem sdělujeme, podílí na představě o mužskosti a ženskosti.

V sexuální výchově pedagogové a pedagožky často řeší otázku, zda vzdělávat chlapce a dívky dohromady nebo odděleně. Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. V první řadě je důležité, aby se chlapcům i dívkám dostaly stejné informace. Předpoklad, že jen dívky mají menstruaci, a proto by o ní měly mít více informací, je špatný. Takový přístup opět vytváří dojem, že na ženách a jejich fyziologických projevech (menstruaci, porodu, klimakteriu apod.) je něco divného. I chlapci se musí naučit komunikovat o tomto tématu a potřebují vědět všechny podrobnosti, které je třeba prezentovat jako zdravou součást života.

Stává se, že při sexuální výchově narazíme na problém, že některé děti (častěji chlapci) téma zesměšňují, projevují se sexisticky, vysmívají se ostatním, kteří chtějí o tématu mluvit vážně. Je potom obtížné nastolit prostředí důvěry, aby dětský kolektiv mohl sdílet svoje zkušenosti a obavy, dostat odpovědi na své otázky. Některé děti mohou pociťovat stud a ve společnosti opačného pohlaví se nechtějí k tématu vyjadřovat. Potom je dobré kolektiv rozdělit. Je však nutné s dětmi mluvit o tom, proč se skupina rozdělila a ve skupinách diskutovat stejná témata. Po rozdělení je důležité třídu opět sjednotit a prezentovat, co se v jednotlivých skupinkách odehrálo. Chlapce a dívky je třeba vést ke kooperaci a kultivovat jejich schopnost vzájemné komunikace v oblasti sexuality i partnerských vztahů.

Kráceno podle Jarkovská, Lucie. 2008. In: Kolektiv autorek. Genderovou optikou: zaměřeno na český vzdělávací systém. Editorka Helena Skálová. Praha: Gender Studies, 2008.