Mezinárodní den žen jinak

Mezinárodní den žen vyvolává ve spoustě lidí rozporuplné pocity. Většina lidí jej stále vnímá jako relikt socialistického režimu. Dokonce i mladší generace, jež oslavy před rokem 1989 nezažila, má s MDŽ mlhavě spojené karafiáty a obskurní oslavy, které organizovala komunistická strana. Není se čemu divit. Média tento obraz rády připomínají a reprodukují. Ale nejen média. Podle Zuzany Uhde z Oddělení Gender & Sociologie Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i.: „Politici a političky stále připomínají, že jde o komunistický svátek, a přehlížejí to, co se děje ve světě – např. Světový pochod žen nebo Globální stávka žen, tedy mobilizační aktivity mnoha žen i mužů.“ Nový, či spíše řečeno původní, rozměr tohoto svátku, je obtížné prosadit. Přitom má tento den velmi bohatou, stoletou historii, která je spojená s požadavky žen na volební právo, právo na vzdělání, účast ve veřejném životě, ekonomickou nezávislost atd. Jak potvrzuje Alexandra Jachanová Doleželová, předsedkyně České ženské lobby: „Mezinárodní den žen je podle mě především o oslavě aktivismu za rovná práva žen.“

Právě Česká ženská lobby proto k stému výročí MDŽ zorganizovala týden akcí, které umožnily – kromě setkání různých žen (ale i mužů) – přemýšlet o MDŽ jiným způsobem. Již první aktivita, kterou byla odborná diskuze na téma genderové rovnosti, feminismu, a reflexe postavení a činnosti neziskových organizací, které se sdružují v České ženské lobby, přinesla shodu, že nejde o to, aby měl MDŽ jednotnou tvář, ale naopak. Primárně jde o různost a mnohost témat. Různorodý a pestrý byl celý týden od 8. do 13. března, který potvrdil, že karafiátů není k oslavám zapotřebí a že ženská solidarita není jen vyprázdněným pojmem (i proto celý týden akcí doprovázela sbírka „Ženská solidarita přes hranice“ určená na vzdělávání dívek a žen v Grozném v Čečensku).

Týden akcí měl jak politické, tak kulturní kontury. Pondělí se neslo především v duchu konkrétních požadavků směrem k politické reprezentaci (např. formulace stanovisek podle 12 oblastí Pekingské akční platformy, jejichž přečtení bylo součástí happeningu na Staroměstském náměstí, nebo dopis adresovaný premiérovi vlády Janu Fischerovi, který apeluje na českou vládu, aby věnovala vyšší pozornost řešení otázek (ne)rovnosti žen a mužů v české společnosti). Úterý mapovalo postavení mužů a žen v 21. století pomocí českých i zahraničních sociálních spotů. V k prasknutí nabitém malém sále kina Světozor proběhl minifestival těchto spotů, doprovázený čísly a fakty. Ve čtvrtek se v příjemném prostředí kavárny četlo z oblíbených knih. Ženy různých generací a profesí společně naslouchaly předčítání a sdílely vzpomínky na jiné ženy. Jak se vyjádřila jedna z účastnic: „Byly tu hrozně zajímavé osobnosti i knihy. Měla jsem z toho podobný pocit, jako když jdu z divadla.“

Divadlo nicméně všechny ještě čekalo. V pátek završilo týden oslav představení Mocad(r)ámy slovenského Bábkového divadla na Rázcestí. Inscenace věnovala pozornost různým ženám v různých životních situacích. Hlavním tématem pak byla zkušenost žen s institucionalizovaným násilím: jak na ženy působí společenské normy, tradice, mýty, tlak okolí. I na této akci bylo velmi pestré publikum, které potvrdilo, že není potřeba rezignovat na oslavy Mezinárodního dne žen. Je zapotřebí pokračovat v definování nových významů tohoto svátku a stát se součástí tohoto inspirujícího a radostného procesu.