„Uč se, nebuď hloupej nebo skončíš v supermarketu na pokladně“
Když jsem na přelomu r. 1991 a 1992 vyjel na dlouhodobý studijní pobyt do Dánska a zapadl mezi tamější spíše levicově naladěné studenty, překvapilo mne, že "ideální materializací" dělnické třídy pro ně byli pokladní v místních supermarketech. Vrtalo mi hlavou, jak profese spočívající v načítání čárových kódů čtečkou připomínající nástroj z nějaké science fiction, realizovaná v čistém a klimatizovaném prostředí, může být považována za dělnickou profesi, kterou jsem si asocioval v době, kdy v českých obchodech stále přetrvávaly ještě klasické pokladny ze 70. a 80. let, s těžkými hutními, strojními a opravárenskými provozy, alternativně s textilní výrobou kapesníků v poněkud prašných provozech v mém rodném městě. Pokladní a prodavačky a prodavači v tehdejším Československu v mém chápání stále ještě přežívali jako představitelé spíše středního stavu, kteří mají díky svému přístupu k nedostatkovým produktům a možnosti manipulace a směny úzkoprofilového zboží lepší postavení.
Profese pokladní či pokladního a prodavačky či prodavače ušla od té doby kus cesty a získala si status, jež jsem s překvapením odhaloval na začátku 90. let v Dánsku. Tento status je dnes rozsáhle určován zaměstnavatelskými praktikami prodejen zahraničních řetězců, respektive tím, jak se tyto praktiky v těchto řetězcích vyvíjí s působením na místním pracovním trhu. Lze v tomto smyslu mluvit o závažné sociální změně, s tím, jak tato profese, s původně do jisté míry výjimečným postavením, jež pro založení rodiny nebo partnerství sebou před r. 1989 nenesla přílišnou potřebu specifických rodinných nebo partnerských uspořádání, se posunula k pólu časově nejnáročnějších zaměstnání, jen těžko slaďovatelných s rodinou a dětmi. Zároveň je v tomto ohledu paradoxní, že ačkoli se dnes jedná o časově náročné povolání zahrnující často a rozsáhle práci ve večerních hodinách a během víkendů, standardní rozsah úvazku v tomto segmentu pracovního trhu klesá a dnes se již často pohybuje blíže spíše polovičnímu úvazku (5,5 hodiny). Lze takto zaznamenat specifickou dynamiku poklesu výše obvyklých úvazků v sektoru, tj. od regulérních 8 hodin pracovního úvazku v začátcích působení zahraničních řetězců až k 6,5 nebo 5,5 hodinovým úvazkům, tak jak jsou běžné v současnosti. Z tohoto lze usuzovat na vyhrocený tlak na flexibilitu pracujících v prodejnách zahraničních řetězců, která v rozsáhlejší míře může být naplňována spíše absolventy či absolventkami bez praxe, studentskými brigádníky a brigádnicemi či pracujícími na zkrácený úvazek nebo zaměstnanými v předdůchodovém nebo důchodovém věku.
Důležitým poznáním z provedeného výzkumu (16 hloubkových polostrukturovaných rozhovorů s pracujícími v prodejnách zahraničních řetězců) se jeví skutečnost, že za aktuálně převládajících podmínek pokladní s mladším dítětem/dětmi se prakticky jen velmi těžko může uplatnit v tomto zaměstnání, pokud nepracuje za nějak specificky privilegovaných podmínek. I když zkrácený úvazek by měl umožňovat práci rodičům s dětmi, do tohoto pracovního uspořádání je tlačena standardně většina zaměstnanců a zaměstnankyň zahraničních řetězců a je primárně využíváno jako způsob snižování zákonem daných odvodů. Zbytek hodin do ‚plného úvazku‘ bývá stabilně hrazen prostřednictvím osobního ohodnocení a přesčasových hodin. Práce na takto „zkrácený úvazek“ je náročná i bez dětí a nese sebou přímé nebezpečí pádu do sociální pasti v případě nezaměstnanosti (podpora v nezaměstnanosti je vypočítávána z „oficiálního“ zkráceného úvazku a ne faktického pravidelného výdělku založeného z velké části na opakovaném hrazení mzdy prostřednictvím osobního ohodnocení a přesčasových hodin).
Výše popsaný tlak na flexibilitu a doprovodné jevy, které redukují prakticky možný okruh zaměstnanců a zaměstankyň na to, co se v literatuře vžitě označuje jako ‚sekundární pracovní trh‘, nazývám procesem sekundarizace zaměstnaneckého segmentu pokladních a prodavačů a prodavaček v obchodě s potravinami a průmyslovým-spotřebním zbožím. Vyhrocující se tlak na časovou a příjmovou flexibilitu je příznačný pro nově se objevující způsoby fungování pracovního trhu. Vzhledem ke skutečnosti, že pracovní sektor prodavačů, prodavaček a pracujících v obchodě s potravinami a průmyslovým-spotřebním zbožím se vyznačoval až do první poloviny 90. let regulérním osmihodinovým rozsahem pracovního úvazku a v současnosti se jedná o segment pracovního trhu důležitě postavený na skupinách pracovních sil tradičně považovaných v českém prostředí za marginalizované, je pro mne dění v tomto zaměstnaneckém segmentu ukázkovým příkladem toho, jak dochází k sekundarizaci specifického zaměstnaneckého segmentu v českém kontextu.
Zmíněné tendence se neprojevují zcela totožně ve všech zahraničních řetězcích. Jsou zde jisté rozdíly dané velikostí sídelního místa prodejny a rovněž rozdíly mezi samotnými zahraničními řetězci. V tomto smyslu je třeba rozlišit primárně hypermarketové a velké supermarketové prodejny oproti diskontním prodejnám. Z hlediska zaměstnaných zde základní rozdíl spočívá ve skutečnosti, že zaměstnanci a zaměstnankyně v hypermarketech a velkých supermarketech se věnují jedné specifické činnosti v kontrastu k diskontním prodejnám. V těch zaměstnanci a zaměstnankyně kombinují různé pracovní činnosti (hlavně práci na pokladně, doplňování zboží a sledování jeho trvanlivosti). Z hlediska velikosti místa, v němž se prodejna nachází, se zdá, že ve větších městech práce v hypermarketech a větších supermarketech sebou nese spíše celistvé směny, ovšem vzhledem k velikosti místa nízké platy. Diskontní prodejny v malých městech sebou nesou kombinované pracovní zařazení s častými ‚trhanými směnami‘, ale zároveň, vzhledem k úrovni mezd v malém městě, relativně dobrý příjem. Zostřující se konkurence v menších sídlech a s tím se zintenzivňující tlak na časovou a příjmovou flexibilitu byly identifikovatelné přímo v uskutečňovaných rozhovorech a často byly chápány jako zdroj narůstajících překážek pro uplatnění se v tomto zaměstnaneckém sektoru. Navzdory těmto překážkám, někteří z komunikačních partnerů a partnerek usilovali o práci v existující diskontní prodejně či v její nově otevřené konkurenční prodejně patřící dalšímu zahraničnímu řetězci. Další z komunikačních partnerů a partnerek si našli alternativní zaměstnání, často i v sektoru prodeje, ale v menším či specializovaném obchodě spíše české provenience.
Podrobněji k výzkumu a jeho výsledkům v: Tomášek, M. 2007. Pokladní v zahraničních řetězcích; Nedobrovolná časová flexibilita a rozvoj ‚sekundárního pracovního trhu‘.